Článek
Věřící, nevěřící, každý má svůj názor a nutně jej musí všem sdělit.
V této souvislosti bych rád zdůraznil, že první historicky doložená mše svatá (všeobecně označovaná jako poslední večeře) nebyla v kostele a byla to skutečně součást večeře Ježíše Krista a jeho učedníků. Ostatně, další zhruba tři stovky let neproběhla mše v kostele, protože církev kostelů neměla. Na poutích slouží dodnes biskupové, ba i papežové mše svaté běžně na veřejných prostranstvích nebo na stadionech.
Proč byl Páter Marek Orko Vácha odvolán?
Pro porušení liturgických předpisů církve. Já osobně jsem už mší svatých prožil nespočet. Většinu pochopitelně v kostele, s přesným dodržováním liturgických předpisů. Mezi nimi ale byla celá řada mší rušených podnapilými návštěvníky půlnoční, pobíhajícími dětmi, nebo těch, na kterých jsem byl nuděn až uspáván nezáživným kázáním kněze sloužícího svou pátou mši toho dne. Zažil jsem ale i mše pod širým nebem, nebo u stolu společenské místnosti v penzionu na jarních prázdninách. Tam byl uprostřed svého lidu přítomen Otec, Syn i Duch svatý, na rozdíl od chybějícího oltáře či úplného předepsaného roucha kněze.
Nikdy jsem se nemodlil vroucněji než v nemocniční čekárně, na polní cestě nebo doma pod peřinou při ohrožení zdraví a životů mých nejbližších. Nikdy jsem neměl k Bohu blíže než v těchto kritických chvílích.
V apoštolském listu Desiderio desideravi je vytknuto, že prázdné udržování liturgie bez jejího prožitku povede k povrchnosti. Papež František vyzývá k živému prožití liturgie přesahujícímu liturgický formalismus, jen tehdy je mše svatá živým setkáním s Bohem.
Páter Marek Orko Vácha se chová podle těchto slov, ale arcibiskup pražský chce být farizejštější farizejů a trvá na bezchybném dodržování liturgických dekretů a paragrafů. Je to pro něj víc než láska k bližnímu svému? Ve svém pastýřském listu k první neděli postní tohoto roku přitom uvedl: „Zapři sám sebe a miluj svého bližního, tedy pokoř se a neprosazuj sebe. Měj rád i toho, který nepatří do tvé skupiny a má jiné názory … Abychom mohli úspěšně naději dávat a probouzet v druhých, musíme ji sami žít.“ Krásná slova, chybí mu jen podle nich plně žít.
Anebo je to všechno jinak?
Neslouží odvolání Pátera Marka Váchy jen jako kouřová clona? Dotyčná bohoslužba byla televizí NOE odvysílána 29. ledna 2025. Ještě před odvoláním Pátera Marka ale bylo v ČT zveřejněno, že odsouzený kněz František Merta stále slouží mše a zpovídá v olomoucké arcidiecézi.
František Merta odešel od soudu v roce 2001 s podmínkou a pětiletým zákazem práce s mládeží za pohlavní zneužívání a ohrožování mravní výchovy. Patří mezi kněze, kteří byli za podobné trestné činy odsouzeni. V souvislosti s reportáží mu byl ukončen pracovní poměr na arcibiskupství olomouckém. Sám Merta byl podle mluvčího arcibiskupství Jiřího Gračka silně rozrušen reportáží a připomínáním uzavřeného případu. Mluvčí ignoroval oběti kněze Merty, ale ty podle něj zřejmě nejsou nijak rozrušeny připomínáním svých nechutných zážitků s nechutným knězem Mertou.
Arcibiskup Graubner tvrdí, že o chování Merty nevěděl, že o něm vlastně vůbec neví, protože je třetím rokem v Praze. Připomeňme si fakta – Merta byl odsouzen v roce 2001 za činy, které prováděl před rokem 2001 ve farnostech olomoucké arcidiecéze. Té arcidiecéze, ve které v letech 1992–2022 sloužil jako arcibiskup olomoucký Jan Graubner. Je proto naprosto věrohodné, že o chování, nebo odsouzení Merty nevěděl, takže s tím nic nedělal. Slovům arcibiskupa Graubnera můžeme věřit vždy. Třeba i když na fotce nepozná Mertu, kněze-prcačkáře, protože nemá brýle. Obdivoval jsem v té chvíli televizní štáb, že zachoval sebeovládání. Já bych se asi neudržel a při pohledu na brýle v arcibiskupské kapse bych řval smíchy.
Není divu, že byla sepsána výzva k odstoupení arcibiskupa Jana Graubnera a zřízení nezávislé komise pro případy sexuálního násilí v katolické církvi v České republice.
Je to téma o to aktuálnější, že v souvislosti s ratifikací smlouvy mezi ČR a Svatým stolcem je šířena celá řada nesmyslů, lží, polopravd nebo zavádějících tvrzení okolo zpovědního tajemství. Kdo uvěří, že se nejedná o záměrné krytí zneužívajících páterů? Koho bude zajímat, že procentuálně více je zneužívajících pedagogů, nebo že k největšímu množství znásilnění dochází v rodinách nejbližšími příbuznými?
Jak to stojí v Matoušově evangeliu?
„Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou.“ Nejsme Ježíšovi učedníci, ale snažíme se jej následovat. Proto si my katolíci o sobě myslíme, že jsme solí země. A neskromně se tak i cítíme.
Bez soli nelze žít – přesvědčuje nás o tom život, medicína, ba i pohádky. Sůl je nad zlato, jak řekla králi jeho dcera Maruška. Neztratili jsme ale jako sůl země svou chuť? Nebo ještě hůř – nestali jsme se sami své zemi jedem?
Ona totiž není jen jedlá sůl kamenná, tedy chlorid sodný. Jsou i soli nejedlé, nechutné, smrtelně jedovaté. Zkuste si například osolit vývar kyanidem. Máte na výběr kyanid sodný i draselný, ale vždy skončíte jako ryby v Bečvě. Budeme-li se všichni věřící i kněží chovat jako primas pražský, skončí u nás vbrzku celá církev jako sůl ve zmíněném příměru – bez chuti, vyhozená a zašlapaná.
A přiznejme si, že takové církve nebude škoda.
