Článek
Mnozí tlučou bídu s nouzí, přemýšlí zda si budou moci dovolit novou zimní bundu svému dítěti nebo jestli zvládne odchodit zimu v té staré a já již na začátku suchého února vím, kolik nehorázných peněz dávám do alkoholu.
Jako každý rok se se ženou vsázíme, zda dodržím suchý únor. Když vyhraji já a nedám si alkohol, splní mi jedno z mých milostných přání. A to je sakra motivace. Když vyhraje ona, celý březen musím vyklízet myčku, vynášet odpad a o víkendech dělat večeře. To nechci.
Potíž je v tom, že letos žena přihodila zajímavou podmínku. Vždy, když si budu chtít dát pivo, respektive na něj budu mít chuť, hodím do kasičky peníze, které bych konzumací utratil. Žena to myslela jen informačně, abychom věděli, kolik do alkoholu investuji. Už teď vím, že jí za ušetřené peníze budu moct vzít na parádní prodloužený víkend.
Ale popravdě, je mi teď hanba… a těžko se mi to píše. Děti máme velké, mají své rodiny. V minulosti jsme kolikrát počítali, zda jim můžeme dopřát lyže a alespoň jednodenní lyžování. Na Ježíška jsme usilovně šetřili nebo chodili na přesčas. A já teď vím, že kdybych omezil pivo nebo nešel s kamarádem na degustaci rumů, nemusela by žena ani já na přesčas a děti by možná měly lepší dětství. Špatné ho neměly a jsou z nich slušní lidé, jen si uvědomuji, že nebýt mého piva, mohli jsme jim více dopřát.
A to je, přátelé, těžké vystřízlivění.
Jsem alkoholik?
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Jsou dny, kdy si dám v pergole s kamarády 8 piv.
Jsou dny, kdy si dám jedno po obědě a jsou dny, kdy nepiju vůbec. Nikdy nepiju, když jsem s vnoučaty nebo když vím, že přijdou.
Dokážu si celý týden na pivo ani nevzpomenout, ale dokážu si dát každý den v týdnu. Klidně v hospodě, klidně doma u televize, klidně se sousedem.
Žena na to nikdy nic neřekla, protože když nemůžu nebo prostě nechci, tak nepiju.
Jestli mám pivní pupek? To ano, to mám. Od začátku února bez pití mám 2,5 kila dole a cítím se dobře.
Nejen že tedy ušetřím, ale ke všemu shodím pár kil.
Co dál?
Upřímně si nedovedu představit život bez piva. Těžké je přiznání, že je pivo neodmyslitelnou součástí mého života, ale proč vlastně? Děsí mě představa, že jsem alkoholik. Neopíjím se do němoty, těch 8 piv je moje maximum. Deváté už je moc, vím, kdy přestat, dokážu nepít, ale přesto mám pochybnosti.
Je mi přes padesát a pivo mi v závěru nepřináší žádné plusy kromě dobrého trávení a toho, že si ho prostě dám rád.
To, co za něj ale utratím, je moc. A taky, jak jsem psal, se bez něj cítím lépe. Zřejmě se mi nepovede přestat ho pít úplně, ale kvůli ženě a vnoučatům na tom zamakám.
A co vy, co to máte podobně?
Pavel
