Článek
Za přirovnáním ke kouření stojí jeden velký výzkum
Myšlenka, že chybějící blízké vazby škodí tělu přibližně tolik co denní dávka patnácti cigaret, vzešla z velké přehledové práce z roku 2010, za níž stála skupina vedená psycholožkou Julianne Holt-Lunstadovou.
Autoři tehdy srovnávali, do jaké míry jednotlivé okolnosti ženou nahoru pravděpodobnost dřívějšího skonu, a samotu zařadili po bok dalších zmapovaných hrozeb včetně tabáku. Vliv kouření přitom představoval jen umírněnou spotřebu, kterou si vědci ohraničili stropem nejvýše patnácti cigaret denně.
Ta hodnota je tak obrazná, že se snadno zaryje do paměti a vrátí se pokaždé, kdy člověk navečer zůstane sám se sebou. Skoro se tomu nechce věřit, klást osamění na stejnou váhu jako přeplněný popelník. Vědce k tomu ale dovedla tvrdá data, ne pocit.
Co se odehrává v organismu, kterému schází blízkost
Pozdější vyhodnocení dat od přes tři miliony osob doložilo, že prožívaná osamělost odpovídá zhruba šestadvacetiprocentnímu zvýšení hrozby předčasného konce, odloučení od společnosti devětadvaceti procentům a život bez partnera či rodiny rovnou dvaatřiceti.
Dlouhodobé odříznutí od lidí zvyšuje riziko srdečního infarktu, cévní mozkové příhody i cukrovky druhého typu a vedle toho také úzkostí, demence a deprese. Jedna obsáhlá zdravotní analýza dodává, že dopad chybějících sociálních vazeb na úmrtnost překonává i nebezpečí z nadváhy a pohybové lenosti.
Nejsilněji se osamělost otiskuje do srdce a mozku. O devětadvacet procent zvedá hrozbu infarktu a smrti na choroby srdce a nebezpečí mozkové mrtvice posouvá výš o dvaatřicet procent. U srdečních pacientů, kteří se drželi stranou kolektivu, byla v šestiletém sledování úmrtnost dvakrát až třikrát vyšší než u ostatních.
K tomu se u osamělých jedinců častěji objevuje sklon ke kouření, méně pohybu a víc hodin strávených v sedě. Organismus prostě vnímá samotu jako nebezpečí a reaguje na ni po svém, ať už o tom víme, nebo ne.
Osamělost zanechává otisk i v krevním obraze
Proč se niterné prožívání přetaví do tělesné kondice, pomohlo objasnit zkoumání krevních vzorků, které poskytlo přes dvaačtyřicet tisíc dospělých. U těch, kdo se cítili víc sami, narůstalo množství určitých proteinů, jež tělo vyplavuje během zánětu a jež provázejí choroby srdce, cukrovku i zkrácení života.
Jeden z těch proteinů, nesoucí označení ADM, se podílí i na nakládání s oxytocinem, přezdívaným hormon lásky, a čím vyšší byla jeho koncentrace, tím větší bylo nebezpečí brzkého skonu. Jako by se citové rozpoložení propsalo přímo do toho, co proudí cévami, a právě tady padá dojem, že osamělost je jen přechodná nálada.
Cítit se sám lze i v sevření davu
Samota a izolace nejsou jedno a totéž, ačkoli se ty pojmy běžně pletou. Dojmem vykořenění může trpět dokonce i ten, koho obklopuje celá řada kamarádů. Funguje to ovšem i naopak. Bydlet bez společnosti a netrpět pocitem opuštění dokáže každý, komu zůstává spolehlivé rodinné či přátelské pozadí.
Udržovat pouto s ostatními se totiž řadí mezi naprosto základní lidské potřeby, zásadní pro spokojenost i holé přežití.
Dotýká se to daleko širšího okruhu lidí, než se zdá
O tom, že nejde o okrajovou potíž, svědčí celosvětové statistiky. Samota tíží zhruba každého šestého obyvatele planety. Odhady ji spojují s víc než osmi sty sedmdesáti tisíci úmrtími za rok, což odpovídá zhruba stovce za každou uplynulou hodinu. Že se cítí osaměle, uvádí přibližně každý třetí dospělý. Vedle toho čtvrtina dospělých doznává, že jí schází dostatečné citové a společenské zázemí, k němuž by se ve svízeli mohla utéct.
Nemalý podíl na tom má i skutečnost, že dnes žije o samotě víc osob než kdy dřív v dějinách. A netýká se to zdaleka jen lidí v penzi. Mezi mladými ve věku třináct až devětadvacet let se k osamělosti hlásí sedmnáct až jednadvacet ze sta, přičemž vrchol připadá na dospívající.
U mladších generací navíc dokáže osamělost ohlásit dřívější smrt ještě přesněji než u starších, i když staří lidé se sami cítí povětšinou častěji. Mírou svého účinku se samota a odloučení směle rovnají i obezitě, jíž věnuje veřejné zdravotnictví značnou pozornost.
Tahle čísla přitom nepopisují vzdálené neznámé. Jde o kolegy, o lidi odvedle, někdy i o ty, kdo na pohled vypadají věčně obklopení lidmi.
I několik nenápadných kroků umí udělat své
Potěšující je, že se samotou se dá bojovat i bez velkolepých gest. Úlevu přináší už samotné častější dorozumívání, klidně telefonicky či pomocí videohovoru, neboť rozhodující není ani tak množství vztahů jako jejich hloubka. Své místo má i dobrovolnictví. Souhrn čtyřiceti výzkumů prokázal, že ti, kdo přiloží ruku k dílu pro ostatní, čelí menší hrozbě předčasného odchodu.
Znalci doporučují pečovat o vazby, které už máme, sjednávat si pravidelné telefonáty s blízkými a najít si cestu třeba k dobrovolnické práci. Ti, kdo se opírají o pevné vztahy, snižují pravděpodobnost předčasné smrti zhruba na polovinu, takže žádný takový krok není zbytečný.
Vůbec není nutné stavět celý život na hlavu. Stačí sáhnout po telefonu, ohlásit se člověku, na kterého dlouho nezbyl čas, a začít jediným rozhovorem. Nejde o to zvládnout všechno naráz, podstatné je se vůbec rozhýbat. A vaše srdce, to doslovné i to obrazné, vám to oplatí.
Zdroje
https://www.julianneholtlunstad.com/15-cigarettes
https://hsph.harvard.edu/health-happiness/news/from-loneliness-to-social-connection-lessons-from-research-and-a-global-pandemic/
https://newsroom.heart.org/news/social-isolation-and-loneliness-increase-the-risk-of-death-from-heart-attack-stroke
https://www.cam.ac.uk/research/news/loneliness-linked-to-higher-risk-of-heart-disease-and-stroke-and-susceptibility-to-infection
https://www.cdc.gov/social-connectedness/risk-factors/index.html
https://www.heartandstroke.ca/articles/loneliness-isolation-and-your-heart-health
https://www.mentalfloss.com/article/503378/research-suggests-loneliness-bad-you-smoking-nearly-pack-cigarettes-day
https://www.who.int/news/item/30-06-2025-social-connection-linked-to-improved-heath-and-reduced-risk-of-early-death
https://www.sciencedaily.com/releases/2015/03/150311160521.htm
