Článek
Mozek, který si žádá pohyb
Při běžném rozhovoru tváří v tvář zachycuje mozek desítky vizuálních signálů, které dohromady tvoří pochopení toho, co se v hovoru děje. Když ale druhého neslyšíte ani nevidíte, mozek o tuto vrstvu informací přichází a snaží se ji nahradit jinou cestou. Studie ukazují, že chození při telefonu kompenzuje chybějící řeč těla a neverbální signály, na které jsme zvyklí v osobním kontaktu.
Psycholog Ken Fogel přirovnává situaci k horkému bramboru, který si v osobním kontaktu předáváte s druhým člověkem, ale po telefonu ho musíte celý ustát sami. Pohyb pak slouží jako ventil pro emoce a impulsy, které by jinak v dialogu odešly v gestech a mimice.
To podle psychologů znamená, že lidé, kteří během hovoru chodí, mají často výrazněji rozvinutou potřebu zpracovávat informace skrz tělo, a ne jen v hlavě. Jejich mozek je doslova nastavený tak, aby si pomáhal pohybem, když mu chybí vizuální vstup od druhé strany.
Kreativní povahy myslí lépe v pohybu
Tahle skupina lidí má ještě jeden společný rys: silnější vazbu mezi pohybem a kreativním myšlením. Stanfordský výzkum z roku 2014 ukázal, že kreativní výkon roste, jakmile člověk vstane od stolu a začne se procházet.
V jednom z experimentů této dvojice výzkumníků se ukázalo, že u sedící osoby a téže osoby na běžícím pásu se kreativní produkce zvedla průměrně o 60 procent. Stačila tedy chůze v malé místnosti před prázdnou zdí, kreativita stejně vystřelila vzhůru.
Lidé s touto vlastností často popisují, že myšlenky se jim při chůzi rozsvěcují, jako by se uvolnil neviditelný ventil. Není to náhoda. Slavné chodící schůzky Steva Jobse a Marka Zuckerberga sledovaly přesně tento princip a věda dnes potvrzuje, že pohyb skutečně podporuje fázi, kdy hledáme nové nápady, nikoli kdy je třeba doladit detail.
Tělo, které mluví, i když není vidět
Druhý společný rys těchto lidí je tendence komunikovat přes tělo, i když to druhá strana nemůže vidět. Spontánní pohyby rukou, kterým odborníci říkají souběžná gesta, doprovázejí přirozeně každou mluvenou řeč a vyskytují se napříč všemi kulturami i jazyky.
Fascinující je, že tyto pohyby dělají i lidé od narození nevidomí, a to i tehdy, když mluví s jiným nevidomým posluchačem. Gesto tedy neslouží jen druhému, ale především mluvčímu samotnému, kterému pomáhá lépe formulovat myšlenku a uvolnit pracovní paměť.
Lidé, kteří chodí při telefonování, často spadají do skupiny, jež si tělem usnadňuje hledání slov. Jejich pohyb po pokoji je vlastně rozšířená verze stejného mechanismu, díky kterému jiní gestikulují rukama nad sluchátkem, ačkoliv je přes monitor nikdo nevidí.
Energie, která se musí někam dát
Třetí typický rys přibližuje chodící telefonisty k mírně neklidnějším povahám. Pohyb v tomto případě funguje jako regulátor vnitřního napětí. Sympatický nervový systém při zvýšené aktivitě zaplaví tělo kortizolem a adrenalinem, srdce zrychlí a svaly se napnou, a chození se nabízí jako kompromis mezi instinktem bojovat a utéct.
Když mozek detekuje něco důležitého, ať už je to obtížný hovor nebo jen tlak na rychlou odpověď, tělo má potřebu tu energii ventilovat. Rytmický pohyb tam a zpátky pak funguje jako uklidňující regulátor, podobně jako kolíbání pomáhá zklidnit miminko.
Tito lidé bývají také citlivější k nudě a podstimulaci. Drobný pohyb jim pomáhá udržet pozornost u tématu, který by jinak v hlavě začal sklouzávat jinam. Studie potvrzují, že pohyb zvyšuje hladiny dopaminu a noradrenalinu v prefrontální kůře, tedy přesně těch látek, které mozku pomáhají udržet pozornost a soustředit se.
Citlivější nervy a tichá nervozita
Není náhoda, že chození při hovoru bývá nápadnější u důležitých telefonátů. Telefonát s nadřízeným, jednání s úřadem nebo hovor s lékařem, to vše spouští nízkou hladinu úzkosti, na kterou tělo reaguje pohybem. Chození zde funguje jako přirozený ventil, který odčerpává adrenalin a uvolňuje napětí v hrudníku.
Lidé s touto povahou často popisují pocit, že kdyby museli během náročného hovoru zůstat sedět na místě, prostě by jim to nešlo. Pohyb jim totiž dává pocit kontroly nad situací, ve které jinak nemohou jednat. I sebemenší krok dopředu vytváří iluzi, že něco děláme, i když objektivně dělat nemůžeme nic.
Důležité je rozlišovat. Občasné chození při telefonu je normální projev temperamentu, ne porucha. Hranice se posouvá teprve ve chvíli, kdy se pohyb stane nutkavý, vyčerpávající nebo když člověk nedokáže sedět ani u jídla. Pak už nejde o povahový rys, ale o signál, který stojí za pozornost odborníka.
Lidé orientovaní na vnitřní podněty
Posledním rysem této skupiny je vyšší citlivost na vnitřní stimulaci. Výzkum profesorky Julie Schweitzer z UC Davis ukázal, že drobný pohyb, kterému se v psychologii říká intrinsické vrtění, koreluje s lepší kognitivní výkonností u dospělých s ADHD. Čím déle úloha trvala, tím výraznější byl efekt drobného pohybu na pozornost.
To neznamená, že každý, kdo chodí při telefonu, má ADHD. Znamená to ale, že mechanismus, který využívají lidé s touto neurologickou zvláštností, je stejný mechanismus, který funguje u většiny chodících telefonistů, jen v jemnější podobě. Pohyb pomáhá mozku udržet bdělost a soustředění právě v okamžiku, kdy by jinak začala plavat.
Schweitzer dokonce upozorňuje, že lidé s tímto nastavením se víc hýbou i ve spánku, což ukazuje, jak hluboko je potřeba pohybu zakořeněná v jejich neurochemii. Tělo zkrátka některé typy informací zpracovává líp v pohybu než ve statické pozici.
Co s tím
Pokud se v popsaných znacích poznáváte, můžete si oddychnout. Není to ani špatný zvyk, ani projev nervozity, kterou je třeba potlačit. Je to způsob, jakým váš mozek nejlíp zpracovává informace, když nemá vizuální oporu. Místo abyste se nutili sedět, vyhraďte si pro důležité hovory prostor, kde se můžete pohybovat. Ulice před domem, klidná chodba nebo prostorný pokoj fungují líp než kancelářské křeslo. Pomůžete tím nejen sami sobě, ale i kvalitě svého hlasu, který v uvolněném těle zní přirozeněji. A pokud si všimnete, že vás pohyb pohlcuje natolik, že se po hovoru cítíte vyčerpaní a roztřesení, vyplatí se zamyslet, jestli za tím nestojí nepojmenovaná úzkost. Tehdy pomůže pár hlubokých výdechů zpomalit krok, ne ho zastavit.
Zdroje
https://www.wytv.com/news/daybreak/find-out-why-we-pace-when-talking-on-the-phone/
https://www.yourtango.com/self/why-pace-talking-phone-according-psychologists
https://ed.stanford.edu/news/study-finds-walking-boosts-creativity
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7438760/
https://www.sciencing.com/1852545/what-means-pace-around-house-while-on-call-psychology/
https://neurolaunch.com/pacing-behavior-meaning/
https://weirdlysuccessful.org/fidgeting/
https://neurolaunch.com/pacing-and-anxiety/
https://health.ucdavis.edu/news/headlines/does-fidgeting-help-people-with-adhd-focus-/2024/10/
