Článek
Můžete se probudit do nekonečné snové smyčky, vidět v zrcadle monstra, nebo věřit, že vaše rodina byla vyměněna za roboty.
Capgrasův syndrom (iluze nastrčených dvojníků)
Při této psychotické poruše vnímání pacient věří, že jeho blízcí byli nahrazeni naprosto identickými klony, roboty nebo mimozemšťany. Zrakem člověka pozná, ale mozek k němu díky přerušení nervových drah nedokáže přiřadit správnou emocionální odezvu. Logika pak vyhodnotí absenci emoční vazby jako důkaz podvodu.
Nejznámější případ popsal neurovědec V. S. Ramachandran v roce 1997. Třicetiletý muž DS si při autonehodě poškodil nervové dráhy mezi zrakovým a emočním centrem. Když ho v nemocnici navštívili rodiče, měl je za podvodníky. Poznal je až při telefonickém hovoru z vedlejší místnosti. Plakal, ptal se, kde jsou a zda ho navštíví. Po návratu rodičů do nemocničního pokoje je ale opět odmítl jako podvodníky.
Iluze cizí tváře v zrcadle (efekt zrcadlové příšery)
Není nic jednoduššího než si tento jev vyzkoušet na vlastní kůži. Je to děsivá zraková iluze způsobená únavou očí a selektivní pozorností mozku. Pokud se upřeně a nehnutě pozorujete v zrcadle při svíčce nebo v šeru, objekty v okolí začnou mizet. V šeru pak mozek ztratí jasné vizuální podněty, zpanikaří a začne si detaily obličeje domýšlet ze své „databáze strachů“, což vede k vidění příšer, bájných zvířat nebo vlastního deformovaného obličeje.
Dr. G. Caputo v roce 2010 posadil 50 dobrovolníků do šeré místnosti před zrcadlo na 10 minut. Výsledky pokusu šokovaly veřejnost – 66 % lidí vidělo děsivé deformace vlastní tváře, 18 % vidělo obličej svých rodičů s pozměněnými rysy a 28 % spatřilo v zrcadle neznámé monstrum, archetypální příšeru či zvíře.
Falešné probuzení (nekonečná snová smyčka)
Další jev, který vás může potkat, je něco mezi noční můrou a spánkovou paralýzou. Jedná se o stav na pomezí REM fáze spánku a bdění, kdy se část mozku odpovědná za logiku začne probouzet a vyšle signál k ranní rutině. Místo skutečného probuzení však mozek tuto myšlenku promítne přímo do snu. Vytvoří hyperrealistickou kopii ložnice, takže člověk prožívá běžné ráno nebo celou sérii rán, i když jeho fyzické tělo stále spí.
Bertrand Russell (britský matematik, logik a filozof, držitel Nobelovy ceny) ve svých spisech popsal děsivý osobní zážitek po podání narkózy v nemocnici. Probudil se do snové smyčky, kdy se v rámci jednoho spánku falešně probudil do své ložnice přibližně stokrát za sebou. Každý pokus o skutečné probuzení selhal, což popsal jako hluboké psychické trauma z absolutního uvěznění.
Cotardův syndrom (syndrom živoucí mrtvoly)
Při této extrémně vzácné psychiatrické poruše pacient skálopevně věří, že již nežije, neexistuje, jeho tělo hnije, nemá krev nebo mu chybí vnitřní orgány. Často se pojí s těžkými depresemi a psychózami, kdy mozek zcela odpojí vnímání vlastního tělesného „já“.
Jules Cotard v roce 1880 popsal případ své pacientky známé jako Mademoiselle X. Pacientka trpěla chronickou melancholií a náboženskými bludy a její stav se postupně zhoršoval až do popření vlastní existence. Tvrdila, že nemá mozek ani vnitřnosti a je tvořena jen kostmi a rozkládající se kůží. Současně věřila, že je věčná a nemůže zemřít. Nakonec zemřela hlady.
Syndrom cizí ruky (ruka s vlastní vůlí)
Při této neurologické poruše jedna z rukou pacienta jedná zcela nezávisle na jeho vůli. Jako by měla vlastní vědomí. Dochází k ní nejčastěji při poškození nebo záměrném chirurgickém přetnutí corpus callosum (mozkového trámce), který propojuje pravou a levou mozkovou hemisféru. Každá polovina mozku pak ovládá jednu ruku samostatně bez vzájemné koordinace.
Pacientka Karen Byrne (USA, případ popsán v roce 1998) podstoupila operaci mozku kvůli těžké epilepsii. Lékaři jí přetnuli corpus callosum. Její levá ruka pak jednala, jako by měla vlastní vědomí. Karen pak popisovala, jak si pravou rukou zapálila cigaretu a levá ruka jí ji vytrhla z úst a zahodila. Jindy ji levá ruka začala bezdůvodně fackovat, dokud ji pravou rukou nezpacifikovala.
Z těchto pár příkladů vidíte, že hororoví tvůrci si nemusejí svá monstra složitě vymýšlet. Stačí nahlédnout do lékařských spisů či se déle pozorovat v zrcadle.
Wes Craven, režisér slavného hororu Noční můra v Elm Street, vymyslel postavu Freddyho Kruegera poté, co si v novinách přečetl článek o uprchlících z Kambodže, kteří trpěli tak děsivými nočními můrami, že odmítali spát a několik z nich nakonec ve spánku záhadně zemřelo.
Tak křehká je naše příčetnost. Stačí jeden chemický zkrat, poškozené nervové vlákno, úraz, operace či pouhá únava a váš vlastní život se může proměnit v děsivý psychologický thriller, ze kterého není lehké se probudit. A teď už navíc víte, že ani to probuzení nemusí být skutečné.
zdroje:
Vědecká studie případu pacienta DS: Hirstein, W. a Ramachandran, V. S. (1997). Capgras syndrome: a novel probe for understanding the identity of persons. Studie publikovaná v časopise Proceedings of the Royal Society. Dostupné v archivu PubMed Central (PMC): nih.gov
Původní experiment s 50 dobrovolníky: Caputo, G. B. (2010). Strange-Face-in-the-Mirror Illusion. Výzkum publikovaný v časopise Perception. Dostupné na portálu ResearchGate: researchgate.net
Reportáž a svědectví: Rozhlasový dokument stanice BBC – Cotard: the ‚Walking Corpse Delusion‘. Dostupné na BBC Audio: bbc.com
Skutečný příběh Karen Byrne: Zpravodajská reportáž o pacientce, kterou napadala její vlastní ruka po přetnutí corpus callosum. Dostupné na BBC News: bbc.com
