Článek
Co prozradí tiché poděkování
Takový rychlý pozdrav na odchodnou není pouhou naučenou zdvořilostí. Naznačuje, že dotyčný vnímá druhého jako sobě rovného a umí s ním na vteřinu navázat opravdové spojení, ne jen odbýt naučenou formulku. Bývá označováno za malý mezilidský obřad, jehož podtextem je sdělení „všiml jsem si tě“, a odráží se v něm vnímavost k okolí, schopnost vcítění i svědomitost. Nejde proto o pravidla slušného chování, ale o to, jak vnímáte lidi kolem sebe, vždyť člověk za přepážkou není bezejmenné příslušenství vozu, ale někdo s vlastním dnem za zády.
Odborníci ukazují na dva konkrétní rysy
Současná psychologie už lidskou povahu nevtěsnává do uzavřených kategorií ve stylu „patříte k typu A“. Podobné třídění, a s ním i oblíbené osobnostní kvízy, považují experti za bližší pavědě než seriózní vědě. Pracuje se s pěti základními osami, na nichž se každý pohybuje mezi dvěma póly. Kdo poděkuje za to, že kvůli němu kdosi zabrzdil nebo počkal, dosahuje podle nich nejspíš vyšších hodnot u dvou z nich, u vstřícnosti a hlavně u svědomitosti. Svědomití jedinci si pečlivě hlídají pravidla, ta sepsaná i ta nepsaná o ohleduplnosti, zatímco vstřícní lidé s chutí vyzdvihnou snahu ostatních.
Pozornost vůči práci, kterou ostatní přehlížejí
Řidič má ve svých rukou daleko víc než jen samotnou jízdu. Rozhoduje o dveřích, o trase, o rychlosti i o tom, jaká nálada bude celou cestu provázet. Kdo mu poděkuje, dává najevo, že vidí člověka místo role, a vnímá výkon, který většina pasažérů bere jako samozřejmost. Z pohledu psychologie jde o vnímavost k vynaložené námaze, nikoliv k tomu, kdo jak vysoko stojí. Pozoruhodné je, že takové gesto nepřináší vůbec nic, ani aplaus, ani plusové body, ani veřejné ocenění. A přesně to z něj dělá tak prozrazující signál, nejde totiž o pokoru ve smyslu podřízení se, nýbrž o ocenění toho druhého.
Prozrazuje mlčení špatné vychování?
Pokud někdo poděkování vynechá, ještě to z něj nedělá nevychovance. V okamžiku, kdy je nervový systém zahlcený, odpadávají společenské vstřícnosti jako úplně první, a nejde o žádný morální poklesek, ale o aktuálně dostupnou kapacitu. Krátké poděkování přitom působí jako spínač, jenž člověka překlopí z nastavení „já versus okolní svět“ do podoby „já jako jeden z lidí“. Najdou se kultury, kde se „děkuju“ nahlas pronáší jen zřídka, a navzdory tomu v nich vzájemná lidská ohleduplnost klape naprosto bez problémů.
Malé poděkování pomáhá vám stejně jako řidiči
Něco z onoho okamžiku získávají oba zúčastnění, jak ten, kdo děkuje, tak ten, na koho dík míří. Lidé, kteří řidiče pozdraví, poděkují mu či mu popřejí hezký den, opouštějí vůz v lepší náladě než ti, kdo na něj nepromluví ani slovo. Obsáhlý průzkum mezi dojíždějícími doložil, že ti, kdo s řidičem vymění alespoň pár laskavých vět, jsou se svým životem celkově spokojenější. Nejde přitom jen o zrcadlení povahy, účinek se udržel, i když badatelé započítali věk i základní rysy osobnosti. Kdykoliv vděčnost projevíme nebo přijmeme, uvolní se v mozku dopamin a tohle jednání si spojíme s libým prožitkem. Výzkumníci zaznamenali, že projevovaná vděčnost posiluje i umění zvládat vlastní pocity a motivovat sám sebe. Pravidelnost navíc mozek postupně cvičí, aby si těchto situací všímal stále citlivěji.
Vlna, která se nese dál
Účinek se nezastaví u dvojice u dveří: jakmile něčí dík zaslechne někdo zvenčí, začne vděčného člověka vnímat jako příjemného parťáka, s nímž má smysl se sblížit. Ani muži tím nevyznívají změkčile, okolí je naopak hodnotí jako zdatnější. A rozšíří-li se takové nenápadné ocenění dál, dokáže k vlídnosti pobídnout celý kolektiv. Vděčnost totiž ztlumuje toxické pocity, ať už jde o závist, nevraživost, frustraci nebo lítost. Ti, kdo ji dávají najevo pravidelně, navíc zůstávají laskaví i v situacích, kdy se k nim druzí zrovna chovají nevybíravě. Dokonce i prosté poděkování cizímu člověku může způsobit, že o vás projeví zájem a budou chtít zůstat v kontaktu.
Co si z toho vzít
Kouzlo téhle drobnosti tkví v tom, že ji děláte na očích veřejnosti, mezi neznámými, a ukazujete svou pravou tvář i tam, kde vás nesleduje nikdo „podstatný“. Soulad mezi tím, co děláte, a tím, čemu věříte, přitom upevňuje vaši vlastní sebedůvěru. Opačný pól, tedy nevděčnost, se pojí s nafouknutým pocitem vlastní důležitosti a s přesvědčením, že vám okolí cosi dluží. Příště proto stačí se u dveří na okamžik ohlédnout, setkat se s řidičem pohledem a tiše utrousit dík. Nepřijde vás to vůbec na nic a den to o kousek prosvětlí vám i člověku za volantem.
Zdroje
https://www.hellomagazine.com/healthandbeauty/health-and-fitness/883045/what-thanking-bus-driver-reveals-about-personality/
https://www.hellomagazine.com/healthandbeauty/health-and-fitness/872071/psychologist-personality-traits/
https://geediting.com/s-t-psychology-says-people-who-always-say-thank-you-to-bus-drivers-share-these-9-characteristics-and-most-of-them-grew-up-without-much-money/
https://cottonwoodpsychology.com/blog/if-you-always-thank-bus-drivers-psychology-says-you-have-these-8-high-character-habits-people-notice-fast/
https://greatergood.berkeley.edu/article/item/the_ripple_effects_of_a_thank_you
https://www.psychologytoday.com/us/blog/what-mentally-strong-people-dont-do/201504/7-scientifically-proven-benefits-of-gratitude
https://positivepsychology.com/benefits-of-gratitude/
https://psychcentral.com/lib/how-gratitude-can-affect-your-physical-and-psychological-well-being
https://link.springer.com/article/10.1007/s10902-020-00298-6
