Bude se historie opakovat?

Objem materiálové pomoci Ukrajině z letošního roku se fiskálně už téměř rovná výstroji a výzbroji zemí Centrálních mocností za celou dobu první světové války. Naštěstí lidské ztráty v tomto srovnání zaostávají. Se ctí jsme v této smutné kapitole dějin obstáli i my, stejně jako jsme zvládli předsednictví EU. A čeká nás volba prezidenta, našeho prvního ústavního činitele.

Podle řady průzkumů máme tři vážné kandidáty a šest dalších. Jak řekl jeden z nich, Jaroslav Bašta „Prezidentská funkce je vnímána daleko více z hlediska obecné morálky než kterákoli jiná“. Jak jsou na tom s morálkou Andrej Babiš, Danuše Nerudová a Petr Pavel? Otázka morálky ve výběru prezidenta musí hrát svou roli. Poslední prezident, o kterém můžeme ve spojitosti s výkonem funkce mluvit o morálce, je Václav Havel. Václavu Klausovi lze přiznat alespoň její imitování. K dosluhujícímu Miloši Zemanovi je v této souvislosti lépe pomlčet.

A přesto – Andrej Babiš, stejně jako Danuše Nerudová, pochází z rodin elitních komunistů zabezpečujících režim hospodářsky, Petr Pavel z rodiny komunisty, armádního důstojníka. Nemají si tedy po této stránce co vyčítat. Pokus D. Nerudové získat body nekomunismem za předlistopadového režimu je s ohledem na její věk trapně zbytečný. Její konkurenti jsou o něco starší, takže se této angažovanosti na rozdíl od ní vyhnout ani nemohli. Nakolik byli oba zarytými soudruhy je otázka. S ohledem na jejich celoživotní postoje se dá soudit, že vstup do strany pro ně představoval víceméně formální krok nezbytný pro další profesní kariéru.

V této souvislosti je potřebné si připomenout, že členů a kandidátů KSČ bylo v roce 1989 cca 1,7 milionu. Jinak řečeno, každý devátý občan tehdejší ČSSR byl komunista. Po odečtu dětí a mládeže, kteří vstoupit nestihli (mezi nimi byla i desetiletá Danuška Peslarová) to znamená, že prakticky každá rodina měla svého komunistu. Nedokázali jsme se s tím vyrovnat dodnes, dosluhující prezident má tuto kaňku na pověsti také. Bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí, protikomunističtí bijci musí počkat na vystřídání generací. V těchto volbách je tato otázka zatím i ze zákona irelevantní.

Chtít prezidenta bez komunistické minulosti je správné, bohužel zatím nemožné. Vyloučit cca třetinu lidí z veřejného života nelze, a jestli jim zákony dovolují si podle svého volit, je nutno to akceptovat i zbývající většinou.

Raději se proto podívejme, co který kandidát se svým životem udělal po listopadu.

Vybudoval koncern přebíráním firem, povětšinou způsoby na hranici zákona. Zdroj jeho financí na počátku strmé podnikatelské kariéry je zahalen neproniknutelnou oponou. Určitě mu přes jeho tvrzení nepůjčili švýcarští spolužáci. Rok svého švýcarského studia téměř celý proležel v nemocnici a domácím ošetřování. Než spolužáci by byla coby donátor věrohodnější mladá, zamilovaná, ošetřující lékařka, ale to při rozhovoru pana Babiše nenapadlo.

V současnosti probíhá jeho soud kvůli Čapímu hnízdu. Ze svých dětí si udělal bílé koně. Francie bude prošetřovat jeho daňové delikty, zatímco u nás mu je pomohla zamést pod koberec Alena Schillerová. Nesmíme zapomenout ani na jeho udavačskou spolupráci s StB, i když ji horlivě popírá. To je na červenou kartu. Doufejme, že pro mnohé spoluobčany.

Opravdu by měl jeho obraz ve třídách viset dětem na očích?

Voják komunistické armády jako jeho otec, absolvent kurzu (1988-1991) pracovníků vojenské rozvědky pro práci v zahraničí a speciální úkoly. Absolvoval magisterský obor mezinárodní vztahy na King´s College London. Ve výše zmíněném rozhovoru Jaroslav Bašta zmínil obavu, že Moskva má na Babiše i Pavla složku, a že mohou být vydíratelní. Složku má Moskva jistě i na Baštu, ale čím by mohla Moskva vydírat Pavla? Trhal snad v dětství mouchám křidýlka? Petr Pavel byl během své kariéry prověřen tolikrát jako nikdo jiný ze všech kandidátů.

Působil např. v armádní zpravodajské službě, jako velitel specializovaných sil, zástupce ředitele sekce ministerstva obrany, zástupce náčelníka generálního štábu, náčelník generálního štábu. V NATO pak jako předseda vojenského výboru a první odborný poradce generálního tajemníka Jense Stoltenberga. Každý z těchto postů byl podmíněn absolvováním prověrky na nejvyšší úrovni.

Kdo by si z uvedeného výčtu udělal dojem salónního generála, měl by se zeptat na názor 53 přeživších francouzských vojáků ze základny Karin, které zachránila spojená československá jednotka pod vedením podplukovníka Petra Pavla v lednu 1993.

Byl komunistou, vojákem, který se připravoval na úlohu vojenského zpravodajce. Měl ale štěstí, že jej předběhl čas a skutečná kariéra jej čekala až ve svobodné zemi, které celý život poctivě sloužil. Pro kteréhokoliv muže by bylo ctí zajít si s ním na pivo.

Ekonomka, pedagožka, rektorka. Od studentských let zůstala věrná své univerzitě. Na tomto faktu také postavila svou kandidaturu – mladá, úspěšná, erudovaná žena s kariérou na akademické půdě, která míří do politiky. Do té ji de facto přivedla jiná ambiciózní mladá žena nemilující plytké otázky, známá jako Venezuela.

V lednu 2018 byla Danuše Nerudová jmenována předsedkyní Komise pro spravedlivé důchody. V dubnu 2020 se stala spoluzakladatelkou iniciativy KoroNERV-20. V rámci kandidatury se jí podařilo dostat se v průzkumech až na první místo a získala si srdce mnoha voličů. Žena, vzdělaná, úspěšná, nespojená s komunistickou minulostí – co by si víc mohl volič přát po Miloši Zemanovi?

Bohužel pro ni přišel 17. listopad a její pokus o zviditelnění při akci, kterou neorganizovala. Ambasadory průvodu byli Dana Drábová, Andrej Poleščuk, Jiří Padevět, Světlana Wittowská a známá dvojice Pastoral Brothers. Snaha jejího manžela ji dodatečně prohlásit za spoluorganizátorku akce panu Nerudovi příliš nevyšla. Jako známý právník by měl vědět, že veřejně pronesená lež obhájci neposlouží. Nejvhodněji to na twittru celé komentoval Matěj Hlavatý.

A dnes, ve skluzu a narychlo hasí Danuše Nerudová aféru s turbotituly. Její snahu narušují sami akademici, např. Jakub Drápal. Rád bych jí věřil, že situaci jen trochu podcenila anebo přehnala důvěru ve spolupracovníky. Zdá se ale, že nebyla hajným chytajícím pytláka. Použijeme-li její terminologii, byla zvolena za hajného spolupytláky, anebo jako hajný za občasnou srnčí kýtu pytláky v revíru trpěla. Třetí možnost je, že skutečně o ničem nevěděla. První dvě varianty nevypovídají o její morálce nic dobrého. Třetí přímo evokuje, že jejím zvolením by nedošlo ke změně v Lánech, jen k výměně vlekaře (za pumpaře?). Všichni se těšíme, že se na Hrad vrátí někdo jako Havel. Musí ale mít sebou & PARTNERS?

Do něj mohou postoupit všichni tři - Nerudová, Babiš i Pavel. Přiznám se, že já osobně bych nejraději volil Pavla Fischera, ale podle průzkumů nemá šanci projít přes první kolo voleb. V druhém kole musí být poražen Andrej Babiš. Vidíme totiž, jaké problémy přineslo USA zvolení jeho duchovního dvojčete Donalda Trumpa. On i Babiš si cestu do politiky nevybrali jako charitativní závěr kariéry úspěšného podnikatele, ale jako stopku chránící je před blížícími se finančními problémy.

Co se stane, když narazí v druhém kole na Petra Pavla? Zkusí snad Babišův tým vytáhnout něco ve stylu lithia? Ne, pozitivní směřování kampaně se očekávat nedá. Spíše to bude lež ve stylu hákových křížů na hradě Hardegg. Ten, kdo odolal srbské hlavni v týle, dokáže odolat i stbáckým praktikám. Zvláště, když je sám mohl v mládí naživo sledovat ve svém okolí. Věřit se dá i ráně generálem vrácené. A jak všichni víme, Babiš neunese ani vržené vejce, natož vrženou pravdu.

Na rozdíl od Petra Pavla ale Danuše Nerudová v druhém kole neustojí palbu babišprintu. A představte si veřejnou debatu se stokrát zopakovaným „Prodávala stě titule jak na právách v Plzni“! Je absolutně jedno, jestli je to pravda, nebo lež. Byť lež, může vyhrát volby.

Na rozdíl od Zemana, který vyhrál i díky falešným brýlím, bude mít Babiš v ruce něco, čím Nerudovou snadno utluče. Sama mu to věnovala, snad jen svou neobratností.

Bude se historie opakovat?