Článek
To je skutečnost, ke které vedlo několik důvodů. Prvotním bylo prosté zásobování vojska, o které se nikdo nijak nestaral. Co si jednotky cestou sehnaly, to měly. Kdo neplenil bezbranné vesnice, trpěl hlady. Každý voják rychle pochopil, že bližší vlastní plný žaludek, než prázdný žaludek kolemjdoucího. Dalším, neméně důležitým úkolem bylo secvičení a soudržnost jednotek. Útok na neozbrojené obyvatelstvo ztráty na vlastních mužích během výcviku minimalizoval. Pravda, nedalo se vyloučit zranění čí úmrtí mužů při bitce o kořist, případně o pořadí při znásilňování jediné lepé mladice ve vsi.
Posledním, ale možná nejdůležitějším byl negativní psychologický účinek prožitých hrůz na nepřítele a naopak zvýšení důvěry ve vedení vlastního vojska, které přece beze ztrát, snadno a vesele postupuje nepřátelskou zemí. Důvěru ve vítězného velitele ve skutečném boji jako když najdeš. Nejsi-li velitelem vítězným, ještě rychleji ji ovšem pozbydeš.
Jediným a nejdůležitějším cílem jakéhokoliv středověkého válečného tažení byla porážka nepřátelského vojska. Jakákoliv zvěrstva probíhala před bitvou, byla pouze předehrou masakru na poli cti a slávy. Někdo odtud odešel se štítem, někoho odnesli na štítu, bezejmenní kmáni byli dravou zvěří beze zbytku rozebráni. Vítězná vojska už neměla důvod nahánět hrůzu, prchající zbytky korouhví na to neměly dostatek času. Okolní kraj byl pochopitelně o potraviny připraven vojsky cizími právě tak jako vlastními. Kdo se zavedenému postupu bránil, sčítal následně škody na své kůži, v tom lepším případě.
Dnes jsme prý postoupili civilizačně mnohem dále, při většině válečných střetů je snahou velitelů zabránit ztrátám na civilním obyvatelstvu, ideálně je naprosto zamezit. Výjimku tvoří války, které se vedou způsobem meziklanové krevní msty, jak jsme byli žel Bohu svědky na Balkáně.
Neurážíme dnes Rusy srovnáním se středověkými barbary? Pravda, počátek jejich letošního tažení na Ukrajině tomu odpovídal. Vraždění, plenění, znásilňování bez výběru věku a pohlaví provázela postup ruských vojsk v roce 2022 stejně jako před čtyřmi sty lety. Byla svedena řada bitev, od dubna ale nebyla ani jedna pro útočníka vítězná.
Ve středověku by už dávno došlo k jednání, ústupu a ukončení bojů. Ruské vedení se ale uchýlilo k odlišné taktice. Neuznalo svou faktickou prohru v boji, nestáhlo se a neukončilo tyranizování civilního obyvatelstva. Právě naopak, během postupných ztrát území násilně obsazených zjara, Kreml prostým terorizováním obyvatelstva, likvidací infrastruktury a hospodářství se snaží podlomit bojeschopnost Ukrajinců a podlomit jejich vůli k odporu.
Nesrovnávejme Rusy se středověkými barbary, dopouštíme se tím sprosté urážky. Nikoliv ovšem Rusů, ti by se mohli naopak tímto srovnáním cítit poctěni.
