Článek
Kachnou, nikoli novinářskou, začal zvesela i minulý týden. V Madridu stoupá obliba Církve gumové kachničky. Církev sídlí v místě označovaném Paticano, což je složenina slov pata (španělsky kachna) a Vaticano. Zakladatel, komik/recesista a samozvaný farář v jedné osobě pořádá pravidelné mše v kulisách klasického kostela, kde rozebírá aktuální dění ve společnosti či politice. Něco jako já ve 167+1, ovšem dává tomu navíc jakýsi pseudoduchovní rozměr. Na silně katolické Španělsko jsou dost odvážní - na kazatelně jsou vyvěšeny duhové vlajky hnutí LGBT, svatý otec kropí lidi svěcenou vodou s použitím záchodové štětky a hlavní modlitba začíná Otče náš, jenž kvákáš na nebesích. Věřící kachní církve si po kázání místo kostelních písní nadšeně od plic zazpívají melodie, které mají všechny stejná slova, a to „káč-káč-káč“. Počet stoupenců zejména díky sociálním sítím neustále roste. V dekadentní Evropě má tento projekt v duchu Monty Python´s Flying Duck slibnou budoucnost, ale schází tomu jeden důležitý element - prorok. Kdyby nějakého potřebovali, tak o jednom vím - jmenuje se Radko Gudas a je to ten nejtvrdší kačer na zeměkouli.
Jiný komik, český premiér, se nechal slyšet, že jeho vláda plní politické sliby na 93%. Nebo na 39%? Ne, opravdu řekl 93. Sám se za to pochválil, sám si poplácal po ramenou a do všech schránek osobně roznesl napříč republikou barevný plátek, ve kterém jsou úspěchy pěkně seřazeny. Takové „Fialové právo“. Nebudu rozebírat, zda se chválí zaslouženě, nebo ne. Jen bych chtěl podotknout, že svého času za vlády ortodoxních komunistů plnili černí baroni, hanba socialistické společnosti, plán práce v kamenolomu, hodně přes 100%. A takový vojín Šternberk, civilním povoláním hrabě, plnil na 130%! O sto třiceti procentech si reálně mohou nechat zdát i hrabiví učitelé. Až bude vláda ODS spolu s dvěma trpasličími stranami a STAN plnit taktéž na 130%, pak se možná i dočkáme vysněných německých příjmů.
Senátoru Zdeňku Hrabovi (ODS) asi hráblo. Na sítích naplno a nekompromisně promluvil na téma konečného řešení bezdomovecké otázky. Lidé ulic a křovisek ohrožující veřejný pořádek a bezpečnost na ulicích, obtěžující somrováním drobných, které utrácí za laciný alkohol, močící na veřejnosti, jsou velmi hluční a slabší povahy se jich bojí, protože zjevem nepůsobí zrovna přátelsky. Z nekonečného seznamu negativ bych ještě vypíchl, že jsou cítit, protože poztráceli zbytky hygienických návyků a v supermarketech ošmatávají kdejaký rohlík, čímž ohrožují nebezdomovce všelijakými nákazami. Pan senátor má určitě ve všem pravdu, leč on v závěru zmínil, že ti jedinci, kteří se nebudou chtít napravit a budou odmítat nosit kravatu, jako má on, tak že půjdou bručet do lochu. Což je drsný skoro jako dvě dávky. V souvislosti s řešením problému bezdomovectví byl zmíněn projekt zrozený v hlavě asi nějaké pokrokové pravdoláskařky, která by každému z nich dala 100.000.- korun českých, aby měli jak se odrazit ode dna. Mluvíme tu o odhadem asi čtyřiceti tisících lidech, podotýkám. Dovedete si představit, že se ti bezdomovci sejdou na lavičce v parku a každému bude z kapsy čouhat tlustý svazek stokorun? Sejde-li se jich deset, tak to máme rovný jeden milion korun. Kam tím mířím - dokáží-li se servat jako koně o zbytek okeny, nalezené v kontejneru, co by se dělo, kdyby každý z nich dostal nápad, jak se stát rychle milionářem? Myslím, že jackpot by se nekonal, protože by se dokonale navzájem pozabíjeli. Tento model šíření dobra v duchu pořekadla „přání otcem myšlenky“ by mohl dopadnout nevalně. V tom lepším případě, kdyby se nepozabíjeli, vydělali by v každé lokální levné večerce označené „Cigarety - Alkohol“ a také majitelé periferních heren by si nad tímto nápadem určitě rádi zamnuli ruce. Proti tomu je klídek a pohoda na slamníku, teplá strava, televize a poklidné usínání pod vlivem magoráku dle vize páně Hraby vlastně lidumilství.
V gruzínském Tbilisi se voličská většina rozhodla nepodpořit světlé zítřky pod křídly Ursuly von der Pfizer a její ÉÚ. Gruzínští flagelanti nejenže odmítají představu okamžitého bezpracného zbohatnutí díky nekonečným unijním dotacím, ale odmítají též novátorské zelené biomyšlení a dokonce nejsou ochotni obětovat ani takovou malichernost, jako ztrátu národní identity a suverenity a recipročně přijmout víru v bruselské polobožstvo (to snad radši tu kačenku, pozn. autora). Na druhou stranu - mít za zadkem, respektive za hranicí, Rusáky a na dálku sledovat, jak dopadla uniechtivá a natochtivá prozápadní Ukrajina, pak se nelze divit. Prostě Gruzie je v blbým čase na zejména blbým místě a přes to vlak nejede… nebo spíš přes to ruskej tank nejede - a to je velmi pádnej důvod.
Týden zvesela začal, ale ve sportu toho veselí zase moc nebylo. Za všechno, co se stalo, uvedu jediný výsledek: 0:6. Nebylo to v tenise, jak by se na první pohled zdálo, ani hokej. Toto ponížení se stalo tam, kde je tráva zelená jak grýndýl, bílé lajny ohraničují obdélník cca 100×60 metrů, dvě brány, jeden míč a na každé straně 11 plejerů v rudých t.č. zneuctěných dresech plus jeden trenér vizáže Eltona Johna z ciziny. Doufám, že víte, o koho jde, já to prostě černé na bílém napsat nemůžu, to si raději přerazím oba ukazováčky. Ale nevíte-li, kdo byl takto hanebně zostuzen ve vlastním chrámu, napíšu to pozpátku, to mi snad fotbaloví bozi odpustí - je to ATRAPS AHARP. Ještě že se toho nedožil starej Homolka, tomu by puklo srdce.
Příští sumář uplynulého týdne bude v prosinci, snad už předvánočně bílém a ne v tom zmoklém a ubláceném, jak já říkám, prasinci.
