Článek
Čtyři figuranti, dva přechody a proud aut, které nezastavily
Experiment, který tento dojem převedl do konkrétních dat, byl navržen velmi prostě. Roli chodců sehráli dva muži a dvě ženy, mezi nimi lidé bílé i černé pleti, oblečení shodně do červených triček, a opakovaně přecházeli po dvou značených přechodech na okraji Las Vegas. Cílem bylo, aby se od sebe jednotliví figuranti co nejméně lišili a rozhodovala tak hlavně reakce řidičů za volantem.
Kamery během měření zachytily 461 aut, přičemž zastavit se rozhodlo jen 28 procent z nich, tedy ani ne třetina. Hodnotu jednotlivých vozů badatelé zařadili do cenových pásem podle rozšířeného katalogu ojetých automobilů.
Klíčovou proměnnou nakonec zůstala samotná cena auta. Pokaždé, když hodnota vozu vzrostla přibližně o dvacet tisíc korun, klesla šance na zastavení o tři procenta. Data ale odhalila ještě jednu, podstatně nepříjemnější zákonitost. Před ženami a chodci bílé pleti vozy zastavily v jedenatřiceti procentech situací, kdežto před muži a dobrovolníky černé pleti pouze ve čtyřiadvaceti až pětadvaceti.
Vůz jako vizitka viditelná na první pohled
Už o osm let dříve prováděli kalifornští psychologové obdobné pozorování, když se postavili k přechodu na frekventované jednosměrné ulici. Společenský status řidiče přitom odhadovali podle jediné dostupné indicie, a to podle vozu, kterým jel. Čekajícího chodce tehdy odmítlo pustit přes třetinu projíždějících aut, přesně 34,9 procenta.
Mezi jednotlivými třídami vozů byl přitom rozdíl zřetelný. Zatímco u nejlacinějších aut nezastavilo nejvýše třicet procent řidičů, u těch nejdražších to bylo šestačtyřicet. Na křižovatce řízené stopkami byl rozdíl mezi třídami ještě výraznější, majitelé prestižních aut si vynutili přednost zhruba ve třiceti procentech případů, kdežto u nejlevnější kategorie to nebylo ani osm procent. Celkově řidiči dražších aut ostatním zablokovali cestu čtyřikrát častěji než majitelé skromnějších vozů. Vůz v očích okolí tak zůstává čitelným signálem majetkových poměrů svého držitele.
Proč by cena vozu měla ovlivňovat jízdu za volantem?
Výklad, s nímž autoři přišli, je nepříjemně jednoduchý. Finanční jistota a menší závislost na druhých podle nich v člověku živí pocit, že se na něj pravidla vztahují jen tak napůl. Automobil v této logice slouží jako vzkaz, který o řidiči něco prozradí dřív, než vůbec otevře okno. Odlišná skupina badatelů ale problém obrátila a položila si otázku, zda za volantem drahého vozu prostě nesedí jiný typ osobnosti, který by se stejně choval i v obyčejném ojetém autě.
Dotazník tehdy vyplnilo 1 892 majitelů automobilů, jejichž průměrný věk činil 53,5 roku. Do kategorie vozů s vysokým statusem spadaly mimo jiné značky Audi, BMW a Mercedes. Nejtěsněji se jejich vlastnictví pojilo s muži, kteří byli hašteřiví, neoblomní a bez velkého citu pro druhé.
Vedoucího studie k tématu přivedlo vlastní pozorování na silnici, když si opakovaně všímal, že na červenou vjíždějí a chodce ignorují nejčastěji rychlé vozy. Za nevychovaným chováním za volantem tedy podle něj nemusí být majetek jako takový, nýbrž povahové rysy, které určitého člověka k pořízení luxusního auta vedou. Existuje ovšem i druhá skupina zákazníků prestižních značek, která se stereotypu vymyká, tvoří ji svědomití a spolehliví lidé, kterým záleží na kvalitě a chtějí to dát okolí najevo.
Na přechodu záleží i na tom, jak se postavíte
Sledování dvaceti nechráněných přechodů odhalilo, že řidiči zastavili pouze v šestnácti procentech případů, kdy k tomu měli příležitost. Podle toho, jak se choval sám chodec, se ale výsledek dramaticky lišil. Kdo vkročil na přechod bez váhání a nezvolnil, přiměl auta zastavit v jednasedmdesáti procentech případů, kdo jen vyčkával a pozoroval provoz, uspěl ve třiceti, a kdo se na blížící se vozy vůbec nepodíval nebo postával stranou, se zastavení dočkal jen ve třech procentech. Svůj podíl má i samotná komunikace, protože ochota řidičů pustit chodce roste tam, kde platí nižší rychlostní limit, jezdí méně aut a na protější chodník to je blíž.
O pár kilometrech v hodině může rozhodovat celý zbytek života
Že tu nejde o pouhé teoretizování, dokládají čísla o následcích srážky. Riziko vážného zranění chodce se vyšplhá na deset procent už při střetu rychlostí kolem šestadvaceti kilometrů v hodině a při padesátce stoupne na polovinu. Věk chodce přitom hraje zásadní roli. Sedmdesátiletý člověk je při znatelně nižší rychlosti v přibližně stejném nebezpečí jako třicátník při rychlosti výrazně vyšší.
Praktické ponaučení se nakonec netýká ani tak cizích aut jako spíš vás samotných. Ať už rozdíl mezi drahým a levným autem dál platí, nebo se za poslední dekádu setřel, chodec s ním pohledem nic nesvede. Zato může ovlivnit, jak srozumitelně dá najevo úmysl přejít. Postavte se na okraj přechodu na dobře viditelné místo, natočte hlavu směrem k přijíždějícím vozům a vykročte rozhodně teprve tehdy, když máte jistotu, že si vás řidič všiml. A jestli vás příště nějaký naleštěný kombík mine o půl metru, nemusí za tím vězet ani povaha, ani výše konta. Řada řidičů si dodnes neuvědomuje, že zastavit před přechodem není laskavost, nýbrž zákonná povinnost.
Zdroje
https://www.minnpost.com/second-opinion/2020/02/people-who-drive-expensive-cars-are-less-likely-to-yield-to-pedestrians-study-finds/
https://web.cs.ucdavis.edu/~koehl/Teaching/ECS188_F19/Reprints/Piff_SocialClass_2012.pdf
https://www.sciencedaily.com/releases/2012/03/120307145432.htm
https://journalistsresource.org/economics/higher-social-class-predicts-increased-unethical-behavior/
https://www.cnbc.com/2020/02/20/study-luxury-car-owners-stubborn-self-centered-and-argumentative.html
https://www.spring.org.uk/2026/05/personality-high-status-cars.php
https://gwern.net/doc/sociology/2023-jung.pdf
https://wisconsindot.gov/Documents/safety/education/pedestrian/wipedstudy.pdf
https://aaafoundation.org/research/impact-speed-pedestrians-risk-severe-injury-death/
