Článek
Posilovna na každém rohu, určitě to znáte. Stačí nakouknout dovnitř a ze všech stran na vás útočí plakáty s vyobrazením dokonalých těl – svalnaté paže, silné nohy, nabouchaná hruď a samozřejmě nesmí chybět pořádně vyrýsovaný six-pack. Na důmyslných strojích se tam většinou lopotí mladí muži, někdy i dospívající chlapci. Napadne vás: „…to je ale dobře, že ti mladí sportují. Aspoň se neflákají po ulicích, nedělají výtržnosti a nefetují“.
Jenže… oni možná zrovna právě teď „fetují“. V moderní době 21. století s podivem zjišťujeme, že touha po dokonalém vzhledu se netýká jen křehkých a zranitelných dívek, které si tím zoufale chtějí zajistit lásku a obdiv ostatních. A podmiňují tím i lásku k sobě samým. Jsou přesvědčeny, že budou šťastné pouze tehdy, pokud se budou podobat modelkám, jejichž nepřirozeně vychrtlá těla nám jsou prezentována v médiích a na sociálních sítích. A tak nejedno z těch nebohých děvčat propadne anorexii. U mladých mužů se setkáváme s podobným fenoménem, ale tak trochu naruby. V posilovně dřou do padnutí. Nakládají si čím dál víc. Honí se za nedostižným ideálem a pod tlakem sociálních sítí se snaží mít stejné tělo jako támhleten svalovec na plakátu.
Máte pocit, že to pořád není tak zničující jako dobrovolné hladovění? Opak je pravdou. Mladí muži přetěžují tělo nadměrným cvičením a dlouhými hodinami strávenými v posilovně. Na nic jiného nemají čas. Žádný úspěch ani pokrok jim obvykle nestačí. Někteří dokonce, dokud se nevypracují do (pro ně) přijatelné podoby, chodí i ve vedru navlečení v několika vrstvách. Připadají si neduživí, hubení a chtějí tak před ostatními zamaskovat, že nemají takové svaly, jaké by si představovali.
Ale se svou muskulaturou stejně nebudou nikdy spokojeni. A dokonce ani se svou váhou. Zběsile kontrolují množství přijímaných bílkovin. Přejídají se. Několikrát denně se váží, aby se přesvědčili, že jim přibývá svalová hmota. Dalším projevem jejich nezdravé touhy po dokonalosti je pak – když tedy zrovna necvičí – i neustálé postávání před zrcadlem v siláckých pózách, kontrolování dosažených výsledků a zveřejňovaní polonahých fotek na sociálních sítích. Takoví sportovci trénují opravdu nadměrně a na odpočinek jim nezbývá čas. Jejich organismus se tak nestíhá dostatečně zotavit. To může způsobit únavové zlomeniny a mikroskopická svalová poranění, což je živná půda pro vznik zánětů, které mohou následně vyústit v poškození pojivových tkání a k vážnému zranění, na riziko hrozící chronické únavy nehledě.
Opravdový mazec ovšem nastává, když dotyčný třeba chytne obyčejnou virózu nebo si udělá výron. Že by pár dní zůstal v klidu doma a léčil se? Ale kdeže! Tihle borci totiž ve cvičení nepolevují ani během nemoci, a dokonce je nezastaví ani to, když je něco bolí. V posilovně si budou nakládat dál, dokud skutečně nepadnou.
Tak tohle je bigorexie neboli Adonisův komplex. Kombinace nezdravé závislosti na cvičení, posedlosti vlastním vzhledem a poruchy příjmu potravy. Ty, kteří jí trpí, od nelidské dřiny posilovně neodradí ani uznání ostatních. Právě naopak, lajky a pochvalné komentáře je jen motivují k ještě intenzivnějšímu cvičení a přibírání svalové hmoty. A to je další úskalí celého problému. Od počítání bílkovin je totiž jen malý krůček k tomu, aby začali sypat a stali se skutečnými monstry.
Anketa
Zdroje:
Vlastní zkušenost.
