Článek
Čím nás láká hudba, jíž se jindy raději vyhneme?
Zatímco v každodennosti smutku unikáme, jak jen to jde, v umění ho cíleně hledáme a umíme si ho i užít. Někteří lidé dokonce přiznávají, že je posmutnělé tóny kupodivu naladí do dobré nálady.
Působí to jako nelogický protimluv, a přesto ho z vlastní zkušenosti důvěrně známe. Truchlivé skladby totiž mají v sobě jakousi upřímnost, nedělají, že je svět růžový. A přesně tahle vlastnost je pro mnohé tím největším lákadlem.
O tom, koho píseň zasáhne, rozhoduje míra vcítění
Ve Finsku zahráli výzkumníci 102 dobrovolníkům neznámou instrumentální nahrávku a zaznamenávali, jak na ně zapůsobí. Vyšlo najevo, že u těch, jež skladba skutečně zasáhla, byla současně naměřena vysoká úroveň empatie. Kdo se dokázal lépe vcítit, ten zpravidla zakoušel onu nejsilnější, bezmála vznešenou variantu smutku. Lidé s nízkou mírou vcítění naproti tomu po truchlivé hudbě žádné dojetí nehlásili. Rozhodující není pouhé převzetí nálady druhého, ale schopnost chovat k němu vřelost, soucit a porozumění.
Hudba se tu vlastně mění v drobnou prověrku našeho lidství. Rozhodně nejde o křehkost, spíš o odvahu před vlastními pocity neutíkat.
Vnímaví jedinci se navíc zpravidla přiklánějí k tišší a posmutnělé muzice. Drsnější a ráznější styly naopak přitahují spíš ty, kdo se vciťují méně.
Neznamená to ale, že by se posluchači dali natvrdo roztřídit do dvou oddělených přihrádek. Většina z nás se totiž podle rozpoložení pohybuje kdesi uprostřed.
Smutek linoucí se z reproduktoru nahradí pomyslného kamaráda
Mozek totiž hudbu vnímá jako svého druhu společenskou bytost, jako pomyslnou přítomnost dalšího člověka. Přibližně pětina lidí spadá do skupiny silně empatických povah, jež na citové podněty reagují mimořádně intenzivně. Pro ně se poslech blíží situaci, kdy se dva lidé snaží jeden druhému porozumět. Posmutnělá skladba pak umí převzít úlohu vymyšleného druha, jenž stojí po boku a podává pomocnou ruku. Posluchač se pak cítí přijatý a jeho osamělost jako by povolila.
Právě tahle nehlučná blízkost má v náročných obdobích nevyčíslitelnou cenu. O nic neusiluje, nepoučuje, prostě setrvává po našem boku, dokud je třeba.
Ti, kdo mají k vcítění blízko, se do podobné hudby ponořují rádi a jejich prožitky u ní bývají příjemnější. Pro ono podivuhodné rozpoložení, kdy se nás cosi hluboko dotkne, mají odborníci výraz dojetí. Komu někdy ukápla slza nad melodií a hned nato zakusil zvláštní ulehčení, ten dobře tuší, oč běží.
Na posmutnělé tóny odpovídá tělo směsicí hormonů
Za posmutnělým vyzněním skladby stojí zejména hlubší tóny, zvolněné tempo a mollová tónina. Při jednom experimentu vyslechlo 62 žen truchlivou hudbu a vědci jim mezitím brali vzorky krve. U žen s vysokou mírou empatie přitom poslech přinesl povznesení nálady. Potěšení z hudby je totiž provázané s tím, nakolik se dokážeme vžít do smyšleného příběhu, jejž tóny vyprávějí.
Organismus zkrátka odpovídá, přestože si hlava jasně uvědomuje, že o opravdovou ztrátu vůbec nejde. Podobá se to dojetí u filmu, o němž víme, že je od začátku do konce vymyšlený.
Tóny umí mírnit napětí, a v jednom porovnání měli posluchači po hudbě méně úzkosti i nižší kortizol než ti, komu podali léky. U vnímavějších lidí navíc při poslechu lépe spolupracují mozková centra pro sluch, zrak i čelní laloky. A jsou to opět nejempatičtější posluchači, kdo touž nahrávku označí za vůbec nejtesklivější ze všech.
Síla zážitku tak nestojí jen na samotných notách, ale především na osobě, která naslouchá. Táž melodie proto může jednoho ponechat netečným, zatímco jinému stáhne hrdlo.
Někteří vědci hudbu rovnou připodobňují k jakémusi společenskému aktérovi, jenž v nás rozehrává tytéž procesy jako setkání s druhým.
Několik vteřin posmutnělé melodie posílí chuť přiložit ruku k dílu
Jiný výzkum nechal šedesát studentů zhlédnout sérii patnáctisekundových klipů, v nichž někdo líčí osobní zážitek. Truchlivý hudební podkres jejich prožívání citově umocnil a probudil v nich větší soucit i ochotu druhému pomoct. Postačilo přitom jen čtvrt minuty dojemných tónů, aby posluchačům na osudu druhého více záleželo.
Snad i kvůli tomu tvůrci filmů od nepaměti podkreslují zásadní okamžiky hudbou, jež se trefí přesně do citlivého místa. Pár tónů v pozadí dokáže občas sdělit víc než celá stránka replik.
Jakmile vás příště zláká zádumčivá píseň, nemusíte se bát, že byste se topili v chmurách. Spíš si dopřáváte krátké cvičení v empatii a okamžik, kdy je dovoleno cítit naplno. A jestli někoho vaše záliba v teskných písních překvapuje, směle mu sdělte, že je to nejspíš důkaz citlivé a vnímavé duše.
Zdroje
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7994216/
https://www.medicaldaily.com/sad-music-triggers-emotional-response-empathetic-listeners-moving-songs-affect-398187
https://www.psychologytoday.com/us/blog/science-of-choice/202405/music-and-empathy
https://www.sciencedaily.com/releases/2018/06/180612185148.htm
https://www.psychologytoday.com/us/blog/science-choice/201905/6-reasons-why-we-enjoy-listening-sad-music
https://nyaspubs.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/nyas.14660
https://www.psychologytoday.com/us/blog/what-are-the-chances/202211/the-tragedy-paradox-why-we-sad-music
https://greatergood.berkeley.edu/article/item/why_listening_to_sad_music_makes_you_more_sensitive
https://www.psypost.org/people-compassionate-may-rewarded-experiencing-pleasure-sad-music/
