Článek
Závěrečné sousto vítězí nad ostatními
Možná to znáte z vlastního talíře, kdy si ten nejlepší kousek pohledem obkroužíte a šetříte si ho až dozadu. Je v tom kus tichého potěšení, které člověk nahlas nikomu nevysvětluje. A že to nejlepší přichází nakonec, není pouhý pocit. Při jednom pokusu ochutnávalo dvaapadesát vysokoškoláků pětici čokoládových bonbonů, které jim výzkumníci podávali v nahodilém sledu, a u každého kousku si zapisovali míru požitku. Jakmile zazněla u pátého bonbonu informace, že je závěrečný, vyšplhal mezi vítězné chutě na čtyřiašedesát procent, kdežto u účastníků bez takového ohlášení obstál jako nejlepší jen ve dvaadvaceti.
Lidská mysl si přitom zážitek jako celek vyhodnocuje z pouhých dvou bodů, z jeho nejintenzivnějšího vrcholu a z toho, jak dopadl jeho závěr. Autory této zákonitosti jsou Daniel Kahneman a Barbara Fredricksonová a díky ní chápeme, proč jediné působivé vyvrcholení dokáže přebarvit vzpomínku na celý zbytek. Člověk šetřící si nejlepší sousto si tak bezděčně připravuje takový závěr, jenž mu v paměti utkví nejsilněji.
Schovávání trénuje pevnou vůli
Znělo by to jako úplná maličkost, jenže právě maličkosti o nás obvykle vypovědí nejvíc. Odložit si to nejchutnější totiž vyžaduje odolat lákadlu hned teď, a právě v tom spočívá podstata odkládání slasti. Proslulý pokus stavěl tříleté až pětileté děti před volbu, zda chtějí jednu sladkost okamžitě, anebo dvě v případě, že chvilku vydrží. Ti malí účastníci, kterým se podařilo vyčkat na druhou pochoutku, později vykazovali nadprůměrné výsledky ve zkouškách a méně potíží s chováním.
Ve výsledku je to taková malá každodenní zkouška trpělivosti, do níž se pouštíme zcela o své vůli. Umění oddálit potěšení se řadí k nejprůkaznějším znakům lidí, jimž se daří, a pomáhá jim k lepším výsledkům v zaměstnání, vztazích i v hospodaření s penězi. Svou roli v tom hraje i přesvědčení, že slíbená odměna skutečně dorazí. Potomci z finančně stabilních rodin vydrželi čekat snadněji, neboť měli větší jistotu, že přislíbená sladkost se časem opravdu dostaví. Tím, že si někdo ponechá nejlepší sousto nakonec, si vlastně sám potvrzuje, že okolnímu světu lze věřit.
Hlava nastavená na zítřek
Pod povrchem zdánlivé pochoutky se tedy ukrývá docela promyšlený plán. Zmíněná drobnost od stolu hezky zapadá k povahovému rysu označovanému jako svědomitost, jejíž součástí je sebekázeň, plánování s předstihem a směřování za vytčenými cíli. Pro svědomité jedince je typická dovednost odkládat bezprostřední uspokojení, která jim v dlouhém běhu vynáší vydařenější život. Namísto okamžitého impulzu vsázejí na mety, jež si sami předsevzali pro nadcházející čas.
Na pozadí téhle vlohy pracuje rovněž mozek. Trpělivost se totiž odvíjí od prefrontální kůry, jejíž zrání se dovršuje teprve zhruba kolem pětadvacátého roku. Pokaždé, když odměnu odsouváme, se vlastně myšlenkami přesouváme dopředu v čase a představujeme si, jak příjemné to vyčkávání nakonec přinese ovoce.
Proč nám může chutnat i samotné čekání?
Čekání totiž zdaleka nemusí být nuda, občas je tou vůbec nejlepší částí celého zážitku. Kdo to ovládá, umí si den natáhnout o pár radostných chvil navíc. Psychologie má pro to jediné výstižné slovo: vychutnávání. Skrývá se za ním dovednost příjemný okamžik zaznamenat, docenit jej a navíc ho ještě protáhnout. Jednu z jeho variant představuje takzvané anticipování, tedy předbíhavé vychutnávání toho, co teprve přijde. U lidí, kterým vychutnávání jde, se objevuje větší spokojenost se životem, více štěstí a silnější dojem, že drží otěže ve svých rukou.
A že se to nejlepší ukládá zrovna na závěr, není vůbec náhodné. Čím delší dobu zážitek zabere, tím větší příležitost dostáváme si ho dopřát. Část lidí si dokonce cíleně schraňuje potěšení až na chvíli, kdy mají náročnou dřinu za sebou, aby je posléze prožili o poznání intenzivněji. Týž manévr lze provést i v hlavě, kdy zdlouhavé čekání stačí překlopit do vzrušujícího očekávání a odsouvání samo se promění v něco lákavého.
I talíř leccos napoví o povaze
Jídlo bývá v tomhle směru nečekaně výřečné. Že strava o naší povaze leccos vyzradí, dokládá i shrnutí, podle něhož chuťové sklony vyjevují devět osobnostních rysů. Záliba v ovoci a zelenině se kupříkladu váže k otevřenosti vůči novým podnětům a v menší míře také ke svědomitosti. Bádání ostatně stvrzuje dávnou poučku, neboť každý z pětice klíčových povahových rysů má spojitost s tím, co a jakým způsobem jíme. Nepřekvapí proto, že už kdysi zaznělo: pověz mi, co máš na talíři, a hned ti prozradím, jaký jsi.
Praktické ponaučení na závěr
Jako u všeho ostatního ovšem platí, že i z ctnosti se dá přebrat. I tahle schopnost má svůj rub. Vystupňovaná svědomitost se umí zvrhnout v nadměrnou nepružnost až perfekcionismus, a schraňování toho nejlepšího proto nemusí být vždycky k dobru. Sebekázeň navíc neznamená potlačování, opírá se o takzvaný princip reality, čili o schopnost vyčkat všude tam, kde to má smysl.
Komu jde čekání ztěžka, tomu poslouží jeden ověřený postup, a sice myslet na nejlepší kousek s předtuchou radosti namísto neustálého soustředění na to, že si ho prozatím upírá. Tahle stolní finta se mimochodem promítá i do zásadnějších voleb, protože stejná náklonnost k závěru způsobuje, že u zkoušení nebo přijímacího pohovoru obvykle pochodí lépe ten, kdo přišel na řadu jako poslední. Pro všechny věčné odkladače dezertu je to nakonec docela příjemná zpráva. Až si tedy příště odložíte nejlepší sousto až dozadu, vnímejte to jako nenápadný doklad, že dovedete vyčkat, rozvrhnout si věci dopředu a radovat se předem. A taková výbava se uplatní mnohem dál než jen u jídla.
Zdroje
https://sciencedaily.com/releases/2012/02/120209102003.htm
https://www.psychologytoday.com/us/blog/your-emotional-meter/201712/the-benefits-delaying-gratification
https://www.ebsco.com/research-starters/psychology/delayed-gratification
https://neurolaunch.com/delay-of-gratification-psychology/
https://positivepsychology.com/savoring/
https://my.klarity.health/what-is-conscientiousness/
https://www.psychologytoday.com/us/blog/head-games/202412/how-what-you-eat-reveals-your-personality
https://positivepsychlopedia.com/year-of-happy/what-is-savoring/
https://thedecisionlab.com/biases/peak-end-rule
https://www.jpost.com/omg/article-859744
