Proč někteří lidé děkují řidiči autobusu při vystupování a jiní ne? Podle psychologů je to emocemi

Krátké poděkování řidiči nepatří mezi velká životní rozhodnutí, a přesto má překvapivě hluboké kořeny. Podle terapeutky Chloë Bean odráží schopnost vnímat sdílenou lidskost a využít tu krátkou chvíli ke skutečnému kontaktu, místo aby ji člověk odbyl jako čistou společenskou formalitu. Psycholožka Gwenhwyfar Dunne-Henry to popisuje jako malý sociální rituál, kterým dáváme druhému najevo, že ho vnímáme.

Přitom nejde jen o slušnost. Když podobnou pozornost věnujeme cizím lidem, mozek na to reaguje uvolněním dopaminu a serotoninu, neuropřenašečů spojených s pocitem štěstí a klidu. Vděčnost přitom v těle aktivuje i parasympatický nervový systém, který tlumí stresovou reakci.

Že tahle drobnost má měřitelný efekt, ukázala studie publikovaná v časopise Journal of Happiness Studies. Cestující, kteří řidiče autobusu pozdravili, poděkovali mu nebo mu popřáli hezký den, vykazovali bezprostředně po jízdě vyšší pozitivní afekt než ti, kdo s ním nemluvili vůbec. Lidé, kteří podobné mikrointerakce navazují pravidelně, navíc uvádějí vyšší celkovou životní spokojenost a častější pocity štěstí.

Vysvětlit se to dá teorií „find-remind-and-bind“. Krátký vděčný kontakt nám pomáhá objevovat nová spojení, připomínat si, jak nám druzí ulehčují život, a budovat skrz tyto drobnosti pocit sounáležitosti. Kromě toho výzkum ukazuje, že už samotné poděkování nově poznanému člověku zvyšuje pravděpodobnost, že s námi bude chtít pokračovat v kontaktu.

Řidič autobusu, barista nebo soused, kterého denně potkáváme cestou do práce, patří do kategorie tzv. slabých vazeb. Podle psycholožky Gillian Sandstrom z University of Essex platí, že lidé s širší sítí těchto letmých kontaktů bývají celkově šťastnější. Tyto rozhovory mívají svůj půvab v lehkosti, nenesou totiž emoční zátěž, které se nevyhneme u blízkých vztahů. Drobné poděkování zároveň posiluje známost a vzájemnou důvěru mezi cizími lidmi.

Důležité je, že absence poděkování ještě neznamená charakterovou vadu. Chloë Bean upozorňuje, že důvodem bývá spíš stres, roztěkanost nebo to, že je člověk pohlcený sám sebou. Když je nervový systém přetížený, sociální gesta jako první vypadávají z repertoáru. Nejde o morální selhání, ale o omezenou kapacitu.

A pak je tu druhá strana volantu. Komunikace s pasažéry patří k největším pracovním stresorům řidičů a má prokázaný negativní dopad na jejich psychickou pohodu. Vlídné slovo na konci jízdy tak v této rovnici funguje jako protiváha celodenního napětí.

Drobné laskavosti vůči cizím lidem mají i přesah do duševního zdraví. Účastníci experimentu, kteří po dobu pěti týdnů praktikovali náhodné skutky laskavosti, zaznamenali výraznější zlepšení nálady a silnější pocit sociální opory než kontrolní skupiny. Dvouvteřinové „díky“ do toho zapadá lépe, než se na první pohled zdá. Funguje totiž jako trénink všímavosti vůči okolí.

Pokud nepatříte k těm, kdo poděkování říkají automaticky, zkuste si ho vědomě nastavit jako návyk. Stačí jediné slovo u dveří, krátký pohled na řidiče a klidný tón. Není to o slušnosti pro slušnost, ale o tom, že touhle malou rutinou děláte něco dobrého sami sobě, a zároveň člověku, kterého do té chvíle možná nikdo za celý den nevzal jako lidskou bytost.

Zdroje

https://www.hellomagazine.com/healthandbeauty/health-and-fitness/883045/what-thanking-bus-driver-reveals-about-personality/

https://www.psychnewsdaily.com/just-saying-hello-to-the-bus-driver-can-increase-your-happiness/

https://link.springer.com/article/10.1007/s10902-020-00298-6

https://www.umgc.edu/blog/the-science-of-gratitude

https://www.marmaladetrust.org/weakties

https://www.psychologytoday.com/us/blog/what-mentally-strong-people-dont-do/201504/7-scientifically-proven-benefits-of-gratitude

https://positivepsychology.com/neuroscience-of-gratitude/

https://bmcpublichealth.biomedcentral.com/articles/10.1186/s12889-021-10618-x

https://greatergood.berkeley.edu/article/item/how_small_acts_of_kindness_can_help_with_anxiety