Článek
O nacistických „lékařských“ pokusech páchaných na lidech víme mnohé, ale jsem přesvědčena, že spousta z nich byla pod nálepkou přísné tajnosti navždy ponechána v minulosti. Asi to tak má být.
O to víc se ale domnívám, že o podobných experimentech páchaných sovětským svazem nevíme zhola nic.
Jedním takovým, který balancuje na hraně pravdy a vymyšleného hororového scénáře, je ruský spánkový experiment.
Povídá se, že ačkoliv byla druhá světová válka ve čtyřicátých letech minulého století pomalu u konce, Rusové nechtěli nechat nic náhodě. Měli jediný cíl. Využít drogy k pokusům na lidech, díky kterým by byli schopni zastavit celé jednotky nepřátelských vojsk.
Buď tím, že by díky drogám způsobili protivníky neschopné boje. Anebo, což je šílenější, že by ze svých vlastních vojáků vytvořili elitní zabíjecí monstra.
A co takoví bojovníci, kteří nepotřebují spát? Ve válečných podmínkách to může přinést mnoho benefitů. A právě toto bylo jádrem onoho pokusu.
Využívání narkotik během válek nebylo nikdy nic tajného, neboť dokonale zvyšovaly výkonnost vojáků, pracovaly s jejich zábranami i strachem a působily i jako sedativum. A Rusko zřejmě chtělo z těchto možností vytěžit maximum.
Sovětský experiment začíná
Drogy jsou nevyzpytatelné, stejně jako pokusy, které nikdo předtím nezkoušel a nejsou o nich žádné informace, které by mohly sloužit jako vodítko. Bylo nutné tedy najít někoho, kdo se stane subjektem sovětského experimentu dobrovolně. A zároveň se po něm nebude pátrat, pakliže by se situace vymkla kontrole.
A tak vznikl geniální plán s vězni. Pod příslibem svobody se prakticky hlásili sami. Příběh však vypráví, že informací, kterých se jim dostalo bylo poskromnu.
Plán byl však následující. Zřejmě pět vybraných mužů bude zavřeno ve speciálně uzavřené komoře, ve které budou dostávat dávky Nikolajevova plynu. Jeho složení je dodnes neznámé, má ovšem způsobovat absolutní nespavost po dobu mnoha dnů.
Místnost, do které byli zavřeni, měla pouze základní vybavení, umyvadlo, zásobu potravin a malou knihovnu. Byla vybavena audiovizuálním odposlouchávacím zařízením a měla mít údajně kolem sebe okna, průhledná pouze ze stran „vědců a lékařů.“
Zdroje hovoří o tom, že první týden probíhal relativně poklidně. Mezi dobrovolníky probíhaly rozhovory o svých životech a vznikala přátelství. Ovšem o pár dní později začali být muži skoupí na slovo a hovořili pouze sami k sobě nebo k vědcům. Šeptali a začaly se objevovat první příznaky dezorientace a halucinací.
U vězňů údajně docházelo i k fyzickým změnám. Média hovořící o těchto událostech popisují vyhublé muže se zvláštními pohyby, s propadlýma tmavýma očima s náznakem šílenství. Údajně trpěli krutými halucinacemi i nejasnou psychózou, a to si postupně vybíralo svou daň.
Což se začalo více projevovat po uplynutí téměř čtrnácti dní od zahájení experimentu, kdy jeden z mužů začal řvát a křik po dlouhých hodinách stále nepřestával. Měli se k němu přidat i další dva z vězněných. Co bylo příčinou děsu, nikdo neví.
Zbylí dva měli v ten moment kolem dokola, na zdi i na okna místnosti, lepit stránky z knih. Pomocí vlastních exkrementů.
To znemožnilo pozorujícím stoprocentně vidět, co se uvnitř komory děje. Skrze zachovaný odposlech byl slyšet pouze nesrozumitelný šepot.
V následujících hodinách, které postupně ubíhaly ve dny, byl klid. Vědci jen pozorovali nadměrně zvýšenou spotřebu kyslíku i onoho plynu, který byl mužům do místnosti vpouštěn.
Mohlo to značit mimo jiné i zvýšenou fyzickou aktivitu a zřejmě proto se rozhodli, že komoru otevřenou.
Údajně dobrovolníkům oznámili, že k nim budou vstupovat a pakliže budou vězni útočit, budou ihned zastřeleni.
Vědci naprosto zastavili přívod Nikolajevova plynu a začali otevírat komoru. Kombinace zápachu z výkalů, plísně a hnijícího masa byla nesnesitelná. Ale obraz, který před sebou uviděli, byl mnohem horší.
Zdroje popisují osoby, které měly rozsáhlá zranění, deformace, otevřené rány a připomínaly zombie. Během pár chvil na vědce a vojáky, kteří s nimi komoru otevírali, zaútočily. Jeden z dobrovolníků z komory byl již mrtev, druhý zabit při tomto útoku, třetí odvezen kvůli špatnému zdravotnímu stavu na operační sál, kde měl být naprosto rezistentní k anestezii a následně zemřel.
Závěry příběhu jsou různé. Někdy s více, jindy s méně informacemi. Zbylí přeživší se prý měli dožadovat opětovného zavření do komory a další dávky plynu. Ukázalo se, že disponují ohromnou silou a odolností vůči bolesti a různým drogám.
Jeden z přihlížejících vědců je měl zastřelit, neboť se prý již nemohl déle dívat na to, co stvořil. Následně i on sám spáchal sebevraždu.
Skutečnost nebo smyšlený příběh?
Pravdou ale je, že o těchto pěti vybraných nic nevíme. Kým byli, jak se jmenovali, kolik jim bylo let nebo za co byli vězněni. Nevíme, kde měl experiment probíhat a kdo byl jeho strůjcem.
Známe jenom psaný a vyprávěný příběh, jehož první zmínka je na internetu z roku 2010 od autora s přezdívkou OrangeSoda.1 Více o něm není známo. A tak je celý děj opleten mnoha tajemstvími, které mohou bez problému představovat smyšlený hoax.
Fakt, že se o vězních ani o vědcích nic neví, může pochopitelně nasvědčovat tomu, že je příběh smyšlený. Anebo naopak je tu krutý záměr vycházející ze skutečnosti, že nikdo nevěděl, jak tento pokus skončí a bylo lepší, když se informací vědělo méně než více.
Jenže je tu ještě několik dalších aspektů. Není dobré zapomínat na to, že se během válek děly ohavné šílenosti a pokusy téměř běžně. Viz činnost Mengeleho nebo podivný pokus o dvouhlavého psa.
Navíc, když hledáte informace o tomto experimentu a nezaměřujete se pouze na české výsledky hledání, můžeme nalézt další informace nejen v angličtině, ale například i v němčině či francouzštině.2
Zároveň byla tato událost natolik sdílená a kopírovaná, že se stala téměř celosvětově populární. Bylo natočeno několik horrorů a thrillerů, jejichž jádrem je „překvapivě“ mučení několika vězňů tím, že jim je pomocí drog zabraňováno ve spánku.
Těžko uvěřit, že by tak známý a popularizovaný příběh byl jen smyšlenkou neznámého autora, který neuplatňuje žádná autorská práva. Ta by mu bezpochyby vydělala miliony napříč světem.
Zdroje:
