Článek
Tempo chůze, v němž lékaři čtou výstrahu
U starších lidí se rychlost chůze dlouhá léta používala jako laciný a snadný způsob, jak odhadnout stárnutí těla i mozku. Rozsáhlý výzkum z Nového Zélandu, jenž od narození doprovázel takřka tisíc účastníků, však prokázal, že u lidí ve čtyřiceti je tenhle signál stejně výmluvný. Při nejnovějším testování zvládali zúčastnění obvyklou rychlostí zhruba 1,3 metru za sekundu a v maximálním tempu bez přechodu do běhu téměř 2 metry za sekundu. Proč by vás to mělo zajímat? Krok totiž změříte komukoli a kdekoli, žádná nákladná technika k tomu netřeba, a přesto napoví o něčem, co je jindy ukryté hluboko uvnitř. Nejde o čtení z ruky, nýbrž o prostý ukazatel, který tělo vydává zcela samovolně.
Kdo zrychlí, má objemnější a méně sešlý mozek
Jakmile badatelé zúčastněným pomocí magnetické rezonance doslova nahlédli do hlavy, ukázaly se rozdíly nečekaně zřetelně. U těch, kdo našlapovali pomaleji, byl mozek menší a jeho kůra, vrstva odpovědná za myšlení a zpracování informací, byla tenčí. Jejich mozek prostě působil starším dojmem. Naopak u svižnějších to bylo obráceně, zachovávali si jak větší objem mozku, tak méně ztenčenou kůru. Pro praxi z toho plyne, že rychlejšímu kroku odpovídá mozek, který vypadá o kus mladší, než napovídá datum narození. A řeč není o pacientech z geriatrie, nýbrž o lidech v plné síle, u nichž by podobné vyšetření obvykle nikoho ani nenapadlo.
Bystřejší paměť mívají spíš ti, kdo přidají do kroku
Nezáleží přitom pouze na tom, jak mozek vypadá na snímku. S pomalejším tempem se pojí i oslabená epizodická paměť, ta, jež nám umožňuje vybavovat si konkrétní okamžiky a prožitky. Loudavější chůze navíc věští, že poznávací schopnosti budou v průběhu let ubývat rychleji. Oproti tomu ti, kdo chodili rázně a s pohybem začali už ve středních letech, dopadli v paměťových testech výrazně líp. O tom, že loudavý krok není pouhou neškodnou drobností, svědčí i jeho zařazení mezi závažné rizikové faktory vzniku Alzheimerovy nemoci. Svou roli přitom hraje i prostá pravidelnost. Šedesátníci, kteří třikrát do týdne rázně ušli přibližně čtyřicet minut, se po šesti měsících v paměťových úkolech zlepšili. Bílá mozková hmota navíc na jejich snímcích působila méně sešle. Závěr pro každodennost je nasnadě. O paměti nerozhodují jen geny a počet let, část jejího osudu se odehrává na chodníku.
Co kromě mozku vaše tempo chůze odhalí?
Chůze ovšem nehovoří jen o kondici mozku, vyjeví i kousek vaší povahy. Obsáhlá analýza pěti dlouhodobých souborů zahrnujících přes patnáct tisíc osob doložila, že svižnější krok mívají jedinci svědomitější, otevřenější, družnější a vyrovnanější. Způsob, jakým kráčíte, je tedy do jisté míry pohybovým otiskem vaší osobnosti. Nejsilněji k rychlejšímu kroku pobízí svědomitost, čili náklonnost k řádu, disciplíně a spolehlivosti. A lidé emočně stabilnější si na ulici vykračují rychleji než ti, jež tíží obavy. Z toho ovšem neplyne, že by každý pomalý chodec byl popleta a každý uspěchaný chytrák. Spíš to vypovídá o tom, že naše tempo v prostoru odráží i to, jakým tempem procházíme životem.
Předstih, který se ukazuje už v předškolním věku
Snad nejvíc překvapí, jak časně se příští tempo hlásí o slovo. Děti, jež ve třech letech dopadly v testech poznávacích funkcí hůř, se o čtyřicet let později řadily častěji mezi pomalejší chodce. Výsledky testů inteligence a porozumění řeči z předškolních let tak zčásti napovídaly, jakým tempem bude týž člověk kráčet ve čtyřiceti pěti. Také vazba pomalejšího kroku na nižší inteligenci naměřenou v dospělosti se prokázala. Působí to téměř neuvěřitelně, jenže rychlost dospělé chůze sahá kořeny až do raného dětství. Není to však rozsudek, spíš upozornění, že o mozek se vyplatí pečovat v kterémkoli věku, neboť získané i ztracené se sčítá po celý život.
Několik rázných vycházek týdně, jež mozku vrátí svěžest
Potěšitelné je, že krok se dá cvičit a mozek na to reaguje. Rázná chůze povzbuzuje vznik bílkoviny, jež napomáhá přežívání nervových buněk a zároveň tvorbě nových. Kdo denně nachodí víc než čtyři tisíce kroků, má zdravější tkáň v té části mozku, která má na starosti paměť a učení. I hlavě vyčerpané stresem uleví krátká procházka, k utlumení napětí podle výzkumů postačí dvacet minut.
Jediná obcházka kolem domu sice bystrou mysl do pozdního věku nezajistí, rázný krok ale mozku v žádném případě neublíží a může přispět k pocitu mládí. Pokud se tedy řadíte spíš mezi loudaly, zkuste si pár dnů v týdnu přidat, aby se vám zrychlil dech, a přesto jste u toho dokázali bez potíží mluvit. Nejde o klání, kdo bude v cíli první, nýbrž o nenákladný vklad do vlastní hlavy, který si můžete dovolit při každé všední cestě do obchodu.
Zdroje
https://www.nia.nih.gov/news/walking-speed-age-45-linked-physical-well-being-brain-health
https://www.sciencedaily.com/releases/2019/10/191011112250.htm
https://www.neurologylive.com/view/gait-speed-is-a-relevant-marker-of-functional-decline-aging-at-midlife
https://doaj.org/article/31b7e9896ec1475e99364e63ef9d7a1f
https://alzres.biomedcentral.com/articles/10.1186/s13195-023-01293-8
https://www.alzinfo.org/articles/prevention/a-brisk-walk-three-times-a-week-may-help-keep-the-brain-young/
https://midus.wisc.edu/findings/pdfs/1893.pdf
https://www.upworthy.com/psychologists-explain-7-personality-traits-of-people-who-walk-fast/
https://www.aarp.org/health/healthy-living/ways-walking-improves-your-brain/
