Článek
Najdi tým a schovej se v něm.
Rajče je bezstarostné, letní dítě. Je mu jedno, zda je ovoce nebo zelenina, takové podružnosti nevnímá. Ať to řeší jiní. Musíš o něj pečovat, miluje vodu, ale jen ke kořenům, listy by zničila. Nejraději roste ve skleníku a vyžaduje slunce a dostatečné přihnojování. Taková rajčatová sněhová vločka. Proto i omáčka z něj je lehce sladká, nerozhodná. Hodí se proto skoro na všechno. Je to cukrové dítě, které vyrostlo v lásce a nepoznalo bolest.
Zato hořčice roste na poli jako plevel. Nikdo o ni nepečuje, roste navzdory slunci a dešti a musí si vybojovat místo mezi jinými plevely. Nevypadá nijak zvlášť. Je to jen nenápadná, vyzáblá ženská plná tvrdých slov. Nikdy ti neřekne, co chceš slyšet. Její ostrá, ničím nezaměnitelná chuť dráždí žaludek, ale uzdraví ho. Chvíli ji nemůžeš vystát, a pak se ohlédneš, kde vězí.
Ale chceš-li kečup či hořčici, nezbude než mačkat a drtit. Osladit, okyselit, přidat to a tamto, a z původní chuti ucítíš jen nádech. To mají společné. Vyrostou, jsou sklizeny, rozdrceny, zamíchány a vlity do kelímků či skleněných lahviček. Přilepí na ně cedulku, aby každý věděl, co jsou zač. Kečup. Hořčice. Rozhodnuto.
Každý do jiného regálu, a přesto stejný oddíl. Dochucovadla. Nic tak zásadního jako mléko či mouka. Čekají na svůj tým. S cenovkou pod nohama vyhlížejí svůj nákupní košík.
A když mají štěstí, dostanou se domů. Tam, kam patří. Místo, kde je ta cedulka přestane škrábat.
