Článek
Myslím, že po přečtení následujícího neúplného seznamu vám bude jasné, proč v Česku zoufale potřebujeme nové věznice. Ty současné můžeme rozdělit do několika kategorií. První kategorií jsou staré budovy, které původně vůbec neměly sloužit jako věznice (Mírov, Valdice). Druhá skupina zahrnuje věznice postavené s tímto účelem, ale v době, kdy byl přístup k vězňům zcela odlišný než dnes (Bory, Praha Pankrác). Třetí skupinu tvoří bývalé komunistické lágry (Bělušice, Horní Slavkov). A čtvrtou objekty, které jsou sice novějšího data, ale opět postaveny za odlišným účelem (Světlá nad Sázavou, Rapotice).
Začněme tou úplně nejznámější, tedy Věznicí Mírov. Ten byl postaven už ve 13. století jako útočiště před morem a válkami.
Kartuziánský klášter svatého Bruna. Nevěděli jste, že je věznicí? Možná vám pomůže, že leží v obci Valdice. Založen byl v 17. století a jako klášter sloužil až do josefínských reforem.
Pokračovat budeme méně známými věznicemi. Věznice Příbram s kapacitou 868 vězňů (slouží také pro výkon trestu odsouzených s poruchami osobnosti a chování způsobenými užíváním návykových látek) je bývalý komunistický lágr.
V ostravském Hrušově se nachází věznice Heřmanice, ve které je přibližně 800 vězňů. Je to bývalý pracovní tábor, postavený v roce 1959.
Bělušice s 550 vězni byly zřízeny v roce 1958 jako nápravně pracovní tábor. Vinařice – 1000 vězňů a stejný účel stavby. A hádejte, proč byla v roce 1963 otevřena věznice Oráčov…
Věznice Rýnovice s asi pěti sty vězni připomíná spíše panelák. Můžete zkusit odhadnout, v jaké době byla postavena. Hned kousek od ní je Nové Sedlo (500 vězňů). Úplně stejné období… Stejně, jako Stráž pod Ralskem. Věznice Kuřim je ze 70. let. Byla postavena na okraji průmyslové zóny, a kdyby vězeňská služba chtěla, mohla by být i tato budova během pár hodin k nerozeznání od paneláku. Věznice má specializované oddělení pro sexuální devianty (perfektní prostředí pro nápravu pedofilů).
Můžeme pokračovat Kynšperkem nad Ohří, Horním Slavkovem a Ostrovem nad Ohří. Dohromady více než 2 500 vězňů. A účel stavby? Areál vojenského útvaru a dvakrát ubytování pro nedobrovolné „uraňáky“ v Jáchymově. I Věznice Všehrdy byla postavena na přelomu 50. a 60. let.
Věznice Odolov (okres Trutnov) se úplnou náhodou nachází právě v místě, kde se nacházel černouhelný důl Zdeněk Nejedlý. To asi proto, aby si mladiství, kteří zde skončí za krádeže, uvědomili, jak by dopadli před pár desítkami let.
Věznice Rapotice v okrese Třebíč je bývalým vojenským prostorem. Je zde přibližně 700 vězňů. Věznice Jiřice (okres Nymburk) vznikla po rekonstrukci kasárenských objektů sovětských jednotek.
Další věznici máme v Břeclavi. Postavena v 19. století za účelem odpykání krátkodobých trestů. Podle Vězeňské služby: „Ke krátkodobým trestům nastupovali odsouzení s vlastním jídlem, např. chlebem a špekem a pitím – mnohdy i s demižónem vína.“ Skutečně ideální jako věznice 21. století.
Věznice Karviná byla postavena za první světové války, po sametové revoluci byla otevřena jako vazební. Dnes v ní pobývají vězni se zvýšenou ostrahou (doživotně odsouzení vrazi).
Vazební věznice v Litoměřicích byla za tímto účelem už postavena. Bohužel v roce 1908, a navíc v ní je pouze 300 vězňů. Za účelem výkonu trestu stavěli i Věznici Plzeň (Bory). Dostavěna byla v roce 1878. V současné době se v ní nachází asi 1 200 vězňů, a je tak největší českou věznicí. Zajímavostí je, že byla postavena ve tvaru panoptikonu tak, jak o něm psal už Jeremy Bentham.
Věznice Plzeň
Jako perlička na závěr může posloužit jediná ženská věznice v naší zemi, tedy Věznice Světlá nad Sázavou. Postavena byla v roce 1987 jako škola v přírodě.
A proč je to problém? Hned z několika důvodů.
Prvním je naprosto nevhodná lokace. Velká část věznic se nachází v Karlovarském, Ústeckém a Libereckém kraji. Ve Zlínském kraji není jediná. V Jihočeském je pouze vazební věznice v Českých Budějovicích. Pokud chceme zachovat kontakt vězňů s rodinou, je to problém.
Představte si otce od rodiny ve vězení. Matka s dvěma dětmi ho jedou navštívit. Bydlí v Uherském Brodě, otec „sedí“ na Mírově. Auto samozřejmě nemají. Hromadnou dopravou to trvá tři hodiny tam a tři hodiny zpět. Další hodinu a půl trvá návštěva. Přijet musíte pochopitelně s časovým předstihem. Matka si tedy musí vzít dovolenou v práci a děti nemohou do školy. Tohle probíhá dvakrát měsíčně. Jízdenka pro dospělého stojí 300 Kč. Veze s sebou dvě děti, ty to mají dohromady také za 300. Celkem 1 200 Kč za jednu návštěvu. Ty jsou při délce 90 minut možné dvě za měsíc. Pro matku samoživitelku (často nízkopříjmovou) úplná paráda. A to byl příklad, kdy byla věznice relativně blízko (v sousedním kraji). Někteří jezdí do Horního Slavkova…
Věznice jsou navíc většinou na okraji měst – nedá se k nim snadno dostat (např. při cestě z Florence do Ruzyně je to další hodina v MHD).
Složité je to i se sháněním zaměstnanců do těchto lokací. Kolik psychologů po studiu v Praze či Brně pojede pracovat do Kynšperku nad Ohří?
Dalším problémem je, že jsou naprosto nevhodně postavené – špatně se hlídají. Na škole v přírodě sice může dojít ke konfliktům, málokdy jsou však tak závažné, aby je bylo třeba řešit v řádu sekund. Ve věznici je to však jiné. Aby se strážní dostali na místo rychle, musí jich být více. Vše je tedy dražší.
S vězni se v našich věznicích snažíme pracovat. Jak ale může fungovat práce s odsouzeným, kterého po hodinové snaze vrátíte zpět do místnosti s dalšími 11 vězni, kde stráví následující dva dny do dalšího programu, v prostředí, které ho k nápravě rozhodně nemotivuje? O tom, jak probíhaly návštěvy v komunistických lágrech, je asi zbytečné psát. Prostor pro návštěvy ovšem z nebe nespadne.
V současných věznicích je tedy spousta věcí napůl improvizovaná, podmínky jsou nevhodné stejně jako umístění. Tohle nelze zachránit opravami a přístavbami. Česko nutně potřebuje začít stavět nové věznice. Prvotní investice bude sice nemalá, z dlouhodobého hlediska se to však určitě vyplatí.
Zdroje:
https://www.vscr.cz/organizacni-jednotky/veznice-oracov/sekce/historie
https://www.vscr.cz/organizacni-jednotky/veznice-valdice/sekce/zakladni-informace
