Článek
Vesnička Veselí na Bystřicku, jen kousek nad Vírskou přehradou, se může chlubit zajímavými dějinami. Vždyť se stalo v bouřlivé době evangelickým centrem širokého okolí, žili zde potomci buditele a spisovatele Drašara a za dramatických okolností se v únoru 1945 ukryli ve zdejším kostele partyzáni. Po válce se obci nevyhnuly tragédie a násilné činy. Svobodník Jaroslav Barták zahynul při výkonu vojenské služby u Nové Říše. Dne 26. září 1947 podnikla velitelství Sosna a Rudolf zátah na poslední prchající banderovce mezi Novou Říší a Jindřichovým Hradcem. Jako posila přijely části partyzánských praporů Dub a Franta. Právě partyzáni z jednotky Dub přijeli k Nové Říši až po soumraku a zahájili palbu, jakmile spatřili v porostu pohyb! Pálili však na vlastní asistenční oddíl armády! Dva vojáci tam u obce Dolní Vilímeč zahynuli, právě Jaroslav Barták z Veselí a Stanislav Gerneš z Jobovy Lhoty u Svojanova. Tři partyzáni byli zraněni. V paměti příbuzných zůstala vzpomínka, že Jaroslav byl vynikajícím šachistou a že porazil v simultánce i ruského velmistra.
Pak vtrhlo násilí přímo do dědiny. Emil Jindra (1916–1986) z Veselí pracoval jako kočí, po válce pak v textilce u Jarošků v Hamrech pod Chudobínem. Po svatbě žil s manželkou Josefou a jejími rodiči v Šimkově pazderně č. 26, kde se jim narodili tři synové. Po válce si pronajali a později zakoupili opuštěný dům č. 19. Jindra se stal újezdním tajemníkem. Tito tajemníci byli zřízeni od března 1949, aby zapojovali národní výbory „do budovatelského úsilí státu, zajišťovali jednotnost místní správy s okresní správou a pomáhali při plnění jednotného hospodářského plánu“. Těžko říct, proč se mezi tyto popoháněče rudých závazků dostal zrovna Emil Jindra, evangelický kostelník. Byl to právě on, kdo v únoru 1945 ukryl partyzány v místním kostele, kde byli málem prozrazeni…
Ale do budování se tehdy zapojovali i další. Vždyť jeden z nejstatečnějších partyzánských pomocníků Jaroslav Novotný se stal po válce prvním předsedou KSČ ve Veselí. Ale přitom zůstal věřícím člověkem a nadále hrál v kostelíku na varhany. A další pomocník partyzánů, Antonín Straka (1916–1958), byl předsedou MNV od roku 1945 až do prosince 1951.
Ústřední postavu dalších událostí se stal patnáctkrát trestaný zahradník Fric, rodák z Bystrého. Josef Fric (1918–1952) se narodil 13. února 1918 v Bystrém a již v letech 1934 a 1935 stanul třikrát před soudem. Do výčtu jeho prohřešků patřily krádeže, zpronevěra peněz a tuláctví. Od prosince 1936 do ledna 1938 již coby plnoletý znovu stanul před soudem, opět pro krádeže a urážku četnictva. Jeho další kriminální kariéru probereme někdy příště, nyní pojďme až do roku 1951, kdy Fric naposledy utekl z vězení a brzy si našel cestu právě do partyzánské dědiny Veselí. Mnozí zainteresovaní ho dodatečně považovali za provokatéra Státní bezpečnosti, vždyť i ten jeho útěk z vězení byl podezřelý. Tento dobrodruh a lupič vyrazil 3. prosince 1951 na výpravu do Sulkovce, kde se chtěl na MNV zmocnit nějakých peněz a potravinových lístků. Když zjistil, že národní výbor byl přestěhován a jen těžko se mu loupež podaří, zamířil lesem k dědině Vír. Cestou potkal dva sedláky z Veselí. Nejdříve Josefa Kudu, poté Jaroslava Novotného. Vystupoval před nimi jako bývalý partyzán a zjistil od nich, že v dědině mají dva psací stroje. Mohl by je odebrat a prodat, napadlo jej. To až u pozdějších výslechů uváděl, že chtěl psát protistátní letáky. Podle dokumentace ÚSTR mu oba sedláci uvedli svůj záporný postoj k újezdnímu tajemníkovi a Fric hned navrhl výstražný útok. Novotný mu měl slíbit pomoc při získání psacího stroje.
Kolem osmé hodiny večerní vyrazili k domku tajemníka Jindry, ale kvůli výskytu řady lidí na návsi plán pozdrželi. Novotný dal novému komplicovi 170 korun a poslal jej do hostince. Sám vypůjčil u Straků klíče od kanceláře MNV. Fric se posilnil několika skleničkami koňaku, pak vyzvedl Novotného a oba měli vyrazit za újezdním tajemníkem. Fric prý lákal Jindru ven bušením na dveře a pískáním.
V rodině tajemníka se však dochovalo svědectví, že Novotný zaklepal na okno a volal: „Emile, pojď ven!“
Jindra se ozbrojil klikou od řezačky a vyšel na zápraží. Opodál spatřil pod elektrickým osvětlením muže s pistolí, který mu počal vyhrožovat. Jindra raději zase vběhl do domu, načež práskly dva výstřely. Jeden patřil světlu nad dobrodruhem, druhý zasáhl dveře prasečího chlívku hned vedle vchodových dveří. Útočník ještě obešel dům, nahlížel do oken a nakonec v budově MNV odcizil psací stroj.
Rekonstrukce střelby na újezdního tajemníka Jindru
Esenbáci našli projektil v chlívku a Frice do tří měsíců dopadli. Za dramatických okolností po přestřelce s esenbákem. Po přepadu ve Veselí se Jindrovi přestěhovali do Věchnova a odtud raději až na Šumavu.
Lidé kolem Frice byli označeni za ilegální skupinu Anna a všichni byli přísně potrestáni, ač vlastně u žádného Fricova útoku nebyli. Za největší pomahače z Veselí byli označeni kulak Antonín Straka (vlastnil 33 ha), Jaroslav Novotný (27 ha) a Josef Kuda. Jmenovaní nasazovali za války mnohokrát krk, podporovali partyzány, ale nyní se prý vážně provinili. Novotný tím, že nikdy nesplnil dodávky, Frice měl navádět ke střelbě a navíc se podle dobového tisku nechal slyšet, že „bez kočího a služebné se nedá žít“. Za tyto „zločiny“ byl v březnu 1952 odsouzen v Poličce na 24 let do vězení, k pokutě 50 000 korun a k propadnutí všeho majetku. Stejnou pokutu dostal i Antonín Straka, jenž prý celou akci umožnil. Přitížilo mu zapůjčení klíčů od kanceláře Novotnému. Přišel také o majetek, ale do vězení nastoupil „jen“ na 16 let. I to však bohatě stačilo, protože na Mírově zemřel násilnou smrtí a domů se vrátil v rakvi, která nesměla být otevřena. Kuda nafasoval 12 let vězení. Vysoké tresty dostali i další: Jitka Bartoňová 20 let, Jiří Fric 18 let, Engelbert Fric 15 let.
Josef Fric toho měl na svědomí více než jen útok na újezdního tajemníka. Krádeže, loupeže, vyhrožování. Dostal trest smrti, popraven byl 28. 6. 1952. Velezrada, pokus o vraždu, rozkrádání, krádež, maření výkonu úředního rozhodnutí, stojí v odůvodnění v oficiálním seznamu popravených.
Literatura:
Jurman, H.: Rozvědčík a ti druzí… Zubří země, Štěpánov 2021
Nebojsa, B.: Zlatá léta padesátá. Zubří země, Štěpánov 2023
Ústav pro studium totalitních režimů: Dokumentace popravených z politických důvodů 1948−1989, Josef Fric (1918–1952)
Foto: Archiv bezpečnostních složek: Rekonstrukce střelby na újezdního tajemníka Jindru
