Kněz a spisovatel Drašar má dodnes na Bystřicku potomky

Tolik pozoruhodných osobností zanechalo své stopy v zapadlých vesničkách a vsích. Zapomínat by se na ně nemuselo.

Spisovatel, buditel a kněz Josef Václav Justin Michl (1810–1862), po otcově statku nazývaný Drašar, vstoupil do řádu piaristů, byl duchovním a napsal několik knih. Například Polička, královské věnné město v Čechách či Květy škol poličských. Ve své době byl nejzajímavější jeho přehled literatury za léta 1825–1837 pod názvem Ouplný literární létopis (1839), v němž už nechybělo heslo Karel Hynek Mácha. Michl byl též významným autorem časopisu Česká včela. V Rychnově začal psát svůj životopis. A že bylo zřejmě o čem psát…

Katolický kněz Drašar totiž časem přestoupil k evangelíkům, aby se směl oženit. Povolení k sňatku přesto nakonec nedostal a navíc se zklamal ve svých politických nadějích. Odchází tedy jako zneuznaný učitel do zapadlých Březin na Českomoravské vysočině, kde platí za pomateného podivína. Tam se živil jako písař a podruh, žije tu postupně s několika ženami a umírá 13. 3. 1862 v hmotné i morální bídě. Na místě, kde zemřel, dodnes roste Drašarova lípa. Pochován byl na hřbitůvku v Březinách a jeho hrob je označený deskou, kterou věnoval v r. 1891 Spolek divadelních ochotníků Tyl z Poličky.

Na Březinách zplodil Michl-Drašar čtyři děti. Ze vztahu s Josefou Maděrovou se narodila Justina Pravoslava (1852–1930), která se vystěhovala s manželem do Ameriky a zemřela ve státě Minnesota. Ze vztahu s Annou Černou se dospělosti dožil pouze starší syn Vilém Černý (1857–1904 až 1907?). Ten prožil dětství s matkou a otčímem, flašinetářem Františkem Zrůstem spolu se sourozenci na cestách o hladu a nouzi. Dne 1. 1. 1880 se ve Veselí oženil s Annou, rozenou Kadlecovou z Veselí. Ta byla podruhyní v čísle 10. V té době již měli syna Viléma (1879) a celkem se měli dočkat 11 dětí (v matrikách bylo dohledáno 10). Vilém odcházel za prací na Moravu a do Rakouska, odkud se jednou nevrátil, zemřel tam při cestě.

Jeho nejstarší syn Vilém Černý (1879–1945) se usadil ve Veselí a zemřel zde v č. 36. Jeho tři synové, Štěpán, Antonín a Miloslav, se drželi také v malé vesničce Veselí, odkud se pak šířili po Bystřicku, Novoměstsku a dále.

Vilémův bratr Josef (1882–1915) padl v Haliči, jeho potomci zůstávali na Bystřicku v Dalečíně, Polomu, Chlumu, Strachujově. Ve válce padl i Blahoslav, zato bratři Vilém a Antonín se z fronty vrátili. Antonín (1888–1931) však s podlomeným zdravím zemřel už ve 43 letech. Ano, dětí bylo tolik, že se výčet stává skoro nepřehledným. Josefův syn Jaroslav Černý (1909–1976) pomáhal za války partyzánům (podílel se třeba na jejich svozu z Veselí před výpravou na četnickou stanici do Přibyslavi), přesto byl v roce 1950 zatčen a protiprávně odsouzen na 14 let do vězení. Plně rehabilitován byl v roce 1965.

Antonínova dcera Josefa, provdaná Jindrová, žila také ve Veselí. Případ jejího manžela Emila, jehož napadl zločinec Josef Fric, byl už vylíčen v jednom z předešlých článků.

Jaroslav Černý ze Svitav sepsal rozsáhlý materiál o svém rodu i o vesnici Veselí, však jsem ty předešlé osobní údaje čerpal hodně z jeho práce. Pan Jaroslav prokazoval i jiné schopnosti. Když mě tento pamětník navštívil, předal mi mimo jiné i předpověď počasí na celý rok. Řídil prý se intuicí, pranostikami a také sledováním dnů po slunovratu, tedy od 24. prosince do 4. ledna.

I další Drašarovi vnuci žili na Bystřicku nedaleko od Veselí, třeba Justin Černý (1898–1974) v Unčíně, kde byl pokladníkem JZD. Za války se stal listonošem v sousedním Dalečíně a také on pomáhal partyzánům. Jeho vnučku Dášu jsem poznal kdysi během jedné školní soutěže v Bystřici. Koho by napadlo, že je také potomkem kněze Drašara…

Zapadlé Veselí a jeho okolí určitě nebylo špatnou adresou pro potomky katolického kněze…

A kde se o Drašarovi dozvíte nejvíce? Přece u spisovatelky Terézy Novákové. Ta v roce 1893 stanula v Březinách právě u hrobu kněze, buditele a spisovatele Josefa Václava Justina Michla, tedy Drašara. U žijících pamětníků ještě posbírala látku pro román (napsán 1908–1809) o muži, „jenž mnoho chtěl, a nakonec mravně a skorem i literárně docela ztroskotal“. Nováková se v roce 1908 přestěhovala do Proseče natrvalo, pořádala dýchánky pro pokrokový Spolek paní a dívek a zůstala tam až do konce října 1912. Právě v Proseči napsala román o nešťastném knězi. Ten si mohou zájemci přečíst a hrob nešťastného Drašara navštívit v Březinách.

Literatura:

Jurman, H.: Čítanka Vysočiny. Zubří země, Štěpánov 2009.

Jurman, H.: Rozvědčík a ti druzí… Zubří země, Štěpánov 2021.

Foto: Hynek Jurman a archiv autora, věnoval Jaroslav Černý