Článek
Když si nos žádá víc než kapesník
Odborný název pro tuto činnost zní rinotillexomanie a označuje kompulzivní, opakované vrtání v nose, které u některých lidí přerůstá v psychiatrickou diagnózu. Spadá mezi takzvaná opakující se chování zaměřená na vlastní tělo, tedy do skupiny návyků, kam patří i okusování nehtů, škrábání kůže nebo vytrhávání vlasů. V aktuální páté revizi diagnostického manuálu DSM je tato porucha zařazena do kategorie obsedantně-kompulzivních a souvisejících poruch, kam spadá například také trichotillomanie nebo poškozování kůže.
Co o povaze prozradí způsob, jakým si v nose vrtáte
Slavný americký výzkum z roku 1995 zjistil, že 91 % dotázaných obyvatel Wisconsinu se přiznalo k vrtání v nose, a tři čtvrtiny z nich byly přesvědčené, že to dělá v podstatě každý. Pět z dotázaných v této studii uvedlo, že si v nose vrtá pro radost, a jeden dokonce přiznal, že v tom nachází sexuální vzrušení. Psychiatři Chittaranjan Andrade a B. S. Srihari z indického Národního institutu mentálního zdraví zase u 200 dospívajících zjistili, že většina z nich si v nose vrtá průměrně čtyřikrát denně, přičemž téměř 17 % subjektů samo považovalo svůj zlozvyk za vážný problém.
Stres a úzkost nutí prsty do akce
Ve většině případů funguje vrtání v nose jako uvolňovací ventil v napjatých chvílích. Mnoho lidí se k podobnému chování uchyluje právě tehdy, když se cítí ve stresu nebo prožívá úzkost, a samotný úkon jim přináší pocit úlevy a uspokojení. Vrtání v nose se často objevuje společně s dalšími psychickými potížemi, jako jsou úzkostné stavy, obsedantně-kompulzivní porucha nebo jiná repetitivní chování zaměřená na tělo. Pro vznik plnohodnotné diagnózy musí být splněna jasná kritéria, mezi která patří nadměrná časová náročnost, opakované zranění a neúspěšné pokusy chování zastavit.
Genetika, dětství a osobnost rozhodují
Opakující se návyky zaměřené na tělo mají podle odborníků poměrně pestrou kombinaci kořenů, ve které hraje roli i dědičnost: pokud někdo z rodiny touto poruchou trpí, pravděpodobnost, že se objeví i u vás, citelně roste. Vedle dědičnosti se na vzniku takových návyků podílí také samotná osobnost člověka, množství stresu v jeho životě, dětské zážitky i to, v jakém věku se první příznaky objevily. V indické studii vědci zjistili, že u 14,2 % dospívajících se vyskytovaly současně tři nebo více podobných tělesných návyků, a šlo výhradně o chlapce.
Když z drobnosti vznikne velký problém
V krajních případech může toto chování vést až k vážnému poškození zdraví, protože někteří pacienti tráví každý den hodiny tím, že se snaží svůj nos vyčistit, a nedokážou tomu vzdorovat. Ze zdravotního pohledu může jít o problém vážný a v některých případech i ohrožující život. Nizozemská studie z roku 2006 mimo jiné upozornila, že lidé, kteří si často vrtají v nose, jsou ve zvýšené míře vystaveni nákaze takzvaným zlatým stafylokokem. Známé jsou i případy, kdy si pacienti vrtáním poškodili nosní přepážku natolik, že musela situaci řešit chirurgická operace. Španělští dermatologové popsali třeba případ šestadvacetileté zdravotnice, u které mnohaleté vrtání vedlo k trvalé perforaci nosní přepážky, jež zůstala i po úspěšné psychiatrické léčbě nezhojitelná.
Cesta z nosu rovnou do mozku
Ještě znepokojivější jsou novější objevy z Austrálie, kde vědci z univerzity Griffith University v Queenslandu doložili, že bakterie Chlamydia pneumoniae se u myší dokáže dostat z nosní dutiny přímo do mozku, kde spouští změny typické pro Alzheimerovu chorobu. Profesor James St John z téhož pracoviště varuje, že drobné poškození výstelky uvnitř nosu může počet bakterií putujících do mozku citelně zvýšit. Vědci proto doporučují vyhnout se nejen vrtání v nose, ale i vytrhávání chloupků, protože oba tyto návyky narušují ochrannou tkáň. Bakterie se podle pokusů dokázaly v centrálním nervovém systému myší usadit překvapivě rychle, během 24 až 72 hodin. Profesor St John zároveň zdůrazňuje, že nejde o akutní hrozbu, kdy by demence vznikla obratem; spíš se domnívá, že bakterie spouští pomalý proces změn, který se může rozvíjet desítky let, než se projeví příznaky.
Co s tím, když vám ruka samovolně míří k nosu
Dobrou zprávou je, že se s problémem dá pracovat. Profesionální terapeuti často využívají takzvaný trénink obrácení návyku, druh kognitivně-behaviorální terapie, jehož součástí je trénink uvědomění, kontrola spouštěčů a nahrazení návyku jiným chováním. Mechanickou překážku mezi rukou a nosem mohou vytvořit i jednoduché pomůcky v rukou, jako antistresový míček nebo třeba rukavice.
Pokud si všímáte, že se k tomuto návyku uchylujete v okamžicích nervozity, nudy nebo při sledování napínavého filmu, může pomoct vědomě sledovat, kdy a v jaké náladě se ruka k nosu vydává, a hledat náhradní činnost, která uspokojí stejnou potřebu uvolnění.
Zdroje:
https://psychcentral.com/ocd/rhinotillexomania
https://www.skinpick.com/nose-picking-rhinotillexomania
https://www.zdrave.cz/nemoci-a-lecba/dloubete-se-casto-v-nose-mozna-trpite-rhinotillexomanii/
https://www.sciencealert.com/mouse-study-suggests-nose-picking-has-a-surprising-link-with-alzheimers
https://www.medicalnewstoday.com/articles/picking-your-nose-may-increase-alzheimers-dementia-risk
https://news.griffith.edu.au/2022/10/28/new-research-suggests-nose-picking-could-increase-risk-for-alzheimers-and-dementia/
https://www.psychologytoday.com/us/blog/in-excess/201401/snot-my-fault
https://www.webmd.com/mental-health/ss/slideshow-understanding-body-focused-repetitive-behavior
https://www.actasdermo.org/en-rhinotillexomania-articulo-S157821901830060X
