Lidé, kteří přemýšlejí za chůze, mají podle psychologů víc nápadů, než ti vsedě

Ten pocit zná skoro každý. Zíráte na prázdný dokument, žádné řešení se nerýsuje, ale sotva obejdete blok domů, nápad se vynoří sám od sebe. To, co dřív znělo jako obyčejná historka, dnes umějí vědci podložit tvrdými daty. Účastníci dostali stejné tvořivé zadání jednou vsedě a jednou při šlapání na páse a u jedné z úloh vyprodukovali za pohybu až dvakrát tolik originálních řešení.

Uklidňující je, že o žádný fyzický výkon tu nejde a zadýchat se nemusíte; jde o volnou chůzi vlastním pohodlným tempem, ne o svižný trénink. Co doopravdy rozhoduje, je fakt, že se hýbete; na kulise kolem vás, ať už jde o rušnou ulici, nebo holou zeď, přitom skoro nezáleží. Díky tomu z procházky vzniká pomůcka, po které sáhnete pokaždé, když se studna nápadů vyčerpá.

Když vědci svá měření převedli do čísel, vyšel nárůst počtu nápadů u lidí, kteří přešli od sezení k chůzi, v průměru kolem šedesáti procent; ten dvojnásobek z úvodu byl špička u jedné úlohy, ne pravidlo. A nezůstalo u jediného experimentu. Souhrnná analýza třiadvaceti studií, do nichž se zapojilo přes tisíc lidí, přisoudila chůzi na tvorbě nápadů dokonce velký účinek.

Co si z toho odnést do praxe? Účinek je tak silný, že se dá přeložit i do názorného srovnání: člověk, který se před vymýšlením projde, obvykle překoná v počtu nápadů zhruba čtyři z pěti lidí, kteří zůstali sedět. To je ale něco jiného než údaj, kolika lidem chůze vůbec pomohla. V jednom z pokusů si po přechodu do pohybu polepšilo 81 % účastníků. Zbytku se přitom nic zásadního nezměnilo, takže když vám procházka zrovna nezabere, nejste žádná výjimka a rozhodně to není selhání.

Možná teď namítáte, že bez lesního výhledu a šumu stromů to nebude mít grády. Jenže to je mýlka. Ať už lidé kroužili po místnosti, nebo vyrazili do ulic, tvořivost jim naskočila prakticky nastejno. Když se ven dostat nemůžete, poslouží stejně dobře firemní chodba nebo pár koleček na běžeckém páse.

Nemusíte tomu obětovat půl dopoledne. K rozproudění hlavy stačila procházka trvající něco mezi pěti a šestnácti minutami. Ještě lepší je, že přínos nezmizí ve chvíli, kdy se zastavíte. Rozjetá tvořivost jede dál i potom, co znovu dosednete k pracovnímu stolu. Z toho plyne osvědčený fígl: než začnete cokoli vymýšlet vsedě, dopřejte si krátkou procházku jako rozehřátí.

Vysvětlení nabízí věda hned několik a pěkně do sebe zapadají. Pohyb podle všeho pouští mysl na volnější uzdu, a právě z takového rozvolnění se rodí nečekaná propojení. Určitý díl nejspíš přidává i tělo: mírné prokrvení a uvolnění neuropřenašečů jako dopamin a noradrenalin zvednou náladu, a ta tvořivosti svědčí. Jde ale jen o jedno z pravděpodobných vysvětlení, ne o jistou příčinu.

Zajímavou roli hraje paměť. Chůze podle výzkumníků povolí uzdu asociativní paměti, takže mozek dokáže snáz spojit vzdálené útržky do zbrusu nového nápadu. Nejde přitom o to, kudy nebo kolem čeho jdete, ale o svobodu volby: kdo si směr určoval sám a šel, kam ho nohy vedly, přicházel s originálnějšími nápady než ti, kdo museli držet předepsanou cestu.

A teď dobrá zpráva pro každého bez ohledu na věk: nejde o výsadu dvacátníků. Volná chůze pomohla tvořivému myšlení i lidem v seniorském věku. A postačilo přitom pramálo, k lepšímu hledání neobvyklých řešení stačily pouhé dvě minuty volné chůze.

Zužitkovat to můžou i firmy, doslova za pochodu. Porady vedené za chůze zvyšují u kancelářských pracovníků výkonnost a zlepšují jim náladu, takže je jde rovnou spojit i s hledáním nápadů.

Aby té chvály nebylo přespříliš, jedno varování se hodí připomenout. U problémů, které vyžadují soustředěné a přesné uvažování a míří k jediné správné odpovědi, vám ale chůze nepřihraje a může spíš mírně uškodit. Procházka je rozjezdová dráha pro nápady, ne dílna na jejich pilování a konečné rozhodnutí. Chůze totiž nažene hlavně množství a rozmanitost nápadů, ale vybrat z nich ten pravý a doladit ho je pořád práce vsedě. Na tuhle práci se raději posaďte.

Že se za chůze přemýšlí líp, tušili velikáni dávno předtím, než k tomu měla věda čísla. Charles Darwin si u domu vyšlapal okruh přezdívaný Sandwalk a dokola po něm kroužil, zatímco v hlavě obracel své objevy. Beethoven zase nosil při ruce pero a kus papíru, aby žádný hudební nápad nestačil zapadnout dřív, než ho zapíše; odpolední vycházku kvůli tomu nevynechal jediný den.

Nezůstává to ale jen u intuice dávno zesnulých tvůrců. Když dřív sedaví lidé začali rok pravidelně chodit, čtyřicetiminutovky třikrát týdně, ukázala jim pozdější magnetická rezonance znatelně těsnější propojení mozkových oblastí, které stojí za tvořivým myšlením. A novější práce k tomu přidávají, že víc nachozených kroků jde ruku v ruce s nápaditějším slovním projevem.

Až příště narazíte na tvrdý oříšek nebo vám vyschne studna nápadů, nezůstávejte přilepení k židli. Vstaňte a projděte se, klidně jen pár minut po chodbě nebo kolem baráku, počasí ani kulisy roli nehrají. Nechte myšlenky volně těkat a to nejlepší si schovejte na chvíli, kdy zase usednete ke stolu a nápad dotáhnete. Jen ať máte po ruce něco, čím ho hned zachytíte, klidně hlasovou poznámku v telefonu, jinak se vám ten nejlepší kousek cestou snadno vypaří. Zvedne se vám nálada, rozproudí se krev a s trochou štěstí vás cestou napadne přesně to, co jste vsedě marně lovili.

Zdroje

https://ed.stanford.edu/news/study-finds-walking-boosts-creativity

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC13170883/

https://www.psychologytoday.com/us/blog/prescriptions-life/201901/taking-walk-will-boost-your-creativity-and-problem-solving

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5061809/

https://www.mindbrained.org/2020/05/walking-and-the-wandering-mind-how-movement-enhances-creativity/

https://lithub.com/on-the-link-between-great-thinking-and-obsessive-walking/

https://kinesophy.com/how-walking-makes-you-more-creative/

https://www.equinox.com/articles/2023/06/take-a-walk-to-boost-creativity

https://touchetours.com/blog/stanford-study-finds-walking-improves-creativity

https://www.psychologytoday.com/us/blog/people-places-and-things/202602/take-a-walk-think-creatively