Článek
Ono je to opravdu jedna jobovka za druhou - války, vraždy, násilí, kalamity, deprese, drahota, máslo nad zlato. Můj největší problém minulý týden byl, že jsem se při výšlapech na Malé Skále v Českém ráji vždycky hned zkraje zpotil, což osobně vnímám jako nekomfortní stav, a umím být díky tomu nabručený až nepříjemný. Kdybych věděl, co se stane za pár dní ve Valencii, styděl bych se velice. Naštěstí mé nicotné opocené chmury záhy přebily skály, bludiště, vyhlídky a barevný podzimní les. Pokud nebude pršet, soukromě doporučuji Suché skály, bomba nebo lépe minibomba, protože to pochopitelně nejsou pravé Dolomity. Škoda, že to byl jen prodloužený víkend, už teď plánuju se tam v létě vrátit. Český ráj to na pohled!
To v zemi, kde pod Tatrú sa blýska - na Slovensku - opět ožily vzpomínky na Jána Kuciaka poté, co byla napadena novinářka, která se zabývala případem rodinného klanu, terorizujícího Trnavu. Ze záběrů z TV reportáže je jasné, že problém se týká etnika, jehož jméno nebudu zmiňovat, protože chci tento článek publikovat. Paní novinářka byla velmi neodbytná a hodně odvážná, protože moc dobře věděla, že netočí reportáž o Xi Xaově dobrosrdečném křováckém kmeni, ale o nebezpečných bytostech, které okrádají ze zištných důvodů lidi, mají zbraně a jen tak pro zábavu k tomu navrch bez důvodu a brutálně na potkání náhodné lidi mlátí. Na záběrech jsou věci, které bych lokalizoval spíš do New Orleans krátce po Katrině, kde na souši vládly gangy, zatímco rozlité vody Mississippi v ulicích města opanovali aligátoři. Ale na rozdíl od Louisiany zde nikdo nezaklekává zločince, alébrž zločinci zaklekávají novinářku, ženu, a naloží jí tak, že i Karlos Vémola zkoprněl. Poté, co premiér těchto končin západně-východní Evropy poměrně nedávno schytal pět kulí do krajiny břišní, bych očekával policejní smršť. Doufám, že nastane, a přeji Kristíně Kövešové rychlé zotavení fyzické i psychické.
Jen k těm Romům - ajta, je to venku, ale toto je jiná část textu, tak snad dobrý. Takže k Romům - MŠMT rozeslalo na základě předchozí EU kritiky našeho státu, jež je stále dokola obviňován ze segregace minoritních žáků, všem ředitelům škol manuál, kterak zjistit, kdo je, a tím pádem i není, Rom. Co já pamatuji, je to takový začarovaný trojúhelník mezi EU, která vidí problém, ČR a jeho ministerstvem, kteří problém nevidí díky zákonu o povinné školní docházce pro děti a mládež zakotvenou v našem právním systému v různé legislativní úpravě snad už od Marie Terezie, a asi Romy (o ty tu jde), o kterých se ale neví, kdo to je a kolik jich je, protože oficiální statistiky se dle cenzu (sčítání obyvatel) již nevedou, respektive kolonka je dobrovolná a národ Švejků ji využívá k tomu, aby se hlásil tu k Eskymákům, tu k Marťanům, tu k tuleňům nebo libovolnému oblíbenému indiánskému kmeni (pochopitelně vedou Apači). Lidé s naším státním občanstvím mohou mít své kořeny od dob stěhování národů přes iks válek (a že jich za těch 1500 let bylo…), které prošly naším ďolíčkem, velmi rozmanité, takže ta prapůvodní takzvaně slovanská krev je notně naředěna jakýmsi historickým heparinem. Ale zpět k jádru - Romové nechodí do školy s transparentem „Pozor - Rom!!“, protože to tak nikdo nedělá - ani Slováci, ani Vietnamci, ani Ukrajinci, ani Rusové, ani Poláci, ani jiní další z různých světových národů takovou demonstraci své náklonnosti k předkům nedělají. Prostě je sem život zavál díky sňatku, práci nebo neskonalé touze žít právě na dohled Řípu a zdomácněli tu. A tak ti chudáci ředitelé dostali, bůhví už pokolikáté, elektronické lejstro, kde se píše, že Rom je ten, který se k tomu hrdě hlásí (což jak jsem výše popsal se nikdo veřejně nebo okatě nehlásí k žádné národnosti nebo etniku), anebo ten, který je za Roma označován svým okolím (!!!). Ano - už chybí dítěti v 1.třídě přišít na kabátek ten správný klubový emblém, aby měli všichni, kdo nejsou Romy, jasno, kdo jím je. Naposledy jsem toto fízlování zažil za KSČ v 80-tých letech, kdy soused mé matky coby domovní fízl na mě sepisoval elaboráty, na které jsem úplnou náhodou narazil u vojenského odvodu při nahlédnutí do složky odvodového oficíra, který si odskočil pro svačinu, a já té půlminuty využil. Dnes jsem šmírován také, ale dobrovolně, protože vytvářím třeba právě teď svou digitální stopu, na kterou se nabaluje každý, kdo toto čte, ale o tom víme všichni, ne jenom Musk, Zuckerberg a čínskej prezident. Abych tuto věc nějak uzavřel - tak jako je nekorektní zmínit se o národnosti toho kterého plemene, zdráhají se politici zmínit též rozlišovací znaky, zejména barvu pleti a další fyzické rozpoznávací znaky. Takže my máme hádat?! Ne, a tak ti politici a jejich úřednický aparát vymýšlí obezličky a v nich buďto apelují na etnickou hrdost a čest jedince - a když to neuděláš, my si tě označit stejně necháme, takže, milánku, neunikneš a nálepku dostaneš i s rizikem, že se tvůj udavač zmýlí. Začínám se v této hře na Toma a Jerryho ztrácet, a proto apeluji na ministra Beka, předsedu vlády Fialu a prezidenta Pavla (nebo Petra? - já u těchto jmen nikdy nevím…omlouvám se), aby jejímu vysokoblahorodí paní Uršule v.d. Leyen napsali, ať přímo sdělí, jak takový Rom podle ní vypadá a my jí ho potom najdeme, abychom mu mohli pomoci, je-li vůbec třeba. Jako pomůcku by mohla použít web FBI, kde se v případě dohledávání osob používá například „Complexion: Olive“, „Hair: Black“ nebo „Eyes: Brown“. Opravdu bych na tom, pánové Fialo a Pavle, trval, jste reprezentanti zvolení svými občany Romy/Neromy, takže nás nenechte stále označovat za rasisty, už nás to vůbec nebaví. Slova jako segregace se kdysi používala třeba v souvislosti s Jižní Afrikou, ale to by bylo jako porovnávat panelákovou, tzv. vyloučenou lokalitu o pár ulicích někde v severních Čechách s nekonečným plechovým ghettem v Sowetu, které je počtem obyvatel srovnatelné s Prahou. Ať nám paní předsedkyně EK sama sdělí, pěkně postaru nekorektně, jakých indicií se mají práskači držet, aby nedocházelo k faux pas, čili česky k oboustranným trapným omylům. Co se týče dětí - znám modrooké i hnědooké, dokonce i jedno s každým okem jiným a je mi to fuk. Vím, že některé děti mají, na co si vzpomenou, zatímco jiné takové podmínky zkrátka nemají, ale to paradoxně nic nevypovídá o jejich skutečném nadání a píli se něčemu přiučit a v životě něco dokázat, byť určitě příklady rodičů táhnou. Mezi 7:45 - cca 14:30 a o úterní odpoledce jsou si v tomto státě naštěstí všechny děti rovny. Je to dáno zákonem! Dobré známky už zákon nezařídí, to si musí děti vybojovat holt samy.
Aby nebylo všem absurditám konec, tak v Kielu, SRN, si místní zastupitelka za stranu Zelení vzala do hlavy řešit (pseudo)problém, nemající daleko k absurditě víček od PET lahví. Na vjezdech/výjezdech u soukromých pozemků má být zakázáno couvání. Článek, respektive vysvětlující pasáže, jsem musel číst několikrát, abych se ujistil, že to není apríl a stejně jsem nakonec vzal papír a tužku a situaci si nakreslil, protože mě ta blbost znejistila, zda blbec náhodou nejsem já a něco hodně triviálního mi třeba uniká. U běžných úzkých vjezdů to prostě možné není. Představte si, jak si touž malůvkou pomáhají chudáci Kielané, kterých se tento výplod totální ztráty v realitě týká, a dospějí nakonec k tomu, že než obětovat kus zahrady a okolo domu vybudovat na své náklady zbytečnou betonovou ringstrasse k objíždění domu kvůli jedné čůze zelené, bylo by úplně nejjednodušší dům raději prodat a koupit apartmá s podzemní garáží a mít snad klid. Já bych ani jedno z toho neudělal. Jednoduše bych už nikdy nevolil Zelené. No a pak se divte, že Alternativě rostou preference. Úplně stejný případ, proč lidé možná tento týden zvolí Trumpa, ačkoli ho vlastně nemusí…
Když jsme u těch Zelených - u nás strana nějak záhadně obživla a mediálně zakokrhala s tím, že si zvolila nové vedení. Neznám ty lidi z nového vedení, ale určitě to budou všichni brčálníci, kteří alespoň zhruba ví, co je biomasa.
Ve Valencii, v té krásné Valencii, proběhla povodňová vlna městem tak nečekaně a s takovým drivem, že se ježily chlupy i obyvatelům Krnova a přilehlých postižených oblastí. Ta řeka, co od letiště vypadá jako kanál a je tepnou i srdcem města se změnila v tsunami bahna barvy akutního průjmu. To, co všichni obdivují, se rázem stalo smrtící stokou. Škody na majetku ale zastínily počty obětí, jeden by nevěřil, jakou pastí můžou být garáže. Španělé poslední dobou hodně protestují proti overturismu, ale myslím, že Valencijští za ně budou rádi, i když dle škod si na ně budou muset počkat. Možná i velmi dlouho. Dokonce přijel na místa zmaru i král a dostal co proto, jako by tu povodeň způsobil on. Zatímco Fiala u nás baletil v bahně a signalizoval hory doly, ve Valencii král nekrál - Španělé mu na sliby odpověděli nadávkami a sprškou bláta. Fiala ani netuší, jak hodní a trpěliví my, Češi, Moravané a Slezané, a Romové pochopitelně taky, jsme.
V příštím týdnu, krom nové hlavy státu USA, nás čeká štrajk českých policistů. Prý nebudou dávat pokuty a asi nebudou i zbytečně prudit jako mě onehdá, když mě sledovali jak drogového dealera celou Evropskou, aby mě nakonec zastavili a řekli mi, že mi zítra končí technická a já jim na to řekl, že jsem se na zítra na 7:00 měsíc a půl zpátky objednal a co jako, protože teď je ještě včera a jsem tedy OK. Něco ještě sepisovali, nechali mě pro jistotu 2× dýchnout, stejně tolikrát obešli auto a když nic nenašli, sedli do oktávky a na majáky odjeli pronásledovat jiného spořádaného piráta silnic. Měli mi spíš připomenout výročí svatby, protože na to jsem kvůli technické zapomněl a měl jsem tichou domácnost. V Peru byl nějaký ten jejich jihoamerický bujarý svátek, něco jako Halloween, a místní policisté ze zásahovky, co šli zatýkat skutečné drogové dealery, se převlékli do kostýmů a na zločince vyrazili jako Marvel parta superhrdinů. To by mohli ti naši zbrojnoši taky v rámci stávky udělat, máme taky spoustu ryze českých postaviček - třeba by mohli být jako Pat & Mat, Rumcajs s Cipískem nebo František Koudelka v kimonu a ve zprávách policejní mluvčí jako víla Amálka nebo Saxána. A možná, že by za tu show nasbírali do čepic na přilepšenou i větší sumu než za ty pokuty. Úplně vidím, jak nějaký zkalený narkobaron z Brna hází Ferdovi mravencovi s plácačkou stoeurovku z vděčnosti, že mu díky stávce nesebral na místě papíry. No to bude týden, doufám, že ho zejména na těch silnicích ve zdraví přežijeme, slabší povahy by měli raději volit MHD nebo vlak.
Jak jsem psal v úvodu - taky zjišťujete, že ty zprávy, kterými jsme krmeni, jsou v drtivé většině negativní? Takže já ve svém komentovaném sumáři nemůžu udělat víc, než to občas odlehčit, abychom se z toho nepo, jak říkal můj dětský idol Ivan Hlinka, mnou zvaný Hlína. Tak snad ta sportovní by mohla být opakem, protože připomíná letošní úspěchy. V anketě Atlet/-ka roku se na prvních dvou místech umístili oštěpaři, konkrétně 1.Jakub Vadlejch a 2.Nikola Ogrodníková. Ještě, že ta usměvavá holka z Domažlic, co se stala ve stejné disciplíně olympijskou vítězkou, je Japonka, jinak by 1. místo získala Haruka Kitaguči a vše za ní by se posunulo o příčku dolů. Její český trenér aspoň vyhrál svou kategorii. Oštěp je naše parádní disciplína, být znova kluk, tak bych do toho možná šel. Atletickým oštěpem jsem házel jen jednou v životě v 8.třídě a můj nejdelší pokus ze tří byl 27 metrů. Vím, že se mi to strašně líbilo. Jediné, co se mi nelíbí, je to, že zatěžuje jen jednu ruku. V jednom dokumentu jsem viděl, jak má Jan Železný potíž tu odhodovou ruku nějak víc zvednout. Já bych zavedl disciplínu, kdy by se muselo házet oběma rukama a vyhrál by ten, kdo by měl víc metrů v součtu pravá+levá, něco jako součet 2 pokusů ve skocích na lyžích. Tak sportu zdar a oštěpu zvlášť a v japonském atletovi roku držme palce Haruce z Tausu, protože je napůl naše.
