Článek
Umělci versus inženýři
Tento rozdíl popisují výzkumníci nečekaně barvitě. Lidé, kteří si sny pamatují denně, bývají úzkostnější, ale zároveň otevřenější novým zkušenostem a kreativnější. Naopak ti, kdo se ráno probouzejí s prázdnem v hlavě, mívají sklon k logickému a analytickému uvažování. Neurovědec Raphael Vallat z Berkeley to přirovnává k rozdílu mezi umělci a inženýry. Lidé, kteří mají sklon ke strukturovanému, soustředěnému myšlení, snům většinou nepřikládají velkou váhu a jejich mozek si je proto ani nesnaží podržet.
Otevřenost zážitkům dělá rozdíl
Velký výzkum, který zahrnoval téměř 2 500 lidí, ukázal jasnou souvislost mezi pamatováním si snů a osobnostním rysem zvaným otevřenost ke zkušenostem. Tedy se zájmem o nové věci, ochotou zkoušet neobvyklé nápady a nechat se zaujmout vlastním vnitřním světem. Lidé, kteří jsou víc obrácení dovnitř a věnují pozornost vlastním pocitům, si sny vybavují častěji, zatímco extrovertnější a akčnější typy si jich pamatují méně.
Mysl, která se ráda toulá
Italská studie z roku 2025, která sledovala přes 200 účastníků ve věku 18 až 70 let po dobu patnácti dnů, přinesla další zajímavé zjištění. Lidé, kteří mají sklon k tomu, že jejich pozornost často odplouvá od práce k vnitřním úvahám a fantaziím, si sny pamatují výrazně lépe. Tahle schopnost přepínat mezi vnějším světem a vnitřními obrazy zřejmě usnadňuje plynulý přechod mezi sněním a bdělým stavem. Naopak člověk s vysoce strukturovaným, cíleně zaměřeným myšlením má tendenci sny ráno rovnou ztratit.
Záleží i na tom, co si o snech myslíte
Možná vás překvapí, jak velkou roli hraje obyčejný postoj. Pokud sny považujete za nezajímavou zbytečnost, váš mozek se podle všeho ani nesnaží je přenést z krátkodobé do dlouhodobé paměti. Lidé, kteří dali snům určitou hodnotu nebo se o ně zajímali, si je vybavovali znatelně častěji. Tým Michaela Schredla z Mannheimského ústavu duševního zdraví dokonce ukázal, že už jen vedení snového deníku dramaticky zvyšuje četnost vybavených snů.
Mozek, který je v noci „v pohotovosti“
Rozdíly nejsou jen v osobnosti, ale taky v samotném zapojení mozku. Francouzský tým z Lyonu zjistil, že lidé, kteří si sny pamatují často, mají v klidovém stavu zvýšenou aktivitu ve dvou konkrétních oblastech: ve střední prefrontální kůře a v takzvaném temporoparietálním spoji, což je centrum, které pomáhá zaměřit pozornost na vnější podněty. Díky tomu jejich mozek silněji reaguje na zvuky a podněty z okolí, častěji se v noci nakrátko probouzí a stihne si sen vryt do paměti.
Bílá hmota dělá rozdíl
Anatomické rozdíly jdou ještě hlouběji. Studie publikovaná v časopise Frontiers in Psychology porovnávala mozky 46 lidí s vysokou a 46 lidí s nízkou frekvencí snů. U těch, kteří si sny pamatují často, byla větší hustota bílé hmoty ve střední prefrontální kůře, tedy v oblasti, která propojuje různé části mozku jako kabely propojují počítačové komponenty. Tahle oblast je úzce spojená se zpracováním informací o sobě samém a se sociálním uvažováním. Co je ještě zajímavější, lidé, kteří utrpěli vzácné poškození právě v této bílé hmotě, podle dřívějších výzkumů přestali snít úplně.
Kreativita ruku v ruce se sny
Další studie z Berkeley a Lyonu přidala další střípek do mozaiky: lidé s vysokou frekvencí snů dosahovali výrazně lepších výsledků v testech kreativity, konkrétně v takzvaném divergentním myšlení: schopnosti vymyslet co nejvíc různých použití pro běžný předmět. Důvod je v jejich mozku, vykazují silnější propojení v takzvané síti výchozího stavu (default mode network), která se aktivuje při denním snění, představách a tvořivém přemýšlení.
Není to nemoc, je to styl
Důležité je zdůraznit, že nepamatovat si sny v žádném případě neznamená, že je s vámi něco v nepořádku. Studie naznačují, že se zhruba jeden z 250 lidí nepamatuje na žádný sen za celý život. A pamatovat si sny můžete jen tehdy, když se z REM fáze spánku probudíte. Pokud plynule přejdete do další fáze, sen se do dlouhodobé paměti nikdy nedostane. To, jestli si sny pamatujete, tedy víc vypovídá o tom, jak váš mozek přemýšlí, než o tom, jestli vůbec sníte. Italská studie navíc ukázala, že o vybavování snů rozhoduje souhra postojů, kognitivních rysů a spánkových vzorců, nikoli náhoda.
Co s tím můžete dělat
Pokud patříte k těm, kdo by si rádi sny pamatovali, dobrá zpráva je, že to je do velké míry trénovatelné. Stačí pár vteřin po probuzení nehýbat se a pokusit se vybavit, o čem se vám zdálo. A pak si sen hned zapsat, díky tomu se přesune z krátkodobé do dlouhodobé paměti. Mozek se časem naučí snům věnovat větší pozornost a vy se postupně přesunete z tábora „inženýrů“ k „umělcům“, alespoň co se snění týče.
Zdroje
https://www.discovermagazine.com/mind/why-do-some-people-always-remember-their-dreams-while-others-almost-never
https://www.scientificamerican.com/article/why-do-we-forget-so-many-of-our-dreams1/
https://neurosciencenews.com/dream-memory-neuroscience-24833/
https://www.sciencedaily.com/releases/2014/02/140217085915.htm
https://www.psypost.org/heightened-dream-recall-ability-linked-to-increased-creativity-and-functional-brain-connectivity/
https://blog.cognifit.com/why-do-we-remember-some-dreams-and-forget-others-new-study-reveals-key-insights/
https://www.eurekalert.org/news-releases/1073502
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6171441/
