Článek
Na vejšce jsme byly nerozlučná dvojka, Jarmila a já. A často jsme bývaly i silná trojka – to když se k nám přidala ještě Lenka. Chodily jsme spolu na přednášky, na semináře i ke zkouškám a někdy jsme se zašívaly v kavárně místo nesnesitelných dějin dvacátého století, které přednášela afektovaná doc. Babková a zřejmě si je pletla s prehistorickým vyučováním marxismu-leninismu. Kromě neonově barevných klipsen na uších proslula paní docentka i výrokem: „Havel byl leknínem na moři politického bahna.“ Někdy jsme po chodbě prchaly těsně před začátkem její přednášky. Občas jsme se přitom všechny tři chytly za ruce a za tlumeného smíchu se navzájem zatáhly nebo dostrkaly do temnějších zákoutí, to když zrovna doc. Babková kráčela kolem do učebny. Tam jsme se přitiskly k sobě, chichotaly se a čekaly, až zmíněná dáma zapluje do příslušných dveří.
Na studijním pobytu v zahraničí jsme s Jarmilou jezdily stopem a já někdy jezdila i sama, což sice nebylo úplně bezpečné, ale milovala jsem toulky o samotě tamní venkovskou krajinou – zelené pahorky, olivové háje, úzké hrbolaté silničky a nikde nikdo. Jednou na jedné takové odlehlé silničce zabrzdil kamion. Nutno dodat, že už jsem tam stála asi hodinu a tohle bylo první auto, co tam za tu dobu projíždělo. Řidič samozřejmě ochotně zastavil. Až podezřele ochotně, což mě trklo vzápětí, ale stejně jsem k němu nastoupila. Určitě teď zase nejmíň hodinu žádné další auto nepojede. Jen co se rozjel, začal small talk v místním jazyce. Nu, každé procvičení konverzace s rodilým mluvčím vítáno, říkám si. Náhle nečekaně zabočil a sjel ze silnice na polní cestu, kde zastavil. Že prý si trošku zašpásujeme. Krve by se ve mně nedořezal, ale dobrá tedy – výzva přijata. Zmobilizovala jsem veškerou duchapřítomnost a horečně přemítala, co by mi asi tak poradila moje nejlepší kámoška. A jak jsem tak na Jarmilu usilovně myslela, začala jsem tomu otrapovi o ní vyprávět a naše přátelství trochu přibarvovat. Navykládala jsem mu, že jsem na holky, že to za žádnou cenu nemůžu dělat s žádným chlapem a pokud nechce, abych se mu tam pozvracela, nechá mě na pokoji. Kamioňák byl formát. Prohlásil, že se s takovou ženskou ještě nikdy nesetkal a dokonce se mi omluvil! Že prý kdyby to věděl, s ničím takovým by vůbec nezačínal. Nejspíš byl celý zkoprnělý z mého jakože coming outu, který jsem si právě vymyslela jenom pro něj, a fantazie mu pracovala na plné obrátky. V tu chvíli mi došlo, jak tenká může být pro pozorovatele zvenčí hranice mezi přátelstvím a lesbickým vztahem. Každopádně to z mé strany byl přesvědčivý výkon v cizím jazyce a já doufala, že se mi něco podobného povede i u státnic.
Z dob, kdy bylo naše přátelství nejintenzivnější, mám doma spoustu fotek – jak se držíme za ruce a tanečním krokem pochodujeme v ulicích Ciudad Rodrigo (fotil kolemjdoucí turista), jak spíme na jedné posteli v levném sklepním kamrlíku bez oken (foceno samospouští), jak sedíme v mechově zeleném portugalském lese, zády se opíráme o sebe a zasněně hledíme k nebi (fotila Lenka, která za námi na pár dní přijela). A další a další fotky, na kterých si špitáme, hihňáme se a jedna druhé hrajeme maňáskové divadlo za dvěma židlemi, přes které jsme přehodily deku. Taky jsme se společně chodily sprchovat (to jsme nefotily 😊), půjčovaly si oblečení, česaly se navzájem a každá z nás se snažila, aby to slušelo i té druhé. A ano, upřímně můžu říct, že přestože nejsme lesby, jedna druhé jsme se líbily, což trvá dodnes. Jsme kamarádky, spřízněné duše, které si byly v jistém období svého života nejbližšími bytostmi, a na světě jsme tehdy byly jedna pro druhou. Nějaký čas jsme dokonce spolu bydlely – a tudíž i žily.
Holčičí svět
Klidně se může stát, že holky najdou spřízněnou duši mezi sebou. Třeba se ocitnou v období, kdy ani jedna z nich zrovna nemá náladu na jiný – mám na mysli „mužský“ – způsob myšlení a nestojí o počůraná prkénka a ponožky poházené na podlaze (omlouvám se za nekorektní genderové stereotypy). Rozumějí si beze slov a jsou to přítelkyně na život a na smrt. Objevily krásný a čistý pramen lásky, který ke své existenci nutně nemusí potřebovat sexualitu. Co myslíte, Martino?
