Článek
Ctižádost a štědrost ruku v ruce s netrpělivostí
Ti, kdo se s porcí vypořádají bleskově, zvládají obvykle víc úkolů najednou a pracují skvěle pod tlakem termínů. Zajímavé je, že zrychleným jedlíkům bývá připisována i velkorysost: své okolí údajně stavějí na první místo, občas až na vlastní úkor. Ti samí lidé ale reagují na situace impulsivně a obtížněji se soustředí na přítomný okamžik, což se může promítat i do komunikace s blízkými. Při rychlém jídle si navíc člověk sotva vychutná, co má na talíři, protože rozptýlené konzumování snižuje jak trávení, tak pocit uspokojení.
Proč vlastně jíte tak rychle?
Vysvětlení bývá prostší, než by se čekalo. Nabitý denní rozvrh nutí mnohé sníst oběd mezi dvěma schůzkami, a z provizoria se postupně stane automatický vzorec. Roli hrají i emoce: napětí, úzkost či vnitřní neklid dokážou jídelní tempo výrazně urychlit. Samotné jídlo pak slouží jako krátkodobý únik, který na chvíli odvede pozornost od nepříjemných pocitků.
Sourozenci u stolu mění pravidla hry
Podle výzkumu publikovaného v časopise Clinical Obesity měly prvorozené děti dvojnásobnou pravděpodobnost, že budou jíst rychleji než mladší sourozenci. Vědci se domnívají, že za tím stojí sourozenecká soutěž o porce u společného stolu, ať už skutečná, nebo jen tušená. Lidé bez sourozenců naopak jedí pomaleji, zřejmě proto, že u jídla nikdy nemuseli o nic bojovat.
Pomalé sousto, štíhlejší pas
Rozsáhlá japonská studie s více než padesáti tisíci účastníky ukázala, že ti, kdo jedí pomalu, měli o 42 % nižší riziko obezity oproti rychlým jedlíkům. Mozek totiž potřebuje zhruba dvacet minut, než zachytí signál sytosti ze žaludku, a kdo jí rychle, tuto zpětnou vazbu nestihne zaregistrovat. Data ze studie ZOE PREDICT 1 dokonce ukazují, že lidé s vyšším tempem konzumace přijmou denně v průměru o 120 kalorií víc. Opačný pohled nabízí zjištění, že pouhé dvacetiprocentní zpomalení tempa sníží energetický příjem přibližně o patnáct procent. To všechno naznačuje, že spěch u stolu zvyšuje pravděpodobnost přejídání, protože tělo jednoduše nestačí dát vědět, že už má dost.
Psychologové rovněž upozorňují, že tempo u jídla často kopíruje přístup k běžným rozhodnutím a zvládání stresu. Pokud tedy patříte k těm, kdo mají talíř prázdný jako první, zkuste při příštím jídle vědomě položit příbor mezi jednotlivými sousty. I pár minut navíc pomůže tělu správně reagovat a vám si jídla víc užít. Neberte to jako výčitku: povahové rysy, které za rychlým jedením stojí, mají i řadu pozitiv. Stačí občas ubrat plyn a nechat žaludek, ať promluví dřív než vidlička.
Zdroje
https://www.lovefood.com/news/56405/what-your-eating-habits-say-about-you-slow-fast-adaptable-protectionist-eater
https://okdiario.com/metabolic/en/psychology/miscellany-and-curiosities/people-who-eat-very-slowly-share-these-traits-according-to-psychology-24216/
https://health.clevelandclinic.org/why-do-i-eat-so-fast
https://www.uchicagomedicine.org/forefront/weight-management-articles/eating-slower-may-help-with-weight-loss
https://zoe.com/learn/podcast-eating-too-fast
https://www.food-ology.com/overview
https://experteditor.com.au/blog/c-7-eating-habits-that-say-more-about-your-personality-than-your-words-ever-could/
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC8243961/
