Článek
Nad jídelním lístkem trávíme necelé dvě minuty
Možná si myslíte, že nad výběrem oběda přemýšlíte věčnost, ale čísla ukazují pravý opak. Hosté restaurací věnují nabídce v průměru pouhých 109 sekund, jak popisuje web Ambiente odkazující na americký výzkum. Většina lidí přitom menu nečte řádek po řádku, nýbrž ho pouze rychle proletí pohledem. Výzkum sledující pohyb očí ukázal, že oči se po stránce pohybují zpravidla zleva doprava a shora dolů, přičemž se zastavují v konkrétních bodech nabídky.
Zajímavé je, jak málo si uvědomujeme celkový objem rozhodnutí spojených s jídlem. Studie provedená na Cornellově univerzitě zjistila, že denně učiníme kolem 227 voleb spojených se stravováním. Sami účastníci přitom odhadovali, že takových rozhodnutí dělají asi čtrnáct za den.
Přebytek možností mozek spíš ochromí, než potěší
Stav, kdy člověk nedokáže z rozsáhlé nabídky vybrat ani jednu položku, popisují odborníci jako zahlcení množstvím alternativ. Známý kalifornský experiment to ukázal prostřednictvím marmelád: zákazníci, kteří měli na stole jen šest skleniček, nakupovali desetkrát ochotněji než ti, kteří si mohli vybírat z dvaceti čtyř variant.
Colin Camerer, profesor behaviorální ekonomiky na Kalifornském technologickém institutu, pomocí magnetické rezonance zmapoval, co se v takové chvíli děje v hlavě. Mozková aktivita při rozhodování dosahovala vrcholu, pokud člověk volil z dvanácti možností, zatímco při šesti i dvaceti čtyřech variantách byla výrazně nižší.
Kdo hledá dokonalou volbu, bývá nakonec nejméně spokojený
Americký psycholog Barry Schwartz ve své knize Paradox volby z roku 2004 popsal dva základní typy, které se u lidí při rozhodování projevují. První typ, takzvaný maximizátor, připomíná perfekcionistu: potřebuje si být jistý, že jeho volba je ta vůbec nejlepší ze všech dostupných. V praxi to znamená nekonečné srovnávání každé položky na jídelním lístku, dotazy na číšníka a nakonec často lítost nad tím, co zůstalo neochutnané.
Protikladem je satisficer, tedy člověk, který si nastaví vlastní měřítko kvality a jakmile ho první varianta splní, jednoduše si ji objedná, aniž by se trápil myšlenkou, zda něco lepšího nepřehlédl. Schwartz svými výzkumy opakovaně prokázal, že satisficeři bývají spokojenější, optimističtější a méně náchylní k depresím, a to i přesto, že objektivně možná nevyberou tu „nejlepší“ variantu.
To, do jaké míry u vás převládá jeden nebo druhý přístup, se v restauraci projeví zcela bezděčně. Kdo nad nabídkou uvízne na deset minut, patrně uplatňuje maximalizační strategii i v jiných oblastech života. Kdo naopak ukáže na menu za dvacet vteřin, pravděpodobně se rozhoduje rychle i při výběru dovolené nebo nového zaměstnání. Psycholožka Ester Danelová na serveru Psychologie.cz přiznává, že své blízké běžně žádá, aby za ni jídlo vybrali, protože ji neustálé porovnávání vyčerpává. Výzkumnice Sheena Iyengar, která se procesům volby věnuje ve svých akademických pracích, upozorňuje, že neschopnost vybrat si může pramenit z neschopnosti rozeznat reálné rozdíly mezi alternativami.
Obliba sladkého nebo pálivého leccos prozradí
Psycholog Charles Spence z Oxfordské univerzity shromáždil řadu studií mapujících vztah mezi potravinovými preferencemi a povahou člověka. Lidé preferující sladké chutě podle těchto dat vykazují vyšší míru vstřícného a prosociálního jednání. Ti, kdo si v restauraci volí pálivé pokrmy, zase podle psychologů často vyhledávají intenzivní zážitky a nové výzvy.
Výzkum z roku 2015 zaměřený na téměř tisíc účastníků zjistil, že lidé s větší otevřeností vůči novým zkušenostem častěji sahají po ovoci a zelenině. Svědomití jedinci pak jedli méně masa a méně tíhli ke sladkým či slaným pochutinám. Nálada hraje rovněž zásadní roli: ve stresu nebo špatném rozpoložení mají lidé tendenci vybírat si tučná a sladká jídla s nízkým obsahem bílkovin.
Zajímavá spojitost existuje i u vybíravých strávníků: pokud někdo jí malé porce a řadu potravin odmítá, mohou za tím stát úzkostné rysy. Naopak milovníci domácí kuchyně bývají silně orientovaní na vztahy a záleží jim na rodinném zázemí.
Až příště usednete k prostřenému stolu, zkuste si všimnout, jak se rozhodujete. Nevybíráte ve skutečnosti jen mezi svíčkovou a řízkem, ale prozrazujete kousek svého přístupu ke světu. Jestli jídelní lístek zavřete za půl minuty, nejspíš patříte k lidem, kteří důvěřují svému instinktu. Pokud nad ním váháte, dokud vás obsluha nepopožene, možná stojí za to na chvíli pustit kontrolu a zkusit první variantu, která vás zaujme. Psychologové se shodují: ve většině případů je „dost dobrá“ volba zároveň ta nejlepší.
Zdroje
https://www.jidloaradost.ambi.cz/clanky/psychologie-jidelniho-listku
https://www.psychologytoday.com/us/blog/stretching-theory/202403/how-to-make-better-food-choices
https://www.frekvence1.cz/clanky/zivotni-styl/nemuzete-se-rozhodnout-co-si-dat-k-jidlu-vime-cim-to-je.shtml
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Paradox_of_Choice
https://www.novinky.cz/clanek/zena-zdravi-preference-urcitych-potravin-aneb-co-jidlo-naznaci-o-vasi-osobnosti-40419602
https://www.seniorsguide.com/health/psychology-of-food-choi/
https://www.dotyk.cz/magazin/jidlo-psychologie/
https://psychologie.cz/rozhodovani-proc-tolik-boli
