Hlavní obsah
Psychologie a seberozvoj

Proč někteří lidé nezvládají ticho? Podle psychologů to souvisí s typem osobnosti

Foto: tinaflour Unsplash

Rozhovor se zastaví, slova se vytratí a vy máte pocit, že sekundy nabobtnaly na minuty. Pro spoustu z nás je ticho zkrátka nesnesitelné.

Článek

Mozek v tichu nezahálí, přepne do sebereflexe

Když se kolem nás rozhostí klid, hlava paradoxně zticha nepřejde. Jakmile přestaneme soustředit pozornost navenek, aktivuje se v mozku okruh označovaný jako defaultní síť, která se zapíná právě ve chvílích, kdy nemáme žádný vnější úkol. Tento okruh řídí náš vnitřní monolog: zamýšlíme se nad sebou, probíráme vzpomínky a plánujeme budoucnost.

U některých lidí se ale tato vnitřní aktivita rozjede tak intenzivně, že vytváří spirálu negativních myšlenek a sebekritiky. Bez vnějšího zvuku a rozptýlení se totiž vnitřní pochybnosti rozléhají jako ozvěna v prázdné místnosti. Proto tolik lidí sahá po mobilu nebo pouští hudbu, aby tuto automatickou smyčku přemýšlení o sobě přehlušili zvukem zvenčí.

Extroverti potřebují hlasitější svět

Rozdíl mezi člověkem, který si ticho užívá, a tím, kdo z něj dostává husí kůži, se dá vysvětlit jediným pojmem: tolerance ke stimulaci. Právě ta je podle současného výzkumu skutečným obsahem vlastnosti zvané extroverze. Nervový systém výrazně extravertních lidí funguje tak, že potřebuje větší dávku podnětů, aby se dostal do komfortní zóny.

Data z výzkumu osobnostního modelu Big Five potvrzují, že právě vysoká míra extroverze vede k výrazné nesnášenlivosti k tichým chvílím; tito lidé cítí nutkání zaplnit každou mezeru slovy nebo zvuky. Introverti fungují opačně: jejich nervová soustava potřebuje méně vnějších impulzů, a proto pro ně bývá ticho přirozeným prostorem k soustředění. Svou roli hraje i míra neuroticismu, protože i krátká pauza v rozhovoru může u citlivějších jedinců vyvolat pochybnosti o tom, zda neřekli něco špatně.

Kultura rozhoduje, kolik ticha sneseme

Na to, jak na ticho reagujeme, ale nemá vliv jen osobnost. Rozsáhlý mezinárodní průzkum s více než 26 000 účastníky z jednadvaceti zemí ukázal, že hranice, za kterou se mlčení začne zdát trapné, se dramaticky liší podle státu. Ve Spojených státech se lidé v průměru začínají cítit nesvoji už po 6,3 sekundy mlčení. V Thajsku respondenti zvládli více než osm sekund, aniž by je to znervóznělo, a v Nizozemsku téměř třetina dotázaných uvedla, že jim ticho v konverzaci nevadí vůbec.

V řadě asijských kultur se pauza před odpovědí považuje za slušnost, protože signalizuje, že člověk nad otázkou poctivě přemýšlí. Oproti tomu v severoamerickém prostředí bývá mlčení vnímáno jako mezera, kterou je třeba co nejrychleji zaplnit. Sociolog Erving Goffman popsal stav, který nazval „interakční vědomí“: v okamžiku ticha se naše pozornost zbystří a začneme si klást otázky, zda konverzace neselhala naší vinou.

Ticho jako příležitost, ne hrozba

Zajímavé je, že ticho nemusí být pouze zdrojem úzkosti. Společné mlčení s blízkým člověkem může paradoxně prohloubit vzájemný pocit bezpečí a důvěry. Psychoterapeuti pracují s tichem zcela záměrně, protože klientovi poskytuje prostor nahlédnout do vlastních emocí hlouběji, než když hovor plyne bez přestávek. Cvičení všímavosti pomáhá vnímat pauzu nikoli jako trapný výpadek, ale jako krátký oddech, ve kterém se dá ukotvit v přítomném okamžiku.

Když ale nepohodlí přeroste v trvalou paniku, psychologové hovoří o fobii zvané sedatefobie. Ti, kdo jí trpí, vyžadují nepřetržitý zvukový doprovod a bez něj mohou zažít plnohodnotný úzkostný záchvat se zrychleným tepem, pocením i pocitem odtržení od reality. V takových případech odborníci doporučují kognitivně-behaviorální terapii, postupné vystavování se tichu i relaxační techniky, které postupně oslabí naučenou úzkostnou reakci.

Jestli patříte mezi lidi, kterým se v tichu nedýchá dobře, není na tom nic divného. Jde o průnik neurobiologie, kulturních návyků a osobnostního nastavení. Zkuste začít jednoduše: pět minut denně bez telefonu a bez hudby. Možná zjistíte, že ticho není prázdno, které je třeba zaplnit, ale prostor, ve kterém se dá leccos zajímavého o sobě dozvědět.

Zdroje

https://www.psychologytoday.com/us/blog/mind-matters/202502/why-are-we-so-uncomfortable-with-silence

https://washington-psychwellness.com/therapy/why-does-silence-make-us-uncomfortable-advice-from-a-rockville-md-therapist/

https://okdiario.com/metabolic/en/psychology/miscellany-and-curiosities/this-is-the-reason-why-you-cant-stand-silence-when-youre-with-someone-according-to-psychology-15063/

https://youraccountably.com/why-silence-feels-like-torture/

https://personalityhq.com/article/extraversion-vs-introversion-what-science-says

https://www.psychologs.com/why-silence-sometimes-makes-us-feel-uncomfortable/

https://preply.com/en/blog/awkward-silences-in-the-us/

https://www.rw-3.com/blog/cultural-implications-of-silence

https://www.fearof.net/fear-of-silence-phobia-sedatephobia/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz