Článek
Slovy klasika: Nepotěšili jste mne, a ani já vás nepotěším. Mluví z vás prázdný pragocentrismus a nulové znalosti, pánové. I já jsem sudetský redneck a proto vás musím seznámit se skutečností.
Položím vám otázku: Kdo, kdy a kde začal sametovou revoluci? Cože, obyvatelé Prahy dne 17. listopadu? Sednout, za pět. Dávejte pozor a dělejte si poznámky, ať nejste zase příště všem k smíchu, Pražáci.
Fakticky začala sametová revoluce o týden dříve. Začala v Sudetech, v ovzduší hustém tak, že se nedalo dýchat. Doba tu byla těhotná změnou. Země násilně zbavená původního obyvatelstva, následně dosídlená totálně nesourodou směsí politických vězňů, prvorepublikových elit, bojovníků proti fašismu, kněží, umělců, živnostníků, kriminálníků a soudruhů, které nikde jinde nechtěli, ale v Sudetech byli režimu i oni dobří.
Neorejte s vidlákem příliš tvrdě, jinak se vám postaví
Dne 11. listopadu se v Teplicích na náměstí tehdy pojmenovaném po Zdeňku Nejedlém samovolně shlukovaly skupinky studentů, učňů, pankáčů i mániček, mezi nimi postávali učitelé, úředníci, dělňasové vedle čundráků i osobitých týpků podnes tak typických pro řídce osídlené pohraničí.
Dusné nebylo ovzduší jen v přeneseném slova smyslu, jako v celém Československu páchnoucím tehdy rozpadajícím se bolševickým režimem. Krušnohoří, zdroj uhlí, elektrické energie a tepla, se denně dusilo smrdutými, barevnými a jedovatými výpary plynáren, dolů, chemiček. Setrvalá inverze omezovala viditelnost na pár metrů. Nepravidelně, ale čím dál častěji byly vyhlašovány zákazy větrání a vycházení zejména malých dětí.
Co přinášel lidem život v Sudetech?
Každoroční příplatek dva tisíce korun, lidově nazývaný pohřebné. Ale také násobně vyšší úmrtnost novorozenců, lidé se zde dožívali o nějakých deset let méně než byl celostátní průměr, třetina obyvatel měla trvale poškozené zdraví.
A 11. listopadu se pár stovek lidí z rozličných společenských vrstev, navzájem naprosto nesourodých, spontánně přidalo k akci rozpoutané šestnáctiletým Zbyškem Jindrou, známým jako Oněgin. Všichni křičeli „Chceme zdravé děti, chceme čistý vzduch, nechte nás dýchat!“ a prošli celým městem. Zaskočená policie prakticky nereagovala.
Den nato už ale byla státní moc připravena a zasáhla proti opakovanému průvodu. Nebylo to nic platné, lidé se scházeli na demonstracích po čtyři dny. Pořádkové síly byly do pohraničí stahovány ze širokého okolí. Nikdo neví, jak krvavými represemi by byla situace vyřešena, kdyby nezasáhla Praha.
Přišla sametová revoluce
Ano, rozhodl 17. listopad v Praze. Kdo byl jeho spouštěcí silou? Studenti, kteří pocházeli z měst, městeček, vesnic po celém Československu. Většina jich nebyla pražských. I kdyby se v listopadu 1989 Praha postavila na ozbrojený odpor moci, neobstála by bez podpory vidláků z celé země.
Ostatně, kdo je opravdový Pražák? Většina spisovatelů, novinářů, herců, většina Pražáků jsou venkovské náplavy. A z velké části právě ze Sudet. Možná je to tou pestrostí obyvatelstva sem sesypaného po válce bolševikem. Vzájemný kontakt často protichůdných skupin nás otužuje, působí na naše schopnosti jako čerstvá voda. Obdobně jako heterózní efekt ovlivňuje životaschopnost malých populací zvířat.
Po sametu přichází flanel
Po výjezdu Petra Pavla do Ústí, provázeného nečekaným zájmem lidí o jeho osobu a o změnu, kterou představuje, je jasné, že stojíme na prahu nové etapy.
Sudety se jako Růženka probudily ze spánku. K novému životu se už nadechlo Ústí i Ostrava. Jsou na řadě Vary, Cheb, Varnsdorf, Děčín, …
A jestli vám to ještě nikdo neřekl, tak budoucí prezident je náš, je to sudeťák. Narodil se v Plané u Mariánských Lázní. Praha si ho sama nezvolí, jako sama nevyhrála sametovou revoluci. Aby pravda zvítězila nad lží, musí Praha táhnout se vsí za jeden provaz. Jenom ho my vesničané při tom nesmíme mít příliš utažený kolem krku.
Taky se těšíte na sudeťáka na Hradě, Pražáci? My sudeťáci jo. Tak si to navzájem nekažme, prosím.
