To, jak člověk drží telefon v ruce, podle expertů prozrazuje jeho sebejistotu

Lidé, kteří telefon obracejí v jedné dlani a všechno odbavují palcem té samé ruky, prý vyzařují ležérní jistotu. Tento styl bývá spojován s otevřeností, dobrou náladou a chutí jít do věcí bez velkého váhání. Někteří lifestylový komentátoři tomu říkají rovnou „bezstarostný optimista“. Člověk, který přijímá, co přijde, a neztrácí čas zdlouhavým plánováním. Stejný úchop si někdy vykládají i jako známku rozvážného odhadu rizika a samostatnosti při rozhodování.

V praxi to znamená jednu věc: pokud někdo do schůzky vplyne s telefonem v jedné ruce a působí jako by neměl proč spěchat, je dost možné, že právě tahle drobnost je jedním ze střípků, podle kterých si vás okolí tiše třídí.

Druhá strana mince. Lidé, kteří telefon drží oběma rukama a píšou jen jedním palcem, jsou prý opatrní stratégové. Před každým krokem si situaci proženou hlavou a teprve potom jednají. Bývají popisováni jako lidé s metodickým přístupem, kteří plánují a všechno raději dvakrát zkontrolují. Tento přístup se přibližuje typologii „pragmatika a empatika“ – někoho, kdo umí číst mezi řádky a má cit pro detail.

Pokud poznáváte sami sebe, není to nic, čeho byste se měli zbavovat. Důslednost a pomalejší tempo rozhodování jsou v pracovním světě plném ukvapených reakcí ceněná měna.

Pak je tu typ, který telefon svírá v obou dlaních a píše oběma palci najednou. Tomu se přisuzuje energická povaha, schopnost zvládnout několik věcí naráz a klid v hektických situacích. Zhusta jde o lidi, kteří se v chaosu spíš rozjedou, než aby ztuhli. Některé úvahy se neobtěžují s opatrnými formulacemi a rovnou říkají, že u tohoto stylu jde o znak adaptability, hbitosti i sebevědomé asertivity.

Stinnou stránkou je vyhoření. Pokud celý den jedete na maximum, dříve nebo později si tělo a hlava řeknou své. Občasné vědomé zpomalení je u tohoto typu spíš nutnost než luxus.

Někdo telefon drží v jedné ruce a klepe na něj ukazovákem druhé. Bývá to zvyk, který se přisuzuje starší generaci, jejíž palce už nejsou tak ohebné, ale občas i kreativním a přemýšlivým povahám. Jiné komentáře k němu přidávají, že jde často o lidi, kteří si všímají detailů a nechávají si věci uležet, než jednají.

V navazování vztahů jsou prý zpočátku zdrženlivější a potřebují čas, než se otevřou. Nic na tom není špatného. Pomalejší rozjezd často vede k pevnějším vazbám než rychlé seznamování.

Existuje ještě jedna kategorie, na kterou si dejte pozor. Lidé, kteří telefon drží na šířku a do hovoru se pouštějí tak, aby je slyšelo i okolí, prý touží po pozornosti. Tato skupina bývá popisována jako ta s nadsazeným pocitem vlastní důležitosti. Mimochodem, studie, ze které tato typologie vychází, je svými autory popsána jako odlehčená, nikoli vědecky průkazná.

Pravda je taková, že většina článků na tohle téma se opírá o postřehy lifestylových komentátorů a expertů na řeč těla, ne o psychologické studie. Zato to, co je o souvislosti postoje a pocitu vlastní hodnoty známo seriózněji, sahá hlouběji. Vzpřímený postoj se zvednutou bradou a otevřenými rameny okolí čte jako sebevědomí nebo připravenost. Slavná teorie expanzivních „mocenských“ pozic, kterou veřejnosti přiblížila Amy Cuddy, navíc tvrdila, že tyto postoje umí krátkodobě posílit pocit síly i ochotu riskovat.

Pozor ale na to, že právě tato teorie zažila tvrdou kritiku. Od roku 2015 se objevila řada studií, které původní hormonální efekty nedokázaly replikovat, a celá kauza se dnes uvádí jako učebnicový příklad krize replikace v sociálních vědách. Některé pozdější metaanalýzy nicméně připustily, že vliv na pocit z vlastního výkonu reálně existuje, i když ne v takové míře, jak se původně tvrdilo.

Zajímavé je, že na samotném hovoru,tedy na chvíli, kdy si telefon přidržujete u ucha, záleží spíš to, jak stojíte vy, než jak držíte přístroj. Když se postavíte, otevřou se vám dýchací cesty a hlas zní silněji a sebejistěji. A vzpřímené držení těla má své vlastní zákonitosti, sebevědomí se v něm prý zrcadlí samo: rovná záda, hrudník trochu vpřed, hlava nahoře.

Prakticky to znamená, že pokud vás čeká důležitý telefonát, postavte se. Druhá strana sice nevidí, jak vypadáte, ale slyší to ve vašem hlase.

A ještě jeden praktický rozměr, který se v debatách o sebejistotě často přehlíží. Dlouhé zírání do displeje s hlavou skloněnou na hrudník vede k bolestem krční páteře, které dnes ortopedi přezdívají „tech neck“. Problém, který se z výjimky stává každodenní stížností v ordinacích. Doporučovaný postup je jednoduchý: telefon zvedněte do úrovně očí, ať se krk srovná s páteří. Působíte tak nejen sebevědoměji, ale také si šetříte šíji.

Brát typologii držení telefonu vážně jako psychologický test by byla chyba. Je to spíš zábavná hra, která vám může otevřít oči k vlastním zvykům, a to je samo o sobě cenné. Skutečným signálem sebejistoty není ani tolik gesto prstů, jako spíš to, jestli stojíte rovně, držíte hlavu nahoře a hlas vám zní pevně. Příště než zvednete telefon k důležitému hovoru, narovnejte se, zhluboka se nadechněte a teprve potom přijměte hovor. Telefon vám v ruce sám neudělá nic. Vy s ním ovšem ano.

Zdroje

https://techround.co.uk/business/revealed-how-you-hold-your-phone-can-say-a-lot-about-you/

https://brainberries.co/interesting/what-your-phone-holding-grip-says-about-you/

https://themindsjournal.com/how-hold-your-phone-reveals-your-personality/

https://okdiario.com/metabolic/en/psychology/miscellany-and-curiosities/personality-test-the-way-you-hold-your-phone-reveals-if-you-have-above-average-intelligence-2562/

https://mindfulspark.org/2025/03/03/the-hidden-power-of-body-language-in-self-confidence-how-posture-gestures-and-expressions-shape-your-mood-and-influence-others/

https://en.wikipedia.org/wiki/Power_posing

https://christophercarter.com/body-language-over-the-telephone/

https://ergoglobal.com/how-to-hold-your-phone-ergonomically/

https://www.mayoclinichealthsystem.org/hometown-health/speaking-of-health/effect-of-technology-on-your-neck