Článek
Také vám chybí staré dobré češtinářské koutky? Kdysi jich byly plné noviny. Poučovaly nás, jak máme správně mluvit a čemu se máme v řeči vyhýbat. V poslední době vyšly z módy, stejně jako ustupují papírové noviny. Problémy s češtinou ale zůstávají. Jako bychom se o svůj rodný jazyk méně starali. A jazykové koutky se schovaly někam na okraj.
Jedním z takových jevů, kterých si někdejší jazykové koutky a poradny všímaly, byla vatová slova. Také se jim říkalo slovní vycpávky, parazitní slova nebo jazykový plevel. Zpravidla nenesou žádný význam, jen vyplňují prázdný prostor. Takové výrazy nepatří do školních kompozic, ale hovorovou mluvu jimi zpestřujeme nadmíru rádi. Prozrazují naši nejistotu i neschopnost zvolit vhodnější jazykový prostředek. Proto vycpáváme naši mluvu výrazy typu „vlastně“, „jaksi“, „teda“ a celou řadu dalších.
Nesmrtelnou legendou se v češtině stalo slovo „vole“. To mívalo i svoje bratříčky, všelijaké to „čéče“ nebo „kámo“, kteří ho občas vystřídali. Zdá se, že „vole“ už má své nejlepší časy za sebou. Ale takové „kámo“ je teď v teenagerovském slangu znovu módní a poslalo staré dobré „vole“ do propadliště dějin.
Parazitní povahu mají také floskule. Ty mají v oblibě mluvčí, kteří se pomocí pseudomluvy snaží zastřít skutečnou povahu sdělení. Nebo ještě lépe mluvit tak, aby se nic konkrétního neřeklo. Typickým příkladem je řeč politiků. Na tu poukázal ve svém nesmrtelném Slovníku floskulí Vladimír Just a takové prostředky výstižně nazval jazykovým smogem.
A pak jsou slova, která se v jazyce roztahují na úkor jiných a nahrazují jeho rozmanitost primitivní monokulturou. Zužují slovní zásobu na nezbytně nutné minimum a zplošťují už beztak nízkou úroveň veřejných promluv.
Mezi taková slova se teď dostali „lidé“. Všimli jste si, co všechno dělají „lidé“? „Lidé“ volí, kupují, cestují, sledují televizi a vůbec vykonávají spoustu činností, kterými se dříve zabývala úplně jiná podstatná jména. „Lidé“ nám začali také souhlasit nebo protestovat. A přitom dřív volili voliči, nakupovali zákazníci, cestovali cestující a televizi sledovali diváci. Souhlasili či protestovali občané, demonstranti nebo veřejnost.
Ty všechny, a ještě mnohé jiné teď nahradili „lidé“. Ne že by voliči, zákazníci nebo cestující nebyli lidé. Stejně tak jsou lidmi občané nebo veřejnost. To se rozumí jaksi samo sebou. Lidé zůstanou lidmi, ale když něco právě dělají, nebo mají nějakou společenskou roli, nazýváme je v takové situaci jinak. Jsou v tu chvíli občany, voliči, zákazníky, diváky či cestujícími.
Na posluchače s trochu širší slovní zásobou působí nadužívání slova „lidé“ podivně. Skoro až podezřele. Vyvolává totiž dojem, jako by mluvčí chtěl zdůraznit, že danou činnost vykonávají právě příslušníci rodu homo sapiens a nikdo jiný. To jest lidé, a nikoli třeba psi, kočky, koně nebo mravenci. Jako by takový mluvčí chtěl těmto milým tvorům takovou činnost upírat. To je ale úplně zbytečné. Psi, kočky, koně, natož mravenci totiž ani nevolí ani nenakupují. Provádějí jiné věci; štěkají, předou, běhají nebo staví mraveniště. Takže zdůrazňovat, že to či ono konají výlučně lidé je zbytečné. Anebo vatové, plevelové, smogové.
Navíc nebohým příslušníkům pozemské fauny ti přemnožení „lidé“ vlastně spoustu věcí odpírají. Zvířata totiž některé naše činnosti umí dělat taky. Můžou třeba cestovat nebo sledovat televizi. A je vůči nim nefér, když kupříkladu prohlásíme, že ve zpožděném vlaku uvízli lidé. Zapomínáme totiž, že tam mohli uvíznout také psi. A když televizní relaci sledovali zase jen lidé, vylučujeme z řad diváků třeba kočky. Teď možná pochopíme, proč je lepší, když uvíznou cestující a pořad sledují diváci.
Pokaždé, když v takové souvislosti zaslechnu slůvko „lidé“, mám chuť se svému psovi a kočce omluvit. „Lidé“ totiž ve své výlučnosti porušují práva zvířat. Třeba na cestování nebo sledování televize. A naši mazlíčci jsou na svá práva nějak vysazení! Jen zkuste kočce nedat žrádlo nebo nevyvenčit psa a uvidíte ten cirkus. A teď jim někdo upře cestování nebo sledování televize. A protože vím, že si svůj názor umí dost vehementně prosadit, začínám mít obavy. Přemýšlím, jak jim vysvětlit, že jim nikdo nechce upírat jejich psí ani kočičí práva, ale že problém je pouze v nedostatku slovní zásoby.
A kdyby se to týkalo jenom zvířat. Co třeba mimozemšťané, pohádkové bytosti nebo antičtí bohové? Nevím, kolik z nich – pokud vůbec existují – vyvíjí tu či onu činnost. Zcela jistě nemají volební právo (i když nejsou daleko doby, kdy mimozemšťané chodili i na předvolební mítinky). Kdoví, jestli ale s námi necestují nebo nesledují televizi spolu se psy a kočkami. Co když se na „lidi“ urazí i oni?
Vím, že není snadné být hlasatelem v médiích. Je potřeba hovořit stručně a úderně, zvlášť v rozhlasovém a televizním zpravodajství. Ale stejně tak se přitom nemá zapomínat na patřičnou úroveň jazyka. Když se hlasatel vyhýbá vatovým slovům, měl by také využívat celé slovní zásoby. Protože její zplošťování může vést k nesmyslům. Třeba k dojmu, že tu či onu činnost upírá zvířatům nebo pohádkovým bytostem. Média mají vliv na celou populaci. A každý jazykový trend se může snadno stát módou, nebo dokonce normou. Dřív než se nadějeme, může se šířit dál a zasahovat další mluvčí. A „lidí“ je na jazykový smog škoda. „Lidé“ by měli být lidmi, a ne náhražkou jiných slov.