Článek
Třiaosmdesát e-mailů, nad nimiž vědci zbystřili
Za tímhle zdánlivě všedním zvykem opravovat druhé se skrývá slušný kus lidské nátury. Takového jedince nejspíš potkáváte i ve svém okolí, možná ho máte v rodině nebo sedí hned u sousedního pracovního stolu. Michiganští badatelé proto shromáždili třiaosmdesát dobrovolníků a předložili jim odpovědi na inzerát, jímž kdosi sháněl spolubydlícího. Každý účastník si měl vsugerovat, že takový inzerát vyvěsil on sám a hledá někoho do bytu. Dostal k tomu dvanáct vymyšlených reakcí, které se navzájem odlišovaly hlavně tím, kolik chyb obsahovaly. Část zpráv byla naprosto bezchybná, do jiných autoři úmyslně vložili buď překlepy, nebo zaměněná slova, jaká běžně potkáváme ve statusech na sociálních sítích. Poté měli dobrovolníci pisatele ohodnotit a nakonec sami vyplnit dotazník mapující jejich osobnost. Vyšlo najevo, že chyby snížily chuť přijmout dotyčného pod jednu střechu, přičemž překlepy zabolely dokonce o něco silněji než gramatické záměny. Maličkost, a přesto z ní vyplynulo něco, co nás vystihuje překvapivě věrně. Většina lidí přitom podobné zprávy čte prakticky denně, aniž tuší, jak rychle si o jejich pisateli vytvoří úsudek. A právě v tu chvíli se z neškodné čárky stává malé zrcadlo, v němž se zračí část naší povahy.
Kdo neodpustí čárku, bývá méně vstřícný
Ze všech vlastností se ale nejvýrazněji projevila jediná, a to přívětivost. Ti, kdo se s oblibou staví do role gramatické hlídky, mají podle testů jeden povahový rys společný. Účastníci, kteří v dotazníku vyšli jako vlídnější, posuzovali autory zpráv celkově shovívavěji a s větším pochopením. Naproti tomu lidé s nižší mírou přívětivosti brali gramatické záměny mnohem hůř. A právě ti, kdo na internetu nejhlasitěji peskují cizí chyby, spadají obvykle do téhle méně vstřícné skupiny. Bývají o něco méně empatičtí a vřelí, takže snáz podlehnou nutkání druhého opravit. Rozhodně to ale neznamená, že by šlo o zlé povahy, spíš o lidi, jimž vybočení z pravidel vadí o kus víc než okolí. Zkuste si vybavit, kdy naposledy vás svrbělo doplnit někomu chybějící čárku a co jste přitom vlastně prožívali.
Introvert soudí mlčky, extrovert mávne rukou
Mnohé napoví i to, zda patříte k družným typům, nebo se raději držíte v ústraní. Extroverti totiž překlepy a drobné přehmaty většinou velkoryse pominou a nedělají z nich žádnou vědu. Introverti jsou naopak náročnější a kvůli chybám hodnotí pisatele hůř, přestože je nahlas nemusí vždy opravovat. Společenštější povahy psané chyby spíš přehlédnou a nestrojí kolem nich žádné drama. Ten nevyslovený ortel v hlavě přitom může být zrádnější než hlasitá připomínka, protože si ho pisatel vůbec nevšimne. Každý z nás si totiž v duchu nastavuje jinou hranici, za kterou už chybu neodpustí. Pozoruhodné je i to, že sklon k úzkosti, tedy neuroticismus, neměl na vnímání chyb žádný měřitelný dopad. Možná v té charakteristice poznáváte sami sebe, nebo naopak známého, který nad každým statusem soucitně vrtí hlavou.
Překlep odpustíme, záměnu ne
Stojí za zamyšlení, proč vlastně v duchu oddělujeme obyčejný překlep od gramatické chyby. Překlep si totiž zpravidla vysvětlíme jako důsledek spěchu či nešikovných prstů na klávesnici, nikoli jako neznalost. Zaměněné slovo je však docela jiná kategorie. Napadne nás, že pisatel dané pravidlo možná neovládá, a to už si spojíme rovnou s jeho uvažováním. Řečeno jinak, u překlepu promineme rukám, kdežto u záměny soudíme rozum. Náš mozek si tak u každé chyby bleskurychle domýšlí, odkud se vzala. A k hlavě se navíc přidává i tělo. Britští výzkumníci zjistili, že při poslechu gramaticky pokřivené řeči vykazujeme tělesné příznaky stresu, a čím častěji chyby zaznívají, tím je ten stres silnější. Naše rozladění tedy není pouhá stylizace, dokáže ho zaznamenat i srdeční tep. Jde o jemný rozdíl, a přece rozhoduje o tom, zda nad zprávou mávneme rukou, nebo se v duchu zakaboníme.
Proč nás cizí chyby vlastně tolik dráždí?
Vysvětlení má i svou nenápadnou sociální stránku. Když někdo opraví druhého na veřejnosti, často tím zároveň předvádí vlastní znalosti a to, že se v tématu vyzná lépe než pisatel. Psychologové připomínají, že shazováním okolí si člověk podpírá vlastní sebevědomí. Oprava se tak dovede proměnit v nenápadný mocenský prostředek, jímž toho druhého jemně odsunete o příčku níž. Není náhoda, že podobné poznámky nejčastěji padnou právě tam, kde je zhlédne co nejvíc očí. Chvilka nadřazenosti sice chutná lákavě, jenže její cena bývá vyšší, než se na první pohled zdá.
Veřejná oprava prozradí víc než chyba sama
Ať už za tím vězí kdokoli, samo opravování obvykle působí jako ukázka intelektuální nebo kulturní převahy. A nese to i celkem konkrétní následky. Chyby třeba v profilu na seznamovací aplikaci srážejí to, jak chytře a přitažlivě jejich autor na ostatní zapůsobí. Jediným nešťastným zaváháním mezi „mě“ a „mně“ tak může člověk bezděčně zaplašit možné rande. Sluší se ovšem doplnit, že celý experiment stál na poměrně malém vzorku, takže jeho závěry je poctivé brát s jistou rezervou. Odlišnosti mezi jednotlivci se přitom nedaly vysvětlit ani věkem, ani vzděláním, což ukazuje právě k povaze.
Co si z toho odnést
Rozčílit se nad záměnou „s“ a „z“ z nikoho ještě nedělá nevrlého bručouna. Pokud chybu spolknete a necháte ji být, na stupnici přívětivosti si tím nijak neuškodíte. Samozřejmě existují okamžiky, kdy je oprava vlastně projevem laskavosti, třeba když kolegovi zachráníte trapas v chybném dokumentu ještě před začátkem porady. Jenže pokud nejste učitel a nikdo vás o pomoc neprosil, s opravami raději šetřete. Gramatika je navíc vratká a proměnlivá oblast, takže si nikdy nebuďte úplně jistí, že pravda stojí zrovna na vaší straně. Ta nejlaskavější verze každého z nás totiž ví své: hezčí než mít za každou cenu pravdu je nechat toho druhého v klidu domluvit. Řeč koneckonců nevznikla proto, aby v ní jeden druhého chytal za slova, nýbrž abychom si vzájemně rozuměli.
Zdroje
https://www.sciencedaily.com/releases/2016/03/160330122927.htm
https://lsa.umich.edu/psych/news-events/all-news/faculty-news/responses-to-typos-and-personality–grammar-nazis-confirmed-.html
https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371%2Fjournal.pone.0149885
https://www.sciencealert.com/people-who-pick-up-grammar-mistakes-jerks-scientists-find
https://www.yourtango.com/self/people-think-grammar-police-share-personality-trait-less-agreeableness
https://mindfullyhealing.com/the-grammar-police-have-a-certain-personality-type-study-finds/
https://www.psychologytoday.com/us/blog/defining-memories/202402/how-faulty-grammar-challenges-individuals-and-relationships
https://slate.com/human-interest/2013/09/language-bullies-pedants-and-grammar-nerds-who-correct-people-all-the-time-cut-it-out.html
https://people.howstuffworks.com/is-it-rude-to-correct-peoples-grammar.htm
