Článek
V novém roce jsme přestali dovážet plyn z východu. Dovážíme ho stejně, ale jinak, což je z ekonomického, ekologického a potažmo politického hlediska nesmysl, ale poslední dobou se děje takových nesmyslných věcí, které jsou vydávány za úspěchy, že z toho má jeden zmatek v hlavě. Jestli to není průvodní jev onoho přepólování Země - pak se není čemu divit, kdyby se přepólovávaly paralelně i lidské mozky. Těm chytrým se přepólování daří rychle, hemisféry některých jsou flexibilnější díky dlouholetému tréninku už z dob socialismu neblahé paměti a ti nejchytřejší z nás - ti se přepólovaní asi už narodili a nyní nastala jejich éra poté, co se dostali na výsluní moci. Jen těm hloupějším to bude trvat poněkud déle, než pochopí, že jejich veškeré dnešní a budoucí ústrky a menší či větší utrpení je vlastně pácháním dobra na nich. Jen to nyní neumí nebo nechtějí pochopit - a zejména ocenit, jak ´správně´ naznačil premiér Petr Fiala v pořadu Partie. Ono se to ale kolikrát fakt těžko chápe, zvlášť když třeba ten samý premiér také řekne, že kvůli válce 3 roky staré předvolební sliby neplatí. Předvolební sliby jsou sice typické produkty pořekadla ´slibem nezarmoutíš´ a ty jeho konkrétní sliby si už stejně doslova málokdo pamatuje, ale jde o to, ať to raději takto neříká - zejména ne tak brzy po vánocích, kdy nám ještě zní v uších věta zmateného krále : „Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil!“. Tuto nesmrtelnou pohádkovou větu použil Petr Fiala a přeložil do politického jazyka 21. století ve znění: „Odvolávám, co jsem slíbil!“ Pravda, je to sice jednodušší, protože v pohádkovém souvětí se mohli někteří literárně méně zdatní jedinci ztrácet a nevěděli pak, co vlastně bylo slíbeno a co odvoláno, ale Petr Fiala to vzal zkrátka hodně zkrátka. Souvětí osekal a z milého roztržitého vladaře náhle promluvil diktátor. Ona ta válka ale běží už bůhvíjaký pátek a taky ho mohlo napadnout to říct dřív, a ne před volbami za ani ne tři čtvrtě roku. Osobně budu mít potíž jakémukoli jeho novému slibu věřit. Premiér měl v rozhovoru s jindy milou moderátorkou (mírně tentokrát podlehla Fialově nervozitě a dost ji tím místy rozkolísal) vůbec den blbec, ještě že si to pak spravil následně na obědě u prezidenta. Zatímco dámy č.1 a č.2 se bavily o tom, kolikero druhů cukroví letos napekly pro sirotky, velcí kluci si sedli k atlasu světa a navzájem se ujišťovali, že Česká republika opravdu patří na západ. Zvlášť druhý Petr - Pavel - se musel ujistit poté, co přifrčel vládním speciálem z východu nejsa srovnán s časovým posunem a záludným jemným pískem, který trousil v Lánech, kudy chodil. Dokonce ani nemuseli sypat namrzlé příjezdové cesty, stačilo, že se při pravidelné ranní rozcvičce v 06.10 proběhl okolo zámečku a technické služby Lány měly ušetřenu cestu i materiál. Ožehavé téma Euro s noblesou přešli a nechaje se inspirovat vítězstvím nad importem ruského plynu, začali spřádat myšlenku uplatnit tuto strategii a dovážet rohlíky, uzeninu a kuřata do Česka a vyšachovat tak elegantně toho neřáda Babiše. Sice bude rohlík za cenu bagety, vysočina za cenu steaků z Argentiny a kuřata za ceny křepelek, ale pro vítězství absolutní demokracie nad populismem je třeba obětí. A prostý lid křepelky stejně nejí, takže když se to zprůměruje s rohlíky a salámem, tak nula od nuly pojde, i dav možná ušetří. A jako vedlejší produkt se vylepší ta nešťastná statistika 93%. Ještě že je lídrem opozice Andrej a ne Sheldon Cooper. Ten by určitě trval na přesném rozpisu těch zbývajících nepodařených 7% v excelové tabulce s kvantifikací ztrát. A byl by asi i dost neodbytný.
Zatímco si Petr Fiala přes vánoce připravoval projevy a body do televizní debaty a prezident se jel nadýchat karcinogenních esencí ze závodních speciálů smíšených s karcinogenním prachem blízkovýchodní ropné pouště, premiér Slovenska Fico si zajel už před Vánocemi do Moskvy. Zde políbil ruku hlavě státu, poklonil se a zmizel jak fata morgána. Chvíli o něm nebylo vidu ani slechu a šuškalo se, že se rozhodl domů vrátit z nostalgie pěšky prázdným plynovodem, aby se poté zjevil jako zázrakem v socialistickém (ano - stále!) Vietnamu, kde si užíval jako brunejský sultán, alespoň dle účtů za hotel. Kolikrát si říkám - jak ho střelili do břicha - jestli si nějaká zbloudilá kulka nenašla cestu do hlavy a teď mu tam tlačí na mozkovou tkáň v místě, kde se nalézá centrum soudnosti. Zatímco Jánošík bohatým zatápěl, on se jim chodí klanět a pak si za peníze dolních pěti miliónů letí užívat do jiné země pod pěticípou hvězdou. Anebo další doklad přepólování zeměkoule? Henry Kissinger aby se v tom vyznal.
S novým rokem na televizní obrazovce vystřídal pohádky zfilmovaný příběh o skupině bratří Mašínů. Taková historická antipohádka. Porovnal jsem děj s dokumentem a film byl až detailně velmi věrný. Nebýt oné kontroverzní vraždy, která se bohužel stala (už asi nikdy nebude doloženo, zda byla nutná, nebo zbytečná), byli by všichni uprchlíci ze socialistického uranového ráje za ostnatými dráty za jednoznačné hrdiny a nikdo by nic neřešil. Celý příběh má jednu zvláštnost - nemít několikanásobnou neskutečnou kliku, mohli být mrtví i oni, a to hned několikrát. Tím dostaly prožité události nádech až poselství - když něco chceš uskutečnit za každou cenu (lidově, i doslova, řečeno ´přes mrtvoly´), tak stojí štěstí na tvé straně. Zatímco příběh vyvolává v lidech stále emoce, snímek jako takový určitě patří mezi ty nadprůměrné. Od Krajiny ve stínu zase konečně jeden. A za dlouhá léta také jeden z mála českých filmů, kde nebyl kupodivu obsazen Jiří Langmajer, který se ze socialistického vojáčka Kouby přetavil v nezbytnou ingredienci devíti z deseti filmů novodobé tuzemské kinematografie.
Poměrně překvapivá byla zpráva o jiných útěkářích - ukrajinských brancích. Jednalo se asi o 50 z počtu 4500, jimž Francie nabídla výcvik na svém území. Francouzi, místo aby Ukrajince bojovně namotivovali třeba výše zmíněným filmem Bratři, zřejmě ve snaze je na začátek trochu rozptýlit, pustili jim Kam se poděla 7.rota? a teď se diví, že to chrabří potomci Ilji Muromce vzali doslova jako návod dezertovat a rozptýlili se v zástupech statisíců francouzských imigrantů. Zpráva byla překvapivá z důvodu, že vůbec byla zveřejněna, protože během doby, kdy se válka začala překlápět v časově neomezený konflikt (a kdy se postupně Česko zahalilo do žlutomodré, začaly se objevovat novotvary chcimír a proruSSký dezolát a děti se před školou vesele zdravily ´Slava Ukrajíně!´), články a reportáže z fronty hovořily o hrdinné ukrajinské obraně a velkých ruských ztrátách a opak byl označen šmahem za dezinformaci a téměř kriminální čin s protistátním, protizápadním a rozvracečským kontextem. Takovouto atmosféru jsme naposledy zažívali za bolševika. A snaha vlády a jejích poslanců tvrdit, že to není pravda, vyzněl coby utvrzení v tom, že to tak doopravdy je. Svátost svobody slova a právo vyjádřit svůj názor na veřejnosti existují dál, jen už to není jako dřív. Slovy Petra Fialy bych řekl, že je to tak na 93%.
Do Sýrie, která snad začíná své vzkříšení, přijela delegace evropských politiků. A nikdo kupodivu neřešil výsledky jednání, protože vše zastínila událost s nepodáním ruky německé ministryni zahraničí. Všechny feministky světa měly ten den slet na sítích, aby odsoudily nevzdělance, ignoranta, alfasamce a nového syrského vůdce v jedné osobě. Ano, nepodal, protože není zvykem mít kontakt s cizí ženou, je to vnímáno hlavně jako neslušné vůči ní. Udělal galantní gesto rukou k srdci a tím jí vyjádřil respekt. I ona byla předem dobře instruovaná. Žádná šaría nebo nadřazenost - prostě jiný kraj, jiný mrav. Hloupé emoce díky neznalosti zvyků opět rozpoutaly bouři ve sklenici vody. Než se věci objasnily, hysterie a hloupost opět obletěly několikrát svět.
I u nás hysterie a hloupost úřadovaly. Tentokrát umožnily nevkusné fotografii z billboardové kampaně SPD proletět se několikrát tam a zpět Českem napříč médii. Výjev černocha s nožem tlel již nějaký čas spláchnutý v národní politické stoupě, avšak našel se jako vždy iniciativní blb, aby jí vdechl druhý život. Lepší start do předvolební kampaně, navíc zadarmo, si ani SPD a její předseda Tomio Okamura nemohli přát. Takový nečekaný novoroční dáreček od úhlavního nepřítele TOP 09. Riziko, že bude sněmovnou vydán tu je, ale v každém případě bude vítězem předseda SPD - vydá-li ho sněmovna justici, zaručeně se to potáhne až do voleb (vzhledem k obvyklému tempu řízení to mohou být klidně i ty přespříští nebo ještě další), do nichž Okamura vstoupí s aurou ublíženého politického mučedníka a Fialovou vládou pronásledovaného bojovníka za bezpečí nás všech a nevydá-li ho, veřejně se vládě vysměje, a to patřičně nahlas. Člověka, který postavil svůj byznys na provázení plyšáků zpovykaných Asiatů po Praze, zatímco jeho hlavní konkurenti - teoretický politolog z Brna a bývalý učitel z Kolína - učili za podprůměrné platy ve státním školství, hned tak někdo nedoběhne. Ten, kdo byl k podání trestního oznámení veden, krom svého mediálního zviditelnění, možná i humánními úmysly - mluvka, všeználek a profesionální multifunkcionář Pospíšil se asi obecného vděku z vládních stran nedočká. Kdyby neotálel v ODA, nepřeběhl k ODS, anebo se dříve přidal ke své současné TOP 09, třeba by od Karla Schwarzenberga stačil i pochytit něco více politické prozíravosti a umu. Je hezké, že má takovou starost o migranty z Afriky a do roztrhání těla bude bránit jejich čest před předsudky, ale českým vládním stranám udělal ve volebním roce tzv. medvědí službu. Zatímco Schwarzenbergové měli na erbu devisu Nic než právo, Pospíšilové by si měli vepsat Mlčeti zlato. Po Ferim a Markétě P.A. další, kdo se snaží z TOP 09 udělat RIP 09.
Po trpké plejádě neveselých zpráv bude alespoň ta sportovní o to víc vyčnívat. Po triumfu seniorské hokejové reprezentace na MS 2024 přidala počátkem nového roku medaili i juniorka (U20). Poté, co vypálili rybník domácí favorizované Kanadě a ukázali, že by z toho mohla být zase medaile, tak v utkání o bronz porazili hodně suverénní Švédy. Tenhle turnaj rád sleduju, protože je to díky mládí trochu jiný hokej, takový svižnější, hravější, fakt se bavíte. O to víc, když se i daří. Mě na tom šampionátu ale zaujal samotný závěr, kdy měl proslov v šatně trenér Augusta. To stojí za to vidět, takhle má vypadat tým. Proto přidávám odkaz a přeju nám všem víc takových úspěchů, aby aspoň v tyto okamžiky mohl být jako jeden tým i celý národ.
Odkaz:
https://www.youtube.com/watch?v=M6zPF1LQ7fY (proslov k hráčům/trenér Augusta)
