Článek
Asi už chápu, proč starší generace nefandí některým změnám. V nadpise odkazuji na seriál Žena za pultem, dost populární mj. proto, že se v něm dostalo skrze TV do tehdejších obýváků trocha lidskosti na pozadí běžných denních trápení v době, kdy zdi měly uši - známé jako „totáč“. Čili žádné veledílo už jen proto, že se většinou odehrávalo v „sámošce“, což byl výraz pro českomunistický supermarket s potravinami. Lidi se setkávali, povídali, řešili život a nakupovali (bylo-li co). Kdo zažil, nostalgicky vzpomene, už jen proto, co známých herců v něm hrálo, včetně těch, kteří by tuto část své kariéry dnes nejraději vymazali, alébrž jsou to dnes velcí podporovatalé demokracie. Jenže strejček Gůgl ví své. Léta páně 1977. Rok, kdy se objevilo Never Mind the Bollocks, Here's the Sex Pistols a mládež z dýchavičné komunistické lokálky díky punkovému tsunami zatoužila svézt se kapitalistickým superžihadlem. Zrodila se generace, která „udělala“ revoluci 1989. Generace, která má v genech Jiřinu Švorcovou a Sida Viciouse. Roky plynuly a svět se měnil, ale na dětství se nezapomíná. Může tu být pokrok, jaký chce, ale nostalgie je mocná zpátečka.
Byly sem importovány supermarkety, jak je známe dnes. Všude fůra aut na parkovišti velikosti krajského letiště, lidí by ses nedopočítal, plechový chrám rozežranosti otevřený téměř 24/7, záplava všeho všude, pro jedny ráj, pro druhé noční můra. Personál až na výjimky cizí lidé, na které když se usmějete, hrozí vám, že budete vyvlečeni za nemístné obtěžování superdrsnou ochrankou v černém, podobnost s SS čistě náhodná. A když si tak nějak zvyknete, vkradou se do tohoto prostředí samoobslužné pokladny. Čili konec vidiny Evy Holubové, kterak se propípává nekonečnou pracovní dobou na kase s pásem. Na jedné straně dobře, na druhé soucit - první, co mě napadlo bylo, kolik těch pokladních vlastně dostalo padáka. Ne v jednom krámu, ale celostátně. Dobře, pokrok nezastavíš, vracečky na lahve byl krok 1, to jsme díky Svěrákovu humoru tak nějak obešli. Tohle je krok 2. A jaký bude ten další - 3, 4, 5 …? Takže se zamyslíte - to už můžou Globus a spol. rovnou zrušit nákupní část s regály a nechat lidi brát si věci z palet přímo ve skladu (princip Mere a částečně IKEA). Padáka dostanou tentokrát ti, co přemisťují věci na ose sklad - regál. Bude to sice tak trochu jako nakupování v komunistickém Rusku, ale co bychom svorně - řetězce i zákazníci - neudělali pro snížení nákladů. A teď vyvstává otázka - i cen? Ty by podle logiky adekvátně klesnout měly, ale mám strach, že řetězce použijí klasickou ohranou písničku o inflaci a robotické kasy taky stály majlant, takže nás zkásnou o stejnou částku jako před pokrokem. Pak mi to ale celé připadá, že ten pokrok jde kupředu jakousi švihlou chůzí - jako bychom měli dopředu chodit pozpátku, kdy občas zakopneme, občas upadneme, ale oni nám to političtí führerové večer v TV vysvětlí, oni na rozdíl od nás vědí všechno a nejlíp, pácháním dobra se živí. Nebo se objeví ministr supermarketů se slovy, že si na to posvítí. A tímto posvícením to celé taky zhasne. Co říct závěrem - moje tchýně je drsná, ta než by tu autokasu použila, projde pozpátku obchod, vše poctivě vyloží zpět do regálů a odkráčí hrdě vstupní velebranou k nejbližšímu Vietnamci, kde s ním krom nákupu prohodí pár teplých slov. Na pokrok víteco. Já občas vyměknu a těch pár rohlíků a něco k tomu si nechám klonem bankomatu, dotykáče a digitální decimálky odbavit, aniž bych měl zákeřné nutkání ho zkratovat nebo mu fyzicky ublížit, jak to dělali v 19.století při vzpourách proti strojům. Je to věc, ona tam nenakráčela o své vůli. Jen mám obavu, co ti kujóni, kterým se tyhle nápady rodí v hlavách, na nás nastraží příště. Digitální doklady, digitální stát, digitální porno, digitální kdeco. Budeme digitální = budeme pokrokoví. Budeme snad šťastnější? Nikdy jsem nebyl Amiš, ale některý pokrok prostě nechci. Odmítám. Nejsem ani IT negramot, ale cítím, že se tu děje něco proti lidskosti. Nechci být digitálním avatarem ve státní nebo spotřebitelské databázi, digitálně a tím pádem permanentně šmírován. Jsem člověk, ne jednička a nula.
