Na Tahiti se dostanete za pár korun! Ve Štěpánově mají i mnohé jiné

Když přespolní hledá někoho ve Štěpánově nad Svratkou, může mu také klesnout brada z toho, kam je poslán. „Ten je na Močidlech!“ může znít jedna taková rada. Nebo vás místní pošlou po celém světě, protože ve Štěpánově mají Šumavu, Balkán, Slovensko, ale i Tahiti. A to zde ještě donedávna měli i svého císaře Josefa a svého krále Rudolfa. Josef Císař byl varhaníkem a Rudolf Král slévačem. Pokud jde o čtvrtě, tak každá dostala název podle jisté události ve světě. Tak třeba ty Tahiti!

Podle zápisu v obecní kronice odjely 10. června 1924 rodiny slévačů Františka Ostrejže a Karla Veselského ze Štěpánova do Francie, kde již otcové nějaký čas pracovali. Tamtéž se rozjela 2. července rodina Františka Čuhla. Zaměstnání našli při uhelných dolech a asi po roce se rodiny vrátily. Veselští však sehnali vystěhovalecké pasy a odjeli z rodiště přes Marseille na Tahiti, kam dorazili v roce 1926. Je pravděpodobné, že se vydali přes oceán díky aktivitám Miloše Řivnáče (1893–1941), jenž nabízel Čechoslovákům práci a půdu v údolí Papenoo na Tahiti už od roku 1923. Karel Veselský (1881–1957) cestoval s ženou Vincencií a synem Karlem (1911–1982).

Tahiti byl uchvácen už mořeplavec J. Cook i posádka lodi Bounty. Norský cestovatel Thor Heyerdahl zde byl poprvé v roce 1937 a o deset let později demonstroval plavbou na voru Kon-Tiki platnost své teorie o osídlení polynéských ostrovů z Ameriky.

Tahiti s hlavním městem Papeete i se sousedními ostrovy byly pro Středoevropany zemí exotickou. Prvně byly osídleny ostrovy Raiatea a Tahaa. Francouzi převzali Tahiti v roce 1880 od posledního krále. Zdejší černé perly se objevovaly na špercích maháradžů a královen, jedna prý nechybí na koruně Rudolfa II. Snad nejpřitažlivější ženy na světě zde objevil Paul Gauguin, jenž tu byl po své smrti (1903) pochován. Opodál odpočívá i šansoniér a herec Jacques Brel (1929–1978).

Milan Rastislav Štefánik pobýval před 1. světovou válkou také na Tahiti, vybudoval si tam observatoř pro sledování Halleyovy komety. Do Paříže přivezl některá Gauguinova díla a chtěl tu dokonce založit slovenskou kolonii. Řivnáčův projekt brzy zkrachoval, ale většina Čechů na ostrovech zůstala. Čech „Papa“ Klíma založil knihkupectví, vzal si Polynésanku a měl s ní sedm dětí. S jednou dcerou se oženil spisovatel Vladimír Binar, jenž o pobytu na Tahiti (1983–1985) vydal knihu Emigrantský snář (2003). Samotný Řivnáč si později na pobřeží zbudoval komplex hotelů „U Řivnáče“ a často si pouštěl Dvořákovu Novosvětskou symfonii.

Veselští pracovali na kokosové plantáži na ostrově Raiatea a až si vydělali kapitál, tak zakoupili pozemek na odlehlé části ostrova Tahiti. Lidé v centru jejich jméno neznají. Nevede k nim silnice, dá se tam dostat jenom člunem. Jde o oblast „Fenua Aihere“, tedy Panenskou zemi. Menší část rodu žije i na Tautiře, o níž píše Stevenson v Ostrově pokladů. Ještě před válkou se ve Štěpánově předpokládalo, že Veselští v Tichomoří vymřeli, protože přestali psát. Ve skutečnosti se rozrostli ve velkou komunitu.

„Veselští se tam rozmnožují jako králíci, bude jich tam pomalu více než lidí ve Štěpánově,“ řekl mi s nepatrnou nadsázkou režisér Jiří Tesař, když jsme natáčeli pro Toulavou kameru. Na adresu údajně nepřekonatelné krásy Tahiťanek byl lakonický: „Tahiťanky jsou hezké, jen když mají jednoho předka Evropana.“

Po stopách krajanů na Tahiti se vydal kdysi i můj přítel doc. Ing. Vladimír Ustohal, CSc. (1938–2005) ze Šlapanic. Odborník na kovové materiály vyučoval celý život na strojní fakultě VUT Brno a publikoval řadu odborných prací. V červenci a srpnu 1998 pátral poprvé na centrálním ostrově Tahiti. Upoutaly jej tamější kopce, které se podobají těm ve Štěpánově. „Jen místo řeky tam mají moře, jinak stejný charakter krajiny!“ tvrdil mi docent Ustohal.

Na Tahiti se vrátil a člunem jej vezl na své pozemky vnuk vystěhovalců, Jaroslav Veselský. Vladimír Ustohal pak stanul u hrobů Karla, Vincencie i jejich syna Karla a dalších členů rodiny. Veselští zde mají vše potřebné k životu, od vlastního přístavu až po hřbitov. Protože už česky neumí, přeložil jim Ustohal část mé knihy o Štěpánově z roku 1985 a přibalil řadu pohlednic, které si tahitští Veselští moc přáli.

Docent Ustohal se osobně podílel na vytvoření Tesařova televizního filmu, jenž má 11 pokračování. Sám napsal pozoruhodné knihy Tahitská odysea (2004) a Češi na Tahiti a Markézách (2005). V té druhé jsou vylíčeny i osudy krajanů ze Štěpánova. Za zmínku stojí, že Vladimír Ustohal rád jezdil do Štěpánova, byl např. i na II. sjezdu rodáků v roce 2000, a že i Jiří Tesař dvakrát natáčel své dokumenty v naší čtvrti Tahiti. A tím se dostáváme k původu jména této části obce.

Obecní kronika uvádí na s. 49, že pole za Štěpánovem bylo „přenecháno na stavbu malých domků, jež budou tvořiti za městečkem novou kolonii. Na podzim roku 1926 již si tu postavili domky František Tomášek a Marie Danielová s rodinami.“ Jen o stránku dále přibližuje kronikář Jan Rosí cestu zdejších rodin do Francie a na Tahiti. A na s. 51 chválí stavební ruch v roce 1927, který „vytvořil za městečkem proti bystřické silnici již celou ulici“. Většinou z nepálených cihel si zde postavili domky po pravé straně od silnice slévač František Ondráček, kancelářský oficiant Alois Jurman a slévač Petr Coural. Po levé straně cementářský dělník Josef Šavrňák, za loňským dvojdomkem dělník Josef Kameník, slevač Julius Vázler, povozník Josef Ondráček a poštovní sluha Karel Ulrich.

Protože nová kolonie neměla jméno, snažili se obyvatelé nějaké vymyslet. Vždyť už ve Štěpánově měli Balkán, Šumavu i Slovensko. Stavba probíhala zrovna v době, kdy se Veselští poprvé ohlásili dopisem z Tahiti, a tak nějaký koumák okamžitě překřtil ulici na Tahiti. Jméno se poprvé vyskytuje v obecní kronice v roce 1928. Už o dva roky později se tento název objevuje i na úřední listině, neboť Okresní úřad v Novém Městě schválil 7. 8. 1930 prodej parcel „Tahity“. Číslo 2 koupili Alois a Marie Jurmanovi a č. 4 Cyril Vázler a Emilie Kleczková, maminka známého astronoma. Tento vědec, spisovatel a profesor řady světových univerzit se do svých knih často podepisoval jako „Pepík Klečků z Tahitů“.

V roce 1929 zde stálo už 13 domků, brzy přibylo ještě dalších pět. Dobová pohlednice dokládá, jak vzniklá čtvrť byla poměrně vzdálená od středu městečka. Nové Tahiti byly na světě!

A současnost? Vztahy s Tahiti byly zase navázány. Dne 14. 6. 2019 přijela do Štěpánova prapravnučka prvního vystěhovalce Karla Veselského paní Moerava Rochette s manželem a malým synem. Její babička Milada Veselsky stále na Tahiti žije. Moerava byla přijata na úřadu městyse, sešla se s příbuznými ze Štěpánova, prohlédla si čtvrť Tahiti a návštěvu zakončila v Turistickém informačním centru v Bystřici n. P. Během jejich návštěvy vznikla spousta společných fotografií.

Pokud chcete také na Tahiti, ušetříte čas i peníze, když přijedete do Štěpánova nad Svratkou. Vítejte!

Literatura:

Jurman, H.: Rozvědčík a ti druzí… Zubří země, Štěpánov 2021.

Jurman, H.: V nejkrásnějším údolí na světě. Zubří země, Štěpánov 2014.

Foto: Hynek Jurman, Šárka Kunčíková a archiv H. Jurmana

Ilustrativní skica, ideogram.ai