Článek
Rozbor u tisíců účastníků potvrdil sílu pěti minut
Zavzpomínejte, kdy jste naposledy postáli pod nějakým stromem, aniž byste někam pospíchali. Nejsilnější argument nabídla společná analýza deseti studií z Británie, které dohromady sledovaly 1 252 osob s odlišným věkem i kondicí. Řeč je o zeleném cvičení, což označuje jakýkoli pohyb odehrávající se venku v přírodě, ať už jde o chůzi, zahradničení nebo kolo. Jakmile výzkumníci srovnali rozpoložení a sebehodnocení zapojených před vycházkou a po ní, nejvýraznější nárůst sebedůvěry nastal už během prvních pěti minut. Za tak krátkou dobu leckdy jen čekáte na kávu nebo bezmyšlenkovitě projíždíte telefon. Když člověk zůstal venku déle, přínos pokračoval, jenže zdaleka ne tak strmě jako hned v úvodu. Nešlo přitom o subjektivní pocity, sebedůvěru totiž zachytila osvědčená Rosenbergova škála a rozpoložení posoudil standardizovaný dotazník. Měření tedy potvrdila to, co spousta lidí zná z vlastní zkušenosti pokaždé, když se z lesa vrací s pročištěnou myslí.
Největší přínos sklízejí mladí a lidé v horším rozpoložení
Posun k lepšímu nastal ve všech věkových i sociálních kategoriích, přesto nejcitlivěji zareagovali ti nejmladší spolu s lidmi bojujícími s duševními obtížemi. U nejmladšího ročníku vystoupala sebeúcta výš než v jakémkoli jiném věku. Potěší to hlavně ve chvílích, kdy je nám mizerně a nemáme chuť vůbec do ničeho. Příjemné je také to, že sebevědomí nejvíc povzbudil jen lehký, pohodový pohyb, takže se nikdo nemusí dřít až na hranu sil. Nepotřebujete sportovní minulost ani nákladnou výbavu, vystačíte si s obyčejnými botami a trochou času. Účinkuje téměř každá příroda, klidně i běžný park v centru zástavby.
Zeleni prospívá blízkost vodní hladiny
Při porovnání různých kulis vyšla o kousek líp ta zákoutí, v nichž zeleň doprovázela i voda. Voda nablízku prospívala náladě i sebedůvěře obzvlášť výrazně. Nakonec ani nepřekvapí, hladinu dokážeme sledovat dlouhé chvíle, a pořád nás to baví. Odlišnosti mezi typy krajiny ovšem nebyly zásadní, každý si proto vystačí s tím, co má nejblíž. Ať už je to rybník po cestě domů, lesní potok nebo posezení nad řekou, rozhodněte se podle dostupnosti.
Proč zabere už pár minut?
Odpověď dává představa, že krajina lehce upoutá naši bezděčnou pozornost, a dopřeje tak úlevu té řízené, kterou přes den spotřebováváme. Zjednodušeně řečeno si hlava odpočine od trvalého upírání se na displeje a úkoly. A rozhodně to není jen domněnka. Během jednoho experimentu se účastníkům po hodině v přírodě zvedly výsledky testů paměti a soustředění přibližně o dvacet procent, kdežto chůze po frekventované ulici žádný takový posun nevyvolala. Efekt funguje natolik jistě, že mysl trochu občerství dokonce i letmé prohlédnutí snímků krajiny, byť ne zdaleka jako reálná vycházka. Zapojuje se rovněž tělo, jelikož čas v zeleni sráží hladinu kortizolu, tedy stresového hormonu, a povzbuzuje obranyschopnost.
Krátká chvíle zklidní, opakování udrží formu
I aktuálnější bádání řeší, jaká délka je vlastně ideální. Pro pokles kortizolu se jako nejvýhodnější jevil interval dvacet až třicet minut, během něhož hodnota hormonu padala nejsvižněji. K uklidnění není nutná cesta do pustiny, poslouží libovolný kout, kde cítíme sepětí s přírodou. Poslouží třeba zarostlý dvorek či stromořadí lemující cestu do zaměstnání. Co se týče trvalejšího pohodlí, rozumnou metou se ukazuje zhruba stodvacet minut týdně prožitých venku. Nezáleží na tom, zda je zvládnete v jednom kuse, nebo je rozdělíte do několika kratších výprav. Naprostá většina účastníků se za zelení nikam netrmácela, bohatě jim postačila místa vzdálená přibližně tři kilometry od bydliště. Nemá tedy smysl sledovat stopky, důležitější je chodit ven soustavně a nekomplikovat si to.
Zeleň se dostává i na lékařský recept
Že v tom není žádný chyták, potvrzuje také zkušenost z terapií v lese. Japonci označují čas strávený mezi stromy jako lesní koupel a tamní instituce ji coby způsob odpočinku prosazují již od roku 1982. Ve výzkumu, jehož se zúčastnilo stopětapadesát zaměstnaných osob, po jediné zhruba dvouhodinové procházce lesem spadl tlak a zmírnily se i chmurné nálady. Nejcitelnější polevu zaznamenali ti účastníci, kteří do lesa přicházeli se sklony k depresi. Podle naměřených hodnot dokáže tlak srazit a pozornost zbystřit už patnáct minut v lese. Kvůli tomu dnes doktoři a zdravotníci v mnoha státech vypisují nemocným takzvaný přírodní recept, což znamená pobyt venku namísto prášků. Prodloužený čas v lese navrch nejspíš svědčí i tělesnému zdraví, jelikož přispívá ke snížení hrozby onemocnění srdce a cév, nádorů či potíží s dýcháním.
Vyplývá z toho vlastně příjemně uvolňující poznání. Není nutné vyhlížet dovolenou, chystat horskou túru ani si cokoli pořizovat. Stihnete to o polední přestávce kolem parku, momentem u záhonů nebo posezením ve stínu stromu, ideálně s odloženým mobilem. A pokud les v okolí chybí, klidně totéž absolvujte v parku hned vedle. Koneckonců i chvilka strávená pod širým nebem umí utlumit napětí a zlepšit rozpoložení, takže stojí za to jít, i když zbývá čas sotva na krátkou obcházku. Nejde o žádný velkolepý čin, spíš o drobný návyk opakovatelný den co den. A přesně v té pravidelnosti tkví celé tajemství.
Zdroje
https://www.sciencedaily.com/releases/2010/05/100502080414.htm
https://www.eurekalert.org/news-releases/686765
https://greatergood.berkeley.edu/article/research_digest/green_exercise_improves_mental_health
https://headwaterseconomics.org/trail/94-uk-benefits-green-exercise/
https://www.spring.org.uk/2009/01/memory-improved-20-by-nature-walk.php
https://growwild.kew.org/get-involved/resources/how-to/forest-bathing
https://news.umich.edu/feeling-stressed-take-a-nature-pill-says-u-m-researcher/
https://www.sciencedaily.com/releases/2019/06/190613095227.htm
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6589172/
https://www.worldwildlife.org/resources/mental-health-and-nature/
