Článek
Proč jde mobil v posteli z ruky tak ztěžka?
Jestli vám to zní povědomě, máte společnost milionů dalších. Anketa mezi vysokoškoláky a nemocničním personálem ukázala, že už zalezlí pod peřinou listuje sítěmi kolem sedmdesáti procent z nich a u téměř patnácti procent zabere tohle ležení s displejem celou hodinu nebo i víc.
K tomu se zhruba každý pátý dospělý kvůli telefonu budí ještě v hlubokou noc.
Výzkumníci tohle záměrné posouvání usínání pojmenovali. Mluví se o ložnicové prokrastinaci ve chvíli, kdy uléháme později bez pádné příčiny, ukrajujeme si tak z hodin spánku a zároveň tušíme, že si to ráno odneseme.
Skrývá se v tom past: zásoby sebeovládání bývají právě v pozdních hodinách nejtenčí, a tak i ten, kdo si umínil ulehnout včas, nakonec uvázne u svítící obrazovky.
Nejde proto pouze o pohodlnost nebo nedostatek charakteru. Schází se tu spíš únava, zaběhnutý zvyk a několik osobnostních tendencí, jejichž poměr má každý z nás jiný.
K telefonu pošťuchuje neuroticismus a malá svědomitost
Badatelé zaměření na lidskou osobnost dnes nejčastěji vycházejí z pěti hlavních povahových dimenzí. Mezi ně patří svědomitost, která zachycuje sebekázeň, organizovanost a tah na branku; lidé s jejím nízkým skóre jsou živelnější, zato však snáze sklouznou k odkládání věcí.
Druhým rozměrem je neuroticismus, jímž se rozumí náchylnost k prožívání úzkosti, vnitřního napětí a dalších nepříjemných pocitů.
A zrovna tahle kombinace se u nočního telefonu vynořuje nejhustěji. Závadné zacházení s mobilem totiž nejtěsněji provází vyšší neuroticismus a současně menší svědomitost i vstřícnost.
Ti, kdo skórují v neuroticismu výš, vytahují mobil zejména ve snaze ztlumit nepříjemné rozpoložení a právě útěk před emocemi je u nich tou nejvýraznější silou mířící k displeji.
U lidí s menší svědomitostí se navíc objevuje křehčí sebekontrola a chybějící rozvaha dopředu, takže nutkání mobil opět rozsvítit jen stěží ovládnou.
Zkrátka, telefon v posteli často nesvírá člověk pohodlný, nýbrž ten, kdo hůř odolá popudu nebo si jím spravuje pokleslou náladu.
Vzhůru vás udrží i obava, že vám něco unikne
Nemalý vliv má i prostý pocit, že nám něco podstatného protéká mezi prsty, pro nějž se vžila zkratka FOMO. Snaha být pořád v obraze sahá hluboko: jsme společenské bytosti a strachu z vyřazení z kolektivu se držíme od pradávna.
Ten, koho tenhle nepokoj svírá víc, otevírá sítě i tehdy, kdy už by měl dávno zavírat oči, klidně ještě čtvrt hodiny předtím, než usne.
Strach z promarnění se přitom váže na napjatost před samotným usnutím, na pomalejší upadání do spánku i na jeho zkrácení.
A jelikož se těchto lidí často týká poměřování s vyšperkovanými životy druhých, nepřekvapí, že se FOMO pojí také s pokleslejším sebevědomím.
Sovy bdící do noci a chroničtí odkladatelé
Ne všichni ale v posteli zírají do mobilu z téže pohnutky. Někteří jsou jednoduše večerní povahy, takzvané „sovy“, jež se musejí ohýbat do harmonogramu střiženého pro ranní ptáčata.
Další zase odsouvají, na co přijdou, a uložení ke spánku je jen dalším bodem mezi věcmi, které nechávají na potom.
Tendence zůstávat vzhůru se silněji projevuje u těch, kdo mají den přeplněný a stresující a hůř si rozvrhují čas, přičemž v této skupině zřetelně převažují ženy.
Samo posouvání spánku odborníci řadí mezi potíže se sebeřízením, tedy mezi nezvládnuté pnutí mezi naším úmyslem a tím, jak nakonec jednáme.
Jak se probdělé noci podepisují na těle i mysli
Proč by nám to mělo dělat starost? Modravé světlo z obrazovek nabudí mozkové oblasti zodpovědné za bdělost a zdržuje přirozený útlum před usnutím; potmě naproti tomu tělo vyplaví melatonin, tedy hormon, po němž přichází ospalost.
Koukání do rozsvíceného telefonu navečer pak rozhází i samotné vylučování tohoto hormonu.
Přemíra ťukání do displeje navíc neústí pouze v odsouvání spánku, ale rozjede i přebuzení, jež následně usnutí ještě více ztíží.
Že se nejedná o nějakou raritu, potvrzuje údaj, podle něhož problematicky zachází s mobilem kolem 27 procent studentů vysokých škol.
Dospělému přitom svědčí zhruba sedm až devět hodin spánku a jeho úbytek se vrací v podobě zpomaleného uvažování, slabší paměti, popudlivosti i vystupňované úzkosti.
Jak večerní scrollování dostat pod kontrolu
Potěšující je, že povaha nás neuvězňuje napořád a večerní rolování palcem lze usměrnit i maličkostmi. Zabírá nabíjet mobil mimo ložnici, umlčet oznámení a dopřát si během dne několik okamžiků zcela beze obrazovky.
K tomu pomůže prostý řád: uléhat a vstávat ve shodnou hodinu, před spaním zhasit obrazovky a v ložnici držet svěží teplotu, nejlépe v rozmezí 19 až 21 °C.
A když vám ruka i přesto znovu sklouzne k telefonu, vnímejte to spíš jako vzkaz o tom, jak jste vyčerpaní a co vám víří hlavou, než jako potvrzení vlastní slabosti.
Zdroje
https://www.sleepfoundation.org/how-sleep-works/sleep-and-social-media
https://www.sleepfoundation.org/sleep-hygiene/revenge-bedtime-procrastination
https://www.webmd.com/sleep-disorders/revenge-bedtime-procrastination
https://www.nature.com/articles/s41598-024-79235-z
https://www.additudemag.com/revenge-bedtime-procrastination-sleep-problems-adhd/
https://www.helpguide.org/mental-health/wellbeing/fear-of-missing-out-fomo
https://akjournals.com/view/journals/2006/12/1/article-p128.xml
https://www.simplypsychology.org/big-five-personality.html
https://link.springer.com/article/10.1186/s40359-023-01481-z
