Článek
Co nás na pochvale tak znejišťuje?
Odehrává se to v práci, mezi dveřmi i nad talířem s rodinou, a průběh bývá pořád stejný. Jakmile zazní něco vlídného, protějšek instinktivně ucukne, jako kdyby se dotkl rozpálené plotny. Značná část z nás si s uznáním poradí tak, že ho shodí, začne o něm pochybovat, nebo úplně ztuhne.
Lehčeji poklonu spolknou lidé s pevným sebevědomím, jimž cizí ocenění ladí s tím, jak sami sebe vidí. Svůj podíl má i okolí, neboť v některých kruzích platí přijetí chvály za projev vytahování. K tomu nás už od dětství vedou, ať zůstáváme skromní a nevypadáme namyšleně. A jsou domácnosti i celé kultury, kde se skromnost nebere jako rada, nýbrž jako závazek.
Představa o sobě samém přebije i tu nejlichotivější poklonu
Právě tady se dostáváme k tomu podstatnějšímu. Podle teorie sebepotvrzování člověk hodnocení, jež neodpovídá jeho obrazu o sobě, buď smete ze stolu, přejde bez povšimnutí, nebo mu ubere na váze. Ten, kdo se hodnotí nízko, se navíc často straní těch, kdo o něm smýšlejí pěkně. Zapojuje se do toho i vzpomínání, protože při chabém sebevědomí si dotyčný uložené hodnocení vytáhne temnější, než jaké doopravdy zaznělo.
Neplyne z toho, že by po vřelosti netoužil; i s hluboko podlomeným sebevědomím člověk stojí o to být milován. Potěšení z uznání sice přijde, hned nato ho ale srazí pochyby. Přidává se k tomu i držení těla, jelikož svěšená ramena a oči sklopené k podlaze samy o sobě navádějí ostatní, aby ten nelichotivý sebeobraz stvrdili.
Občas za tím není pokora, ale obava z pochvaly
Obor zná také úzkost z kladného ohodnocení, kterou dotazníky zjišťují třeba výrokem o tom, jak nepříjemně na člověka doléhá chvála od šéfa. Kdo je náchylnější k úzkosti, ztrácí půdu pod nohama i ve chvíli, kdy setkání s lidmi vyjde na jedničku. Vězí v tom strach, že napříště po něm budou druzí žádat víc, než na co stačí.
Ocenění se tak nemění v dárek, nýbrž v příčku zvednutou o něco výše, přes kterou se bude muset příště dostat. Stejnou zkušenost mají jedinci přísní na sebe, kteří i v povedené věci pátrají po svých chybách. Nezanedbatelnou roli hraje rovněž strach, že spolknutá poklona bude vypadat sebestředně.
Kdo poklony rozdává a kdo je posílá zpět
Jak lidé na poklony odpovídají, zkoumají lingvisté od sedmdesátých let a nasbírali o tom nečekaně přesné údaje. Zatím poslední velké srovnání vyšlo loni v International Journal of Linguistics a vytěžilo 2 400 odpovědí od dvou stovek Italů a Mexičanů. Potvrdilo mimo jiné to, co se v oboru opakuje napříč jazyky: muži vnímají poklonu častěji než ženy jako ohrožení vlastní tváře a odbývají ji ironií, průpovídkou nebo obratem k jinému tématu. Ženy jich naopak víc rozdají i obdrží, a to bez ohledu na věk a postavení.
Nejnápadnější rozdíly ovšem nejsou mezi pohlavími, nýbrž mezi kulturami. Ve východní Asii se podle zavedeného zvyku chvála spíše odmítá nebo odvádí stranou, aby člověk dostál skromnosti. I tam se ale poměry posouvají a dnešní studenti poklony přijímají výrazně častěji než jejich vrstevníci před třiceti lety. Uhýbání tedy nevypovídá o osobní vadě, jde o naučený vzorec, který lze změnit.
Odmítnutá chvála bolí i toho, kdo ji nabídl
Ocenění je svého druhu dar, a když někdo dar odmítne, dárce to umí pěkně píchnout. Shazováním nabídnuté poklony navíc člověk sráží cenu slov protějšku, byť to tak vůbec nezamýšlí. Experimenty, v nichž účastníci chválili cizí kolemjdoucí, odhalily, že chválící notně podceňují, jak moc druhého potěší. Zároveň si až přehnaně nalhávají, jak nepříjemné a otravné to pro oslovené bude.
Že z pochvaly odchází v lepší náladě nejen obdarovaný, ale i ten, kdo ji vyslovil, doložila i série devíti pokusů z jiného pracoviště. V průzkumech přesto sami uvádějí, že s chválou šetří víc, než by chtěli. Jelikož nám nikdo běžně nedává vědět, jak silně naše slova zabrala, dlouhodobě svůj dopad podceňujeme. Ti, komu poklona patřila, si jí přitom vážili víc, než jejich původci čekali.
Jediná otázka umí poklonu pevně usadit
V partnerských poutech nabývá tenhle mechanismus obzvláště velké důležitosti. Jedinci s pošramoceným sebevědomím nevěří, že to protějšek s milými slovy myslí upřímně. V sérii pokusů dostali jednoduché zadání: nevzpomínat, kdy a kde poklona padla, ale napsat, proč si jich partner takto cení a co to znamená pro jejich vztah. Druhá skupina popisovala jen okolnosti té chvíle. Po dvou týdnech se ve vztahu cítili jistěji ti první.
Celý ten rozdíl přitom dělá jedna jediná věta, kterou si dotyčný pronese jen sám k sobě a nikdo jiný ji nemusí zaslechnout. Ani druhá krajnost ovšem neprospívá, jelikož opřít svou cenu čistě o uznání zvenčí staví člověka do velmi křehké pozice. Přehnané dožadování se ujištění od druhých se ukázalo jako faktor, který otevírá dveře depresi.
Stačí poděkovat, omlouvat se nemusíte
Nejsnazší odpovědí je nevzrušené díky, k němuž lze přidat, co ta poklona s vámi provedla. Prospěje i malá změna v pohledu, poklona je totiž pokaždé jen vylíčením toho, jak věc vnímá ten druhý. Zkřížené ruce a k zemi stočený pohled přitom dávají najevo nezájem, i když nic takového necítíte.
Vytrvalé sebeshazování naopak druhým prozrazuje nejistotu a dojem, že člověk nestačí. A jestli vám spolknout chválu dělá potíž, vyplatí se to vzít z opačného konce, protože kdo si zvykne chválit ostatní, snáze pak poklonu i přijme.
Zkuste proto příště jedinou drobnost: nechte poklonu vyznít a odbrzděte prostým díky, namísto vysvětlování, čím jste si ji nezasloužili. Není to žádné vytahování, nýbrž ohleduplnost k tomu, kdo se namáhal vyslovit něco pěkného. A pokud na někom blízkém zahlédnete něco hezkého, řekněte mu to zpříma, právě taková maličkost totiž sahá dál, než jsme ochotni si přiznat. Nikdy se nedozvíme, kolik hezkých slov už zůstalo nevyřčených jen proto, že nám přišla malicherná nebo rozpačitá.
Zdroje
https://www.npr.org/2025/08/02/nx-s1-5442506/hard-to-accept-compliments-comic
https://www.foxnews.com/us/8-ways-to-gracefully-receive-a-compliment
https://www.therapytoday.com/the-uneasy-side-of-compliments/
https://www.simplypsychology.org/self-verification-theory.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Self-verification_theory
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10066961/
https://gulfnews.com/friday/wellbeing/the-surprising-psychology-behind-why-we-struggle-to-accept-compliments-1.1713959832056
https://www.upworthy.com/giving-a-compliment-may-feel-awkward-but-research-shows-it-has-unexpected-health-benefits/
https://www.macrothink.org/journal/index.php/ijl/article/download/22937/17740
https://www.girlsontherun.org/blog/accepting-compliments-with-confidence/
https://www.psychologytoday.com/us/blog/evidence-based-living/202109/the-psychology-compliments-nice-word-goes-long-way
https://behavioralscientist.org/no-need-to-shout-recognizing-the-influence-thats-already-yours/
https://sparq.stanford.edu/sites/g/files/sbiybj19021/files/media/file/marigold_et_al._2010_-_fostering_relationship_resilience.pdf
