Článek
Mumlání v supermarketu jako trénink mozku
Přiznejme si to, občas si všichni něco zamumláme, když hledáme rozsypanou drobnou nebo si chceme uvědomit, kam jsme dali brýle. Tento na první pohled nenápadný zvyk je překvapivě zajímavým předmětem výzkumu kognitivní psychologie. Vědci z Bangor University ve Walesu pozvali do laboratoře osmadvacet dobrovolníků, dali jim sadu psaných instrukcí a požádali je, aby si je přečetli buď tiše, nebo nahlas. Když pak měli podle nich provést úkoly, ti, kteří mluvili nahlas, dosáhli lepší koncentrace i výsledků.
Zjištění je překvapivě prosté, hlasité instrukce ovládají chování lépe než jen napsané věty na papíře, které si oko jen přelétne pohledem. Hlas, který slyšíme, mozku přikazuje rázněji než hlas, který si jen představujeme.
Stereotyp šíleného génia má reálné jádro
Mari-Beffa otevřeně píše, že hlasitá samomluva v okamžicích, kdy mysl není rozptýlená, může být známkou vysoké úrovně kognitivního fungování. Stereotypní obraz pomatence, který si pro sebe drmolí v laboratoři, podle ní paradoxně připomíná spíš geniálního myslitele, který využívá všechny dostupné nástroje k posílení své pozornosti. Rozdíl mezi „bláznem“ a „géniem“ v tomto případě dělá kontext, ne samotné slovní vyjádření myšlenek nahlas.
To je zajímavé v každodenním životě. Pokud si při skládání nábytku, řešení tabulky nebo psaní článku něco mumláte, pravděpodobně nezasluhujete obavy okolí, ale zapojujete jeden z nejúčinnějších nástrojů kognitivní kontroly, jaký lidská mysl má.
Když si v obchodě říkáte „banán, banán, banán“
Druhý zásadní pokus, který se v psychologii v souvislosti se samomluvou často cituje, provedli Gary Lupyan z University of Wisconsin-Madison a Daniel Swingley z University of Pennsylvania. Inspirovali se obyčejným zážitkem ze supermarketu. Tím, že lidé si při hledání másla v lednici nebo arašídového másla na regálech občas předříkávají, co vlastně chtějí najít.
Účastníkům dali na obrazovce sadu dvaceti obrázků a poprosili je, aby určitý předmět našli. V polovině případů ho měli při hledání nahlas opakovat, v polovině zachovat ticho. Vyřknutí slova nahlas pomohlo nalézt cílový objekt rychleji.
V další části experimentu prošli dobrovolníci virtuálním nákupem v simulovaném supermarketu. Hledali třeba všechny lahve dietní coly nebo balíčky jablek. U známých produktů, které si lze snadno představit, samomluva výsledky výrazně zlepšila. Říkat si „Coke“ při hledání colové láhve fungovalo, zatímco u méně známé značky deodorantu mluvení naopak zpomalovalo. Funguje to tedy hlavně tehdy, když si pod slovem dokážete v hlavě něco představit. Mozek používá vyřčené slovo jako vodítko. Aktivuje vizuální představu a přepíná zrak do režimu „hledej tohle“.
Děti to dělají jako první
Návyk komentovat své počínání nahlas máme zakořeněný hluboko. Dvouleté až tříleté děti spontánně začínají komentovat své činnosti, a když se přibližují k horkému povrchu sporáku, často si polohlasně opakují „horké, horké“ a stahují ruku zpátky. Švýcarský psycholog Jean Piaget tento jev nazval egocentrickou řečí a viděl v ní známku nezralosti.
Lev Vygotskij však nabídl jiný pohled. Soukromá řeč je podle něj přechodový stupeň mezi řečí pro druhé a vnitřní řečí dospělého – ta nemizí, jen se promění v tichý vnitřní monolog, který používáme k plánování a samoregulaci. Ten, kdo si nahlas dirigoval kostku stavebnice ve čtyřech letech, ji v dospělosti diriguje v hlavě, ale stále stejnými slovy.
Soukromá řeč u dětí dosahuje vrcholu kolem pěti let věku, pak postupně klesá souběžně s nárůstem vnitřní řeči. Děje se to ovšem nerovnoměrně. Vysokou míru hlasité samomluvy popsala výzkumná literatura i v časném školním věku, a dokonce v dospělosti.
Tenisté, kteří křičí na sebe, tomu rozumí
Sportovní psychologie poskytuje barvité ilustrace téhož jevu. Profesionální tenisté si během zápasu v klíčových momentech říkají věci jako „Pojď!“, aby udrželi pozornost a koncentraci. Schopnost generovat sobě určené verbální instrukce je jedním z nejúčinnějších nástrojů kognitivní kontroly a pracuje výrazně lépe, je-li slyšet nahlas. Trénink instruktážní samomluvy u tenistů dokonce zlepšil přesnost forhendu, sebedůvěru a snížil úzkost před hrou.
Vlastní jméno místo „já“ mění chemii v mozku
Podoba hlasité samomluvy hraje roli. Psycholog Ethan Kross z University of Michigan a jeho kolegové zjistili, že když se člověk při emočně náročných vzpomínkách obrátí sám na sebe ve třetí osobě nebo svým vlastním jménem, dokáže ovládnout emoce s minimem mentálního úsilí. Při experimentu s funkční magnetickou rezonancí účastníci vzpomínali na bolestné okamžiky buď v první osobě, nebo s použitím svého vlastního jména. Druhý způsob výrazně snížil aktivaci oblastí mozku spojených s ruminací.
V praxi to znamená posun perspektivy. Mluvit sám se sebou jakoby zvenčí, jako bychom radili kamarádce. Tato distancovaná samomluva pomáhá lidem zvládat stresové situace tak, že si dokážou poradit, jako kdyby radili příteli, nikoli sobě. Není to narcismus a není to ani podivínský jazykový tik – je to regulační nástroj emocí.
Co s tím? Praktické rady na závěr
Hlasitá samomluva je tedy nástrojem, ne diagnózou. Pokud si při řešení složitějších úloh občas něco zamumláte, dělejte to klidně dál. Zlepšuje to soustředění, paměť i úspěšnost při vyhledávání věcí. Při vypjatých situacích zkuste místo „já to nezvládnu“ formulovat větu s vlastním jménem a větší odstupem: „Honzo, zvládls horší věci, zvládneš to i teď.“ A pokud na vás v supermarketu někdo zvláštně koukne, když si pod nos opakujete „banán, banán, banán“, vzpomeňte si, že jen aktivujete vizuální představu cíle. Mozek ten zvuk uslyší, mysl si srovná priority a ruka sáhne tam, kam má.
Zdroje
https://www.bangor.ac.uk/news/archive/is-talking-to-yourself-a-sign-of-mental-illness-an-expert-delivers-her-verdict-31945
https://www.medicaldaily.com/sign-intelligence-talking-yourself-helps-boost-brain-power-achieve-goals-416979
https://www.sciencedaily.com/releases/2012/04/120417221613.htm
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC4538954/
https://www.psychologytoday.com/us/blog/the-athletes-way/201707/silent-third-person-self-talk-facilitates-emotion-regulation
https://www.templeton.org/news/talk-to-yourself-like-a-friend-qa-with-ethan-kross
https://www.simplypsychology.org/vygotsky.html
