Článek
Za nezdarem nestojí chabá vůle
Téměř všichni, kdo se kdy pustili do hubnutí, mají po ruce tutéž omluvu: nedostává se mi disciplíny. Vzepřít se jídlu v momentě, kdy vás trápí hlad a lákadlo je přímo před nosem, ovšem předpokládá mimořádně pevné sebeovládání. Odborníci si vůli představují jako palivovou nádrž, již krok za krokem vyčerpá každá volba, kterou v průběhu dne učiníte. Pokud k tomu přidáte únavu, zásoba vůle se rychle propadne a kombinace stresu s málem spánku vyřadí mozkové centrum zodpovědné za plánování a sebekázeň, takže se znovu prosadí zaběhnuté zvyky, třeba chuť na něco sladkého. Snad i tím se vysvětluje, proč si polovina dietářů časem přibere dokonce více kilogramů, než kolik původně dokázala odbourat.
Rozkolísaná povaha utíká k jídlu
Při vysvětlování, proč jeden obstojí a jiný selže, se výzkumníci opírají o takzvanou Velkou pětku, koncept rozdělující charakter člověka do pěti základních dimenzí. Ústřední postavou je tu neuroticismus. Jedinci, u nichž je výrazný, zpravidla trpí nižší sebedůvěrou, reagují citlivěji a jejich emoce méně drží stabilitu, načež pochmurné rozpoložení nezřídka zahánějí jídlem coby jakousi útěchou proti tíživým pocitům. U toho, komu rozpoložení neustále poskakuje, hrozí rychlý sešup k unáhlenému, citově řízenému jedení, a z původního záměru dát si k večeři salát se po protrápeném pracovním dni vyklube objednaná pizza. Záludné na tom je, že právě dietáři sahají v období obav či zármutku po jídle více než zbytek populace a odříkání samo tuto tendenci ještě přiživuje.
Pro perfekcionistu existuje jen vítězství, nebo pohroma
Dalším příznačným znakem je uvažování ve dvou barvách, kde je všechno buďto bezvadné, anebo naprosto pokažené, buďto dokonalý triumf, anebo úplná porážka. Lidé s perfekcionistickým nastavením vnímají pouze tyto dva póly, výhru a prohru, a stěží nacházejí cokoli na pomezí. V běžném životě dokáže takové smýšlení dietu rozbít okamžitě: jakmile devadesát procent neznamená plnou stovku, propadnete dojmu prohry a hned si dopřejete cokoli, nač máte chuť. Podobně nepružný režim třídí pokrmy na ty hodné a ty zlé a leckdy člověka uvrhne do začarovaného kola, v němž osciluje mezi dvěma extrémy a notoricky známým jojo efektem.
Co způsobí, že po jediné sušence zmizí celá krabice?
Pro tento okamžik dokonce existuje pojmenování. Jistá psycholožka jej označila jako efekt „co už teď na tom sejde“. Po dobu, kdy je jedinec přesvědčen, že má jídelníček bezpečně v hrsti, se stravuje uměřeně. Ve chvíli, kdy ovšem získá pocit, že nějaké pravidlo prolomil, povolí naprosto všechno. Jediný plátek pizzy v pátek navečer se pak rozroste v celovíkendové neřízené hodování, vždyť spoušť už je beztak hotová. Že nejde o povahovou vadu, doložil proslulý pokus, během něhož muži s na polovinu zkrácenými příděly jídla nezvládli režim dodržet, potají si zobali a posléze je trápily výčitky. A funguje přitom prostá zákonitost: čím tvrdší mantinely si určíte, tím rychleji vás přepadne dojem, že jste je překročili.
Pořádkumilovní a trpěliví startují s výhodou
Samozřejmě se nabízí i druhý břeh téže mince. Lidé obdaření svědomitostí, tedy milovníci řádu a kázně, bývají náchylní setrvávat u jídelníčku, stravovat se v ustálených hodinách a věnovat se pohybu. Silně vyvinutá svědomitost proto souvisí s nižší vahou, neboť takoví jedinci jsou organizovaní a od svých záměrů neustupují. Ve výhodě jsou rovněž ti, kdo umějí ustát zklamání a posunout odměnu na pozdější dobu, kdežto unáhlené typy přitakají okamžité chuti a lítost se dostaví teprve následně. Sotva jde o shodu okolností, že zrovna impulzivita figuruje v mnoha výzkumech mezi nejspolehlivějšími předpověďmi toho, jak dopadne naše hmotnost.
Únik se skrývá ve shovívavosti, ne v tvrdosti
Potěšující je, že charakter nepředstavuje neměnný úděl a převážnou část popsaných vzorců lze obejít. Účinkuje totiž spíše promyšlenější přístup nežli další příděl vůle. Vytrvat na sedmdesáti až osmdesáti procentech z dlouhodobého hlediska přebije krátké výbuchy bezchybné stovky, jež končívají vyčerpáním. Namísto škatulkování jídla na dovolené a zapovězené se vyplácí takzvané šedé pásmo, tedy schopnost dopřát si s mírou. A nastane-li klopýtnutí, je výhodnější přistupovat k sobě shovívavě než přísně, jelikož laskavost vůči vlastní osobě překvapivě ústí v menší množství snědeného. Snad nejvíc osvobozující myšlenka nakonec zní zhruba takto: jediná sušenka nepřečrtne vše, co se vám dosud podařilo.
Zdroje
https://www.psychologytoday.com/us/blog/in-practice/201207/why-you-cant-stick-diet-5-questions-ask-yourself
https://eating-disorders.org.uk/information/the-psychology-of-dieting/
https://ijbnpa.biomedcentral.com/articles/10.1186/1479-5868-8-129
https://portal.peopleonehealth.com/HealthyLiving/Nutrition/all/HowDoesPersonalityAffectWeightLoss
https://en.wikipedia.org/wiki/Counterregulatory_eating
https://cogbtherapy.com/cbt-blog/cognitive-distortions-all-or-nothing-thinking
https://www.frontiersin.org/journals/psychology/articles/10.3389/fpsyg.2022.881436/full
https://www.obesityaction.org/resources/all-or-nothing-nutrition-why-giving-up-some-foods-limits-the-potential-for-healthy-eating/
https://triagemethod.com/all-or-nothing-nutrition-thinking/
