Článek
Příspěvky 167+1 (moje webová verze ukončeného TV pořadu 168 hodin) mají spíše kontrovat zprávy, které se na nás valí skrze internet a snažím se je přežvýkat pro čtenáře, kterého při prvním kontaktu naštvou a nadzdvihnou ze židlí, nebo je naopak vůbec nezaznamenali, a bylo by škoda je nepřipomenout. Snažím se je zpětně popsat a okomentovat s jistou dávkou nadhledu až satiry, tu přes filtr černějšího humoru, tu duhového humoru - to dle situace a tvůrčí sliny. Vycházím z toho, že se jako lidi a společnost někdy bereme moc vážně a že jsme pak vykolejeni malichernostmi. Třeba invalidé na vozíčku, kteří by život měli dle nás někde v koutku probrečet, si umí ze sebe a své situace dělat takovou legraci, že to zdravý člověk téměř nedává a jim to pomáhá právě žít naplno a neschovávat se ve společenských rozích. Společnost, která se bere moc vážně, natolik, že ve vánočních pohádkách začnou někteří mediální paranoici hledat skryté dezinformace a zcela vážně o tom píšou, tak taková společnost je zralá k zániku. A stejně tak společnost, která neunese kritiku. Ta vždy bolí, asi proto, že je to jejím smyslem. Kritika, která zastírá, mlží, zamlčuje, nebo dokonce hřeje - té se říká faleš. A korektnost je jen jedna z jejích odstínů.
Proto mě velmi překvapilo, že mi byl smazán příspěvek s lakonickým odůvodněním: „rozpor s dobrými mravy“. Bez odpovědi na mou námitku, kde jsem konkrétně udělal onu proklatě nekorektní chybu. To zabolelo. Ke klávesnici mě dokopal až občan Zeman. Na Štěpána vyrukoval z obrazovky s „vánočním“ poselstvím. Původně jsem měl za to, že půjde o nějakou povedenou vánoční TV taškařici v podání veselého imitátora. Po úvodním našedlém ántré zajel exprezident do vlády a v pár větách ji de facto popravil v přímém přenosu. Na rozdíl ode mne a mého nevinného satirického článku ho nikdo nepřerušil, nezastavil, nevypípal nebo neuťal signál. Mj. též mluvil o cenzuře a tak jsem se zamyslel - prvoplánově nikdy nemám v úmyslu svými slovy někoho ponižovat nebo urážet a máme-li svobodu slova, pak má každý právo na názor - Zeman jako Hufnágl. Není-liž pravda? Netřeba slovům nasazovat cenzurní kondom, je na čtenáři nebo posluchači a jeho chuti a inteligenci, zda bude názor ignorovat, vypne televizi, nebo nebude číst příspěvky, které nejsou v souladu s jeho představami o tzv. pravdě.
A nyní zrekapituluji následně onu předvánoční, vánoční a povánoční zvláštní dobu.
Vánoce dávno nejsou bílé a klidné. Že se rozjely naplno, poznáte podle front a tlačenic u nákupáků a začínají již na parkovištích. Některé panovačné řetězce se proto rozhodly, že budou zákazníci za parkování platit a pozor - kontrolovat by to měla mj. také PČR. Ta má ale pomáhat a chránit, ne sloužit supermarketům, no ne? Proč si tam firmy nepostaví dědka s kasírtaškou? Ve svém městě jsem neviděl chodícího policajta za posledních 15 let ani jednou, a bůh ví, že byl potřeba v iks případech. Teď ho neuvidím asi už nikdy a má bezpečnost bude výhradně na mých bedrech, protože policejní panáček bude dávat pokuty za překročení nákupního času o půl minuty a na nás občany mu čas nezbyde už vůbec. I kdyby to byl jen předsilvestrovský vtípek, já se nesměju. Doufám, že i policisté raději honí zločince, než vartují a mrznou u Lidlu. Takže berme to jako fakt špatný nápad na závěr ne zrovna povedeného roku, který se v tom příštím 2025, ani nikdy jindy, realizovat nebude.
Ještě k policii. Následná scénka je už tvrdá realita. Jeden horlivý tatínek a ještě horlivější policista strčil svému kloučkovi do penálu mezi pastelky štěnici a synka zaúkoloval, aby nahrával svou učitelku. Když se vše provalilo, jeho nadřízení se k věci nijak nepostavili. Vzpomněl jsem si na můj stále oblíbenější film Občanský průkaz a postavičku školáka Daníka, jehož otec také věrně sloužil, tehdy komunistickému fízlovskému režimu v 80. letech, a syn šel v jeho šlépějích. Že by se ta doba po 35 letech po špičkách vracela? Jaké heslo je lepší respektive horší - „Pomáhat, chránit a vartovat“ nebo "Pomáhat, chránit a šmírovat"? Říká se, že ´učitelka´ je diagnóza, ale někteří policisté mají své povolání jako diagnózu s metastázemi. Otec/policista možná už teď trénuje na parkovišti před sámoškou v místě bydliště a do notýsku synkovi diktuje SPZetky…
Dost tepání policistů, byť si o to řekli sami. Ale u ozbrojených složek zůstanu. Armáda, respektive letectvo, se prohne - zhrzení Švédové zdraží služby za Gripeny. Nedivím se jim. Podotýkám, že jiné stíhačky nemáme a hned tak mít nebudeme, protože ty, co madam Černochová objednala, přijdou v době, kdy už bude tak 2 roky po jakékoli válce. Navrhuji proto zabít dvě mouchy jednou ranou - vzdušný prostor by mohlo hlídat ptactvo, je to gratis a plní to požadavky grýndýlu, což je bonus jako hrom. Poté, co část letectva pravidelně zimu co zimu zamíří za sluncem do Afriky, nahradí je letky vran a havranů právě ze Švédska - a úplně zadarmo!! A Švédi budou koukat, jako by jim spadly klíče do kanálu…
Ob odstavec jsem už zmínil „Lídl“. Ten vytvořil výprodejový svatostánek tuším kdesi na severu matky Prahy a slétla se tam hejna těch, co na vánoce musí za každou cenu plnit limity počtu dárků na hlavu a také utratit do posledního halíře sumu vyhrazenou na svátky klidu, míru a obžerství. Zejména pro důchodce bylo stvořeno téměř dokonalé místo div ne posledního odpočinku, taková česká Valhalla, protože mnozí tam byli ochotni strávit probíráním se tretkami hodiny a hodiny a nebýt hrozící dehydratace a potřeba oběhat i jiné slevové akce, byli by tam někteří ještě teď. Kdyby mezi těmi koši plnými fakt velepotřebných věcí někdo umřel, jiný by si ho možná nacpal do vozíku a koupil. Německý řetězec tak, asi nechtěně, zrealizoval dokonalé postpunkové Ladovy respektive tzv. Lidlovy vánoce. K tomuto postřehu musím dodat: sice jsem právě trochu znesvětil jak křesťanský svátek, tak kult spokojeného stáří, ale na svou obranu chci podotknout, že jsem byl od útlého dětství vychován babičkou a dědou a měl jsem je rád a ctil jako pravé rodiče. Prostě jsem jen napsal, co denně vidíme v každé samoobsluze, tak doufám, že tato část bude mlčky přehlédnuta bez apelu na dobré mravy autorovy.
V době svátků existují dvě aktivní skupiny lidí - ti, co úporně shání dárky a jsou připraveni zaplatit i svým životem, a ti, co musí stůj co stůj naplnit koš megavozíku potravinami, jako by se hodlali tím jídlem zabít jako vojín Baloun. Čím nezdravější, tím kvalitnější vánoce. Jak pak ale přesvědčit děti, že od nového školního roku budou pocívat zejména hrách, oukrop, leklé ryby z českých tůní, pohankově-čočkovitá biopyré, mlékové polévky s čímsi a další ňamky z várnic pro 400 hladových krků ve školních jídelnách? Pokud se kuchařky nevzepřou a nebudou vařit stylem „Co vidíš? - Tak vidíš!“, tipuju značný odliv reálných strávníků směrem k nejbližší večerce a ta bude mít polední žně. Jídelny se nezruší, protože ti nejmenší chudáčci - děti tak do 3. třídy a slabší jedinci do pětky, budou donuceny nejen sníst oběd, ale i si přidávat zbytky za odmítače. Ze starších dětí budou do školní jídelny chodit jen skalní s vlastními krabičkami a dětští začínající youtubeři, pro jejichž tvorbu bude skladba jídelníčku: česnečka + ovesná kaše s mrkví + nápoj z červené řepy, tvůrčím požehnáním. Jestli po covidu přišel nárůst dětských psychických nemocí, očekávám vlnu anorexie (ti, co nebudou mít na polotovary z večerky) v kombinaci s obezitou (ti, co budou mít na polotovary z večerky). Prapor české moderní školní gastronomie pak bude vlát nad krabičkáři, nastávajícími bulimiky, vycvičenými potomky zapřisáhlých biomatek a pubescentními samorosty s kachními žaludky.
K vánočním chvílím s rodinou a tácy přetékajícími jídlem patří neodmyslitelně pohádky. My jsme letos stihli z těch nových jen Červivé jablko, pardon, Čarovné jablko. Když nepomohlo ani Tatratea, vypnuli jsme to. Bohužel. Zabodovaly (zase) ty hodně staré plus některé od pana režiséra Trošky. Nejhorší na nových pohádkách není to, že jsou tak nějak nepovedeně natočeny nebo zahrány, ale že jsou prostým příběhům podsouvána aktuální politická poselství. Hledat u vánoční pohádky kritiku ohrožení dezinformacemi už vykazuje slušnou dávku postižení touto dobou. Pakliže nejste paranoidní nebo nejste v hloubi duše přesvědčeni (což je vlastně totéž) o existenci bubáků, duchů, pekla, draků atd. nebo věříte v létající koberce a ošuntělý kabát, co má v každé kapse zlatý dukát, je v podstatě dezinformační každá pohádka.️ Nic se nesmí přehánět, když bude dobro vypadat ve finále hloupě, může se stát, že lidi začnou fandit čertům, Trautenberkovi nebo Kazisvětovi a vše dopadne stejně, jako jako když současná vláda svým konáním dobra pomohla zresuscitovat komunisty.
Vánoce byl zakončeny silvestrem, vzduchem létaly špunty, petardy, utržené prsty a projevy všech politiků, co to s námi myslí jen a jen dobře. Zatímco někteří slavili, lenošili a bilancovali, svéráz českého bulváru (dříve též sportu) Karlos Vémola musel do práce a na sklonku roku dobrovolně vlezl do klece, kde se on a jemu podobní řežou jako koně, jak by řekla moje babička. Klec byla spíš jako žentour ve kterém úřadoval hlavně o hlavu vyšší Ir. Říká se, že 100 krát nic zabije vola - a přeci Karlos těch 250 ran, zhusta na hlavu, přežil. Myslím, že kdyby mu na silvestra dal někdo dělbuch do pusy, asi by to Karel ani nevnímal. Tak si říkám - co všechno je ochoten obětovat a podstoupit, aby si dal do vitríny pás šampióna, do akvárka většího žraloka, do výběhu dalšího lva a manželce koupil novej zadek, nebo za co vlastně ty peníze utrácí? Kdysi byl Karlos bůh, dneska je mi ho líto, ale jsou to jeho rozhodnutí…
Vypadá to, jako by vánoční čas byl jedno velké utrpení, ale naštěstí to není pravda, byla spousta hezkých věcí, hodně srandy, pohoda. A hlavně - zima se překlápí, co nevidět budou delší dny a víc sluníčka a zeleně, tak si to nenechme kazit škarohlídy a jako v každé pohádce, tak i v životě, musíme věřit, že dobro zvítězí, i kdyby dostalo 250 ran nebo i víc. Hezký nový nekorektní rok 2025 všem, i těm korektním!
