Článek
Smutek v hudbě přitahuje, místo aby odpuzoval
V běžném životě se smutku většina z nás vyhýbá. U hudby je to ale jiné. Rozsáhlý mezinárodní průzkum se 772 účastníky ze Západu i Východu odhalil, že teskné skladby přinášejí čtyři odlišné typy vnitřní odměny: podněcují představivost, pomáhají regulovat náladu, probouzejí empatický prožitek a nabízejí silné emoce bez následků v reálném světě.
Zajímavé přitom je, že skutečný smutek při poslechu zažívá jen menšina. Podle psychologa Simona McCarthy-Jonese z Trinity College Dublin pouhá čtvrtina posluchačů uvádí, že se při smutné hudbě opravdu cítí smutně. Zbytek pociťuje spíše nostalgii, klid nebo zvláštní pohnutí. A právě ti, kdo k melancholickým tónům tíhnou nejvíc, vykazují výrazně silnější empatii a nižší emoční stabilitu.
Empatičtí lidé prožívají teskné melodie intenzivněji
Tým kolem profesora Tuomase Eeroly z Durhamské univerzity pozval 102 dobrovolníků, kteří reprezentovali běžnou finskou populaci, k poslechovému experimentu s neznámou instrumentální skladbou. Ti, kdo při skladbě popisovali silné pohnutí, zároveň dosahovali vysokého skóre v testech měřících empatii. Rozhodující roli přitom nehrála pouhá schopnost sdílet cizí emoce, ale takzvaná empatická starost, tedy tendence reagovat na bolest druhých něhou a soucitem.
Osobnostní předpoklady k zálibě v teskné hudbě potvrdil i systematický přehled z University of Southern California. Mezi klíčové vlastnosti patří schopnost hlubokého ponoření, bohatá fantazie a právě empatická starost.
Mozek empatických posluchačů pracuje jinak
Výzkumníci ze Southern Methodist University v Dallasu a UCLA zjistili pomocí magnetické rezonance, že lidé s bohatším empatickým prožíváním reagují na známé skladby výrazně silnější aktivací striatální oblasti spojené s pocitem odměny. Vedoucí studie Zachary Wallmark to interpretoval tak, že pro empatické posluchače funguje hudba jako jakási pomyslná přítomnost jiného člověka. Přibližně každý pátý člověk patří do skupiny s výrazně rozvinutou empatií a reaguje na sociální a emoční podněty obzvlášť citlivě.
Podobné závěry přinesla i práce Liily Taruffi z roku 2021, která pomocí funkční magnetické rezonance sledovala mozek 24 dobrovolníků při poslechu smutných a veselých skladeb. Ukázalo se, že čím vyšší skóre empatie měl daný člověk, tím aktivnější byla oblast ventromediálního prefrontálního kortexu, kde mozek zpracovává sociální informace a soucit. Autorka na základě dat popsala celou neuronovou síť propojující oblasti pro soucit, mentální vizualizaci a sociální poznávání, kterou nazvala „hudebně-empatickou sítí“.
Patnáct sekund smutné hudby stačí k probuzení soucitu
Nabízí se otázka, jestli teskná hudba empatii jen odráží, nebo ji dokáže i posílit. Experiment Brennana McDonalda z drážďanské technické univerzity naznačuje, že obojí. Šedesát vysokoškolských studentů sledovalo krátká videa, ve kterých lidé vyprávěli vlastní příběhy, a během toho jim v pozadí zněla buď neutrální, nebo vyloženě smutná hudba. Výsledek byl jednoznačný: teskná kulisa znásobila soucit i ochotu pomoci člověku na obrazovce. McDonald tento jev popsal tak, že emoční hudba a emoční vyprávění se navzájem umocňují.
Vysvětlení může nabídnout evoluční teorie, podle níž smutná hudba připomíná intonací lidský hlas, a aktivuje tak vrozenou empatickou odezvu. Právě proto housle a violoncella znějí tak naléhavě.
Smutné písně jako bezpečný trénink emocí
Psycholog McCarthy-Jones přirovnává poslech smutné hudby k pobytu v emoční tělocvičně, kde si člověk může prožitek smutku vyzkoušet v kontrolovaném a bezpečném prostředí. Takové prožitky mohou podle něj posilovat pocit sounáležitosti, dodávat životu smysl a zmírňovat úzkost. Pro mnohé plní teskná skladba roli někoho blízkého, kdo rozumí momentální bolesti a sdílí ji, aniž by cokoliv vyžadoval na oplátku.
Pokud vás tedy příště zastihne nálada na Adele, Chopina nebo cokoliv v mollové tónině, klidně si to pusťte. Nejde o sebelítost. Podle současných výzkumů si tím trénujete empatii, posilujete sociální vnímání a dáváte svému mozku přesně ten typ podnětu, který potřebuje k udržení emočního zdraví. Jediné, na co se vyplatí dávat pozor, je moment, kdy se z občasného útěšného poslechu stane návyk doprovázený ruminací, tedy nekonečným přemíláním negativních myšlenek. Pro psychicky vyrovnané lidi je ale smutná hudba spolehlivý a dostupný nástroj, jak si emoční svět udržet v kondici.
Zdroje
https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0110490
https://greatergood.berkeley.edu/article/item/why_sad_songs_make_you_feel_good
https://greatergood.berkeley.edu/article/item/why_do_some_people_love_sad_music
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC4513245/
https://www.sciencedaily.com/releases/2018/06/180612185148.htm
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7994216/
https://greatergood.berkeley.edu/article/item/why_listening_to_sad_music_makes_you_more_sensitive
https://daily.jstor.org/why-do-we-listen-to-sad-music/
https://www.psychologytoday.com/us/blog/science-choice/201905/6-reasons-why-we-enjoy-listening-sad-music
