Hlavní obsah
Psychologie a seberozvoj

Psychologové vysvětlili, proč lidé nemohou přestat prokrastinovat. Lenost je jen dílčí faktor

Foto: Chris Lynch Unsplash

Seznam úkolů narůstá, den ubíhá a vy místo práce přerovnáváte šuplík, scrollujete telefon nebo si vaříte třetí kávu.

Článek

Zvyk neustále odkládat důležité povinnosti trápí zhruba pětinu dospělých. Mezi univerzitními studenty se přitom potýká s odkládáním úkolů každý druhý. Většina těch, kdo odkládají, si svůj problém uvědomuje a zná jeho následky, přesto nedokáže návyk zlomit.

Emoce řídí odkládání víc než kalendář

Kdykoli se mluví o prokrastinaci, většina rad směřuje k lepšímu plánování, nastavení termínů a disciplíně. Výzkumy posledních dvaceti let ale ukazují, že kořen problému je jinde. Podle psychologů lidé odkládají proto, že jejich vnitřní tlak k vyhýbání iracionálně přesáhne jejich motivaci jednat. K odkladu typicky dochází ve chvíli, kdy člověk očekává, že mu práce přinese nepříjemné pocity. Odložení úkolu sice na chvíli uleví, ale časem zesiluje úzkost a podrývá sebedůvěru, čímž vzniká bludný kruh.

Klíčový je přitom rozdíl mezi leností a prokrastinací. Kdo je líný, nemá zájem vynakládat úsilí a nevadí mu to. Prokrastinující člověk naopak chce úkol splnit, ale emoční bariéry mu stojí v cestě.

Strach ze selhání jako skrytý motor

Mezi nejmocnější spouštěče patří obavy z nedokonalého výsledku. Kdo se děsí kritiky nebo vlastního selhání, raději úkol ani nezačne, protože tak chrání svou křehkou sebeúctu. Paradoxně právě snaha vyhnout se neúspěchu vede k tomu, co člověk nejvíc nechce.

Psychoterapeuti upozorňují, že za chronickým odkládáním se často skrývají hlubší otázky: zda vůbec chceme to, o co usilujeme, nebo zda plníme očekávání někoho jiného.

Amygdala spouští poplach, prefrontální kůra nestíhá

Neurověda přidala k psychologickému vysvětlení další vrstvu. Výzkum publikovaný v časopise Psychological Science odhalil, že lidé s tendencí odkládat mají v průměru objemnější amygdalu, tedy oblast mozku spojenou s emocemi a strachem. Amygdala funguje jako centrum pro zpracování obav a aktivaci obranné reakce.

Současné hrozby v podobě blížícího se termínu nebo nadcházející prezentace dokáží aktivovat totožnou poplašnou reakci, jakou kdysi spouštělo skutečné fyzické nebezpečí. Ve chvíli, kdy je člověk pod tlakem, navíc klesá aktivita prefrontální kůry, která zodpovídá za plánování a sebeovládání, a emoční impulzy tak získávají převahu.

Budoucí já vypadá jako cizí člověk

Dalším faktorem je zvláštní psychologický fenomén: mozek vnímá naše budoucí já téměř jako někoho úplně jiného, a proto nám nepřipadá tak důležité chránit jeho zájmy. Díky tomu máme sklon přeceňovat okamžitý komfort a podceňovat, co nás čeká za týden či měsíc. Právě proto se tolik lidí utvrzuje v přesvědčení, že zítra budou mít víc energie a odhodlání.

Stres živí prokrastinaci a prokrastinace živí stres

Prokrastinace se výrazně zhoršuje v obdobích, kdy je člověk pod dlouhodobým tlakem. Podle výzkumné práce profesorky Fuschia Siroisové z Durham University stresové prostředí vyčerpává vnitřní zdroje pro zvládání emocí, a tím zvyšuje náchylnost k odkládání. Odkládání tak paradoxně slouží jako záchranný ventil: je to nejméně náročný způsob, jak se vyhnout nepříjemným emocím spojeným s úkolem. Kdo nemá sílu čelit úzkosti spojené s prací, sáhne po prokrastinaci jako po rychlé úlevě, i když ví, že situace se zhorší.

Sebekontrola se dá trénovat jako sval

Řešení nevede přes motivační citáty ani přes sebekritiku. Psycholog Dalibor Špok přirovnává prokrastinaci k bolesti v krku a sebekontrolu k imunitě: účinnější je posilovat celkovou odolnost než řešit jen symptom. Sebekontrola přitom neznamená jen disciplínu při plnění úkolů, ale celkovou schopnost pracovat s vlastními emocemi, impulzy a motivací.

Jeden z nejjednodušších kroků je rozložit velký cíl na drobné, zvládnutelné části. Mozek totiž přijme krátkou aktivitu mnohem ochotněji než představu mnohahodinového zápřahu. Zajímavé je, že ne každé odložení musí být na škodu: pokud člověk využije čas na promyšlení postupu nebo sběr informací, může z toho těžit.

Pokud vás prokrastinace provází dlouhodobě, možná stojí za to přestat se za ni trestat a místo toho se zeptat, co za ní stojí. S prokrastinací se dá pracovat, a kdo pochopí její kořeny, získá nejen víc produktivity, ale i klidnější vztah k sobě.

Zdroje

https://www.mindtrix.cz/portfolio/prokrastinace-emoce-proti-rozumu/

https://kobeterapie.cz/prokrastinace/

https://umsu.unimelb.edu.au/news/article/7797/The-Psychology-Behind-Procrastination/

https://solvingprocrastination.com/why-people-procrastinate/

https://www.nationalgeographic.cz/veda/co-se-deje-v-mozku-kdyz-prokrastinujeme-sebesabotaz/

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10049005/

https://psychologie.cz/prokrastinace-ocima-psychoterapeuta/

https://psychologie.cz/prokrastinace-zahlceni-moznostmi/

https://www.weforum.org/stories/2018/10/procrastinators-and-doers-have-different-brains-heres-how-you-can-find-the-benefit-in-all-those-times-you-get-distracted/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz