Článek
Samota zkracuje život silněji než kila navíc
Když se řekne riziko stáří, lidem naskočí tlak, cukrovka nebo kila navíc. Působí to nevěrohodně, jenže psychologie tu mluví nezvykle jasně. Badatelé po dekádách bádání dospěli k poznatku, jenž řadu lidí zaskočil. Trvalý dojem odstřižení od okolí snižuje šance na přežití podobně jako nadbytečná váha, ať se tomu kdo brání sebevíc. Hrozba brzké smrti z chudých mezilidských vazeb dokonce nadváhu předčí a svým rizikem se rovná obezitě ve stupni dva až tři. Přehled sto osmačtyřiceti dřívějších prací k tomu prokázal, že chybějící vztahy tělu ubližují víc než proslulé hrozby jako nadváha, závislost na alkoholu či špinavý vzduch.
Jak mohutný ten dopad je, doložilo shrnutí sedmdesáti vytrvalých výzkumů a dat od víc než tří milionů osob s průměrnou dobou sledování sedm roků. Už samo prožívání opuštěnosti nadzvedlo riziko skonu o šestadvacet procent. Jakmile šlo o reálné vyčlenění ze společnosti nebo o život bez druhých v domácnosti, čísla se vyšplhala výš, na devětadvacet a dvaatřicet procent. Nejhůř podle výzkumníků dopadá ten, kdo je fakticky vyloučený a současně se cítí opuštěný. V nasbíraných číslech se pouto mezi opuštěností a smrtí projevovalo silněji u lidí, kterým ještě nebylo pětašedesát, než u nejstarších generací, takže se netýká výhradně penzistů. I tak na ně číhá obzvlášť podle, protože se schová za obvyklé potíže stáří.
Kortizol, zánět a nemocné srdce jako odpověď organismu
Opuštěnost zanechává v těle hmatatelné stopy. Vleklé vyčlenění naruší usínání, vyšroubuje množství stresových látek a nastartuje v těle zánětlivou aktivitu. Laboratorní rozbory u opuštěných prokazují navýšený kortizol a rozsáhlejší zánět, čímž organismus křehne vůči chorobám. Organismus totiž neumí odlišit, zda mu jde po krku dravec, nebo jen prázdno kolem.
U lidí v důchodovém věku navíc přibývá hrozba, jíž se děsí téměř každý. Seniorům, kteří zůstávají odloučeni od společnosti, stoupá riziko srdečních chorob asi o devětadvacet procent, hrozba cévní mozkové příhody bývá vyšší o dvaatřicet procent, zatímco demence se u nich rozvíjí bezmála o polovinu častěji. Rozbitý spánek, opomíjené zdravé zvyklosti a scházející hovory berou mozku procvičování, bez něhož se neobejde.
Když se to shrne, vliv opuštěnosti na to, jak dlouho tu budeme, se rovná jedné vykouřené krabičce denně, přičemž vytrvalá izolace ukrojí z života bezmála pětiletku. Kvůli tomu se opuštěnost přesouvá z osobního žalu do péče o zdraví celé populace.
Čím to, že drtí i v houfu ostatních?
Opuštěnost se totiž neměří tím, kolik osob máme nablízku. Opuštěný si člověk připadá klidně i v nabité místnosti, jelikož záleží na hodnotě pout, a nikoli na jejich počtu. Poznají to i ti, kdo mají kalendář plný schůzek, a přesto večer usedají ke stolu, u něhož nikdo není. Bližší je opuštěnost pocitu hladovění. Jde o tíživou zprávu těla, že cosi podstatného schází a je načase to napravit.
S odchodem do důchodu mizí drtivá část denních setkání
Pokročilý věk má k opuštěnosti bohužel nakročeno. Okolní svět se k tomu smršťuje zvolna a potají, den za dnem. Vyčlenění ze společnosti či pocit opuštěnosti doléhá zhruba na každého čtvrtého seniora a patří mezi zásadní ohrožení duševní pohody na sklonku života. Připočtěte úbytky, jež přicházejí s lety. Odchody milovaných osob, ztenčení výdělku poté, co člověk opustí zaměstnání, i vytrácející se dojem, že je k něčemu. Zrovna penze bývá přelomem, protože se závěrem kariéry mizí i většina denního styku s lidmi.
Zdaleka nejde pouze o starost hrstky posmutnělých osob. V jediném rozlehlém státě se trvalá opuštěnost tipuje bezmála u dvaačtyřiceti milionů obyvatel starších pětačtyřiceti roků. Odstřižení od druhých k tomu doléhá bezmála na každého šestého člověka na planetě a váže se k mnoha stovkám tisíc skonů za rok. Propočty naznačují asi stovku úmrtí během jediné hodiny. Řada vyspělých zemí kvůli tomu ustavila zvláštní ministerskou funkci proti opuštěnosti.
Jediné zavolání zmůže víc, než se čeká
Vraťme se k místu, jež zůstává z poloviny prázdné. Potěšující je, že se proti tomu dá zakročit, a nechce to žádné hrdinství. Namísto listování na sociálních sítích si senior může zajít do spolku nebo smluvit posezení s lidmi od vedle. Jinde se osvědčuje takzvané předepisování společenských aktivit, kdy doktor pošle staršího pacienta k zahradě, k vyprávění doprovázenému hudbou či do svépomocného kroužku. Fungují i vlídná popostrčení k novým vztahům, sousedská a oporná uskupení, kurzy, náplně volna i pomoc bez nároku na odměnu. Jinde stačí, aby opuštěný důchodce zdvihl telefon a vytočil linku, kde si pohovoří, jak dlouho chce a o čemkoli.
Nezastupitelní jsou i doktoři. Znalci radí ptát se na opuštěnost tak běžně jako na cigarety a chystat se na dobu po kariéře finančně i vztahově. Stojí za to sledovat i varovné příznaky. Jeden se v opuštěnosti uzavře a zmlkne, druhý naopak zhořkne a začne se urážet, a když to na sobě nebo na někom blízkém odhalíme zavčas, je půl bitvy za námi.
Nakonec je celá věc snazší, než by se řeklo. Vytočte číslo na rodiče, souseda nebo dávnou přítelkyni dřív, než vás napadne výmluva o nedostatku času. Není to veliká oběť, spíš návyk, který se hodí pěstovat. Opakovaný kontakt, byť jen chvilkový, působí na kondici seniora jako nenápadný, zato spolehlivý lék.
Zdroje
https://www.sciencedaily.com/releases/2017/08/170805165319.htm
https://www.weforum.org/stories/2017/08/why-loneliness-may-be-a-greater-public-health-hazard-than-obesity/
https://time.com/3747784/loneliness-mortality/
https://local.psy.miami.edu/faculty/dmessinger/c_c/rsrcs/rdgs/emot/PerspectivesonPsychologicalScience-2015-Holt-Lunstad-227-37.pdf
https://magazine.byu.edu/article/loneliness-the-shadow-pandemic/
https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/mental-health-of-older-adults
https://www.american.edu/cas/news/surgeon-general-raises-alarm-is-loneliness-a-national-crisis.cfm
https://www.npr.org/2023/05/02/1173418268/loneliness-connection-mental-health-dementia-surgeon-general
https://www.gbnews.com/health/loneliness-warning-world-health-organisation-dementia-heart-disease-stroke-early-death
