Článek
Prohlídka galerie, od které se všechno odvíjí
Skupinu studentů vysoké školy vzali do univerzitní galerie s pokynem, aby některé kusy sbírky pouze pozorovali a jiné si zvěčnili fotoaparátem. Ověřování toho, co si zapamatovali, proběhlo teprve následující den, a právě u vyfocených kusů měli účastníci s rozpoznáváním větší potíže než u zbylých. Zapomnělo se i na drobnější detaily a hůř si lidé vybavovali také to, který předmět stál v které místnosti.
Může to působit jako podružnost, jenže vzpomínka, ke které se rádi vracíme, bývá poskládaná právě z takových drobností.
Sám experiment měl přitom skromné parametry, zapojilo se do něj šestačtyřicet studujících a připraveno pro ně bylo sedmadvacet vystavených předmětů. Na prohlédnutí každého kusu měli vyhrazených pětadvacet sekund a spoušť mačkali až poté, takže o čas na pozorování nikdo nepřišel.
Přiblížení jedné části efekt maže
V okamžiku, kdy si namísto celého předmětu přiblížili jen jeho vybraný výsek, paměť nijak neutrpěla. Navíc si stejně spolehlivě podrželi i ty prvky, které se do přiblíženého výřezu vůbec nedostaly, jako ty zvětšené.
Propast mezi bezmyšlenkovitým cvaknutím a pečlivým hledáním správného záběru je očividně hlubší, než by kdo tipoval.
K vysvětlení posloužila podobnost s experimenty, kde účastníci dostávají instrukci jednu věc si podržet v hlavě a druhou naopak pustit. Vyfotografování celého předmětu zřejmě funguje jako tichý signál, že si ho není třeba pamatovat.
Ani mizející fotky nic nespasí
Napadne vás, že mozek jednoduše hodí starost na techniku. Jenže jakmile jedna skupina pořizovala snímky aplikací, která je vůbec neukládala a rovnou je odesílala pryč, k žádnému zlepšení nedošlo. Oslabená paměť se ukázala dokonce i u těch, kdo se svými snímky vůbec nepočítali, že je ještě uvidí.
V rámci téže série si dvaačtyřicet účastníků prohlíželo jednotlivá plátna pokaždé patnáct sekund. Zajímavé je, že zhoršení nastalo bez ohledu na to, co si účastníci o osudu pořízených snímků mysleli, a hůř nečekaně dopadli i ti, kdo byli přesvědčení, že jim focení paměť naopak posiluje.
Právě tady je pěkně vidět, jak zrádné je vykládat fungování lidské mysli tím, co by se zdravým rozumem dalo předpokládat.
Domněnka, že jednoduše přehodíme tíhu vzpomínky na zařízení, tak podle lidí stojících za výzkumem neplatí. Vědci se navíc v závěrech drželi obezřetně a připustili, že svěření práce technice nemusí být tím jediným, natož hlavním vysvětlením.
Pozdější experiment vedený online zapojil sto sedm studentů vysoké školy, jimž na monitoru jedna po druhé naskakovaly reprodukce maleb. Vzhledem k tomu, že akt focení byl tady zredukovaný na minimum a nic pozornost účastníků neodvádělo, žádný pokles paměti se neprojevil. Zjištění tedy míří spíš k tomu, že za problém může odvedená pozornost, a ne přesun úkolu na zařízení.
Řečeno jinak, na vině nemusí být fotoaparát sám o sobě, nýbrž ten zlomek času, kdy mysl odskočí od prožitku k obsluze displeje.
Nepomůže ani pětkrát víc snímků
Kdo sází na to, že situaci vytrhne počet záběrů, dočká se zklamání. Trojice studií z laboratoře, do nichž se dohromady zapojilo asi čtyři sta lidí, zjišťovala, jak dopadne pětinásobné vyfocení téhož plátna. V testu si obě skupiny s fotoaparátem vedly hůře než ta, která si obrazy jen prohlížela. Nic na tom nezměnil ani úkol udělat pět rozdílných snímků, tedy zachytit stejné plátno pokaždé z jiného úhlu.
Co vidíme, si podržíme, co slyšíme, mizí
Odlišný rozměr celé věci vynesl na světlo experiment, jehož se zúčastnilo dvě stě devadesát čtyři lidí procházejících výstavou etruských artefaktů. Ti, kdo drželi fotoaparát, poznali víc spatřených předmětů, zato jim víc unikalo z toho, co zaznělo v mluveném komentáři. Vyhodnocení čtyř pokusů dohromady doložilo, že zraková paměť spolehlivě získává, kdežto ta sluchová sice mírněji, ale rovněž spolehlivě ztrácí.
Působí to, jako by pozornost byla jediná miska vah, z níž se pokaždé něco odebere, když se na druhou stranu něco přidá.
Za pozornost stojí, že stejně skončili i ti, kdo měli fotit takzvaně v hlavě, bez jediného přístroje v ruce. Lidé vybavení fotoaparátem si k tomu líp pamatovali i ty úseky expozice, které vůbec nevyfotili. Rada, kterou z toho autoři vyvozují, je jasná: chce-li si někdo z prohlídky s výkladem odnést maximum informací, udělá nejlíp, když fotoaparát nechá stranou.
Video zaměstná mysl ještě silněji
Novější pokus uspořádaný v námořním muzeu roztřídil studenty do skupin podle toho, zda pouze pozorovali, fotili, nebo pořizovali video. Hned po skončení prohlídky měla nejlepší výsledky ta část, která se omezila na pozorování. Ze všech tří přístupů dopadlo natáčení nejhůř. S odstupem čtrnácti dnů se ale poměry zčásti proměnily a nejmenší propad, konkrétně necelých čtyřicet procent, vykázali ti, kdo fotili.
Kamera si totiž žádá soustředění po celou dobu, co běží záznam, kdežto fotka je věcí jediné vteřiny a mysl se hned nato může vrátit k tomu, co se děje kolem.
Kolik fotek se vlastně ročně nasype?
Měřítko celého jevu bere dech. Během roku 2025 mělo lidstvo naklikat kolem 2,1 bilionu fotografií. Evropa se v tomto směru drží spíš zpátky, průměrně tu na jednoho člověka připadá necelých pět snímků denně. Obvyklý majitel telefonu přitom v paměti přístroje nosí zhruba dva tisíce fotek.
Většina z nich pak skončí kdesi v galerii, kde nadobro zmizí mezi screenshoty a rozostřenými nepovedenými pokusy.
Fotoaparát nese úkol, na který nestačí
Ve chvíli, kdy mačkáte spoušť, mysl na okamžik vypadne z prožitku — a jak se ukazuje, nevrátí se do něj úplně ani poté, co telefon zase schováte. Ne proto, že by starost o vzpomínku předala přístroji, ale proto, že samotný akt focení pozornost odpojí.
Jak s tím naložit v každodennosti? Dřív než sáhnete po mobilu, věnujte pár okamžiků tomu, že se na věc jen a jen díváte. A když už fotíte, pokuste se namísto širokého záběru vybrat jeden určitý detail, protože zrovna tahle nepatrná úprava postupu podle pokusů celý efekt vyruší. Čas od času si klidně dopřejte den úplně bez fotografování a zjistíte, kolik věcí vám jindy uniká. Vzpomínka se totiž nerodí v momentě stisknutí spouště, ale tehdy, když se na něco doopravdy zaměříte.
Zdroje
https://www.psychologicalscience.org/news/releases/no-pictures-please-taking-photos-may-impede-memory-of-museum-tour.html
https://digitalcommons.fairfield.edu/psychology-facultypubs/26
https://www.psychologytoday.com/us/blog/c-is-cognition/201403/taking-pictures-might-impair-your-memory
https://thenextweb.com/insider/2018/06/01/snapping-a-photo-impairs-our-ability-to-remember-the-subject-and-scientists-cant-figure-out-why/
https://fstoppers.com/originals/mystery-photo-taking-impairment-effect-254085
https://escholarship.org/uc/item/30n2s163
https://www.bps.org.uk/research-digest/our-memory-worse-things-weve-photographed-even-when-weve-taken-multiple-photos
https://www.sciencedaily.com/releases/2017/06/170626124329.htm
https://www.stern.nyu.edu/experience-stern/faculty-research/photographers-beware-taking-photos-boosts-visual-memory-hurts-nonvisual-memory
https://doi.org/10.3390/bs15091247
https://photutorial.com/photos-statistics/
https://ideas.ted.com/if-you-really-want-to-remember-a-moment-try-not-to-take-a-photo/
