Článek
Dne 11. listopadu proběhl 8. celostátní sněm TOP 09, svým způsobem oslava čtrnácti let života jedné politické strany.
Následně nás 12. listopadu opustil Karel Schwarzenberg, zakladatel a morální pilíř TOP 09. Jeho skon je vlastně symbolický. On, který celý život sloužil své zemi a jejím lidem i své topce a jejím členům, vydržel až do ukončení sněmu a nenarušil jeho program svým odchodem.
Na své narozeniny, 14. listopadu, jsem vypouštěl prasečí kejdu. Pro měšťáky tohoto procesu neznalé podotýkám, že je to zcela mimořádně nevábná a nevoňavá činnost. Bylo to ale zapotřebí, předcházející dny byly nabité událostmi a tak jsem se do toho pustit musel – narozeniny sem, narozeniny tam.
Výročí Sametové revoluce ozvláštnil vyhlášením hladovky disident a chartista Jiří Gruntorád, ke kterému se připojil jeho přítel John Bok. Hladovkou chtějí přinutit vládu splnit sliby dané v jejím programovém prohlášení. Upozornit na neutěšenou životní situaci příslušníků protibolševického odboje (zvláště ve srovnání s tučnými rentami stbáků atp.) je skutečně nutné celých třicet čtyři let po 17. listopadu 1989?
A kde že je ta souvislost?
Ministr Marian Jurečka začátkem roku 2022 horoval pro snížení výsluh a důchodů zhruba tisícovce příslušníků bývalé StB, členů komunistických vlád a nejvyšších důstojníků tehdejší armády a tajných služeb. Ještě v létě 2021 přitom počítal až s patnácti tisíci osob, dnes ale reálně půjde maximálně o stovky stbáků a jim podobných.
Vyhlášení hladovky za odstoupení ministra Mariana Jurečky působí ve vládní pověsti trhlinu větší, než způsobil ledovec 14. dubna 1912 v trupu Titanicu. Vítězství ve volbách bylo dosaženo jen díky naději na politiku pravdivou a slušnou, což se nedalo očekávat od vlády Andreje Babiše a jeho podržtašek.
Připomeňme si slova Karla Schwarzenberga z ustavujícího sněmu TOP 09 „Abychom napravili cestu, jíž teď jdeme do záhuby, to tuplem bude velká práce pro každého z nás, kdo bude zvolen.“ Ano, každý kdo byl zvolen v posledních parlamentních volbách si musel být vědom, že jej nečeká pohoda, ale nekonečná dřina. Že nastupuje do vyjedeného krámu, zpustošeného loupežením neřádného nehospodáře. Všichni jsme vnímali covidové vlny na obzoru, ale za obzorem číhající ruskou válku proti Ukrajině, tu popravdě nikdo nečekal.
Jak to řekl Václav Černý? Česká politika od třicátých let odmítá pravdu a odvahu. Jeho slova opět vhodně doplňuje Karel Schwarzenberg „To ale neomlouvá naše velké politické strany, že se vyhýbají v době největší krize od 20. či 30. let odpovědnosti a přenechávají ji jiným … Samozřejmě to vede k výsledku, který známe: občané dnes ztrácejí důvěru vůči politikům.“
Vláda staví základy
Nelze popřít, že vláda povětšinou dělá, co má. V nelehké době dovedla k patu boj s covidem, úspěchem bezesporu bylo druhé české předsednictví v Radě EU, slovo nelze vytknout naší zahraniční politice ani pevným postojům vůči agresorům dneška.
Snaha o postupné léčení veřejných financí, probíhající práce na potřebných reformách, které byly po mnoho let zanedbávány, konsolidace našich ozbrojených sil, to všechno jsou základy, na kterých by další vlády mohly stavět. To jsou fakta, která nesmíme přehlížet. Ale přesto tvrdím, že naše vláda neplní svůj hlavní úkol.
Premiér Fiala víceméně se zdarem dotáhl svůj tým do poločasu. Voličům stávající koalice jde o právo, spravedlnost, čest a důstojnost. Vadí jim nehorázné lži a podrazy, korupce a opakované ostudné kauzy typu Brabce a jeho Bečvy, Faltýnkova Brna nebo Charvátových Pardubic. Jistě, máme na stole Dozimetr, ale v něm je smočeno i Babišovo ANO, ačkoliv se to snaží překvičet.
Nevolejme proto hned po odvolání Jurečky, když jsou jiní, mnohem vhodnější adepti na demisi, kterým prošlo řádově neporovnatelné. Kde je hladovka za prokazatelné a opakované styky s nejedlým ruským vlivovým agentem? Kdo začne do Strakovky bušit prázdným talířem proti zrušení protipandemických opatření (včetně sledování promořenosti odpadních vod) nebo nepřiznané zodpovědnosti za lékovou krizi?!
Není už čas na alibismus
To ale není všechno, ani zdaleka. Je to vlastně jen prkotina. Tragický je alibismus všech pěti demokratických stran ve vládě v jejich nejdůležitějším úkolu. Je sice pěkné, že vláda staví základy, ale k čemu nám asi budou nedosažitelně potopené kdesi vedle mýtické Atlantidy?
Rychlejší a úspěšnější než vláda se svou stavbou základů je zlovolné vypouštění lží, pomluv a dezinformací na sociálních sítích, v médiích i na náměstích. Je jedno, je-li autorem Rajchl, Okamura, Vrabel, Babiš nebo anonymní neoficiální zaměstnanec Kremlu. Valí se z nich smrdutá kejda, která hrozí zaplavit naši demokracii. Fiala a jeho tým má už jen dva roky na postavení hrází, které by udržely všechny sračkomety na jim vyhrazeném místě. Jinak reálně hrozí, že vládou rozestavené základy budou zatopené a nepoužitelné.
A nemylme se, naši ideoví protivníci, kterým říkáme dezoláti, ti se budou v té kejdě spokojeně rochnit. Jim neuškodí, je to jejich vlastní domácí prostředí. Jen my se v něm budeme dusit a umírat.
Opravdu český politik odmítá pravdu a odvahu?
Opravdu se vyhýbají naše politické strany odpovědnosti? Ale co jiného je výměna ministerské takříkajíc první linie za předsednictví Poslanecké sněmovny? Kde je skutečné místo předsedy politické strany, která je součástí koalice? Choval by se takto Karel Schwarzenberg? Odmítl by svou osobní odpovědnost?
Je pochopitelné, že se nikomu nechce stoupnout do kejdy a vypouštět ji. Je to ukrutně nevábná a nevoňavá práce. Chápu, že slušivý oblek, natož lodičky a kostýmek se k této činnosti nehodí. Ale jaké politické protivníky máme proti sobě, to jsme věděli dávno před volbami. Čelním politikům vládnoucí koalice na záchranu zbývají už jen dva roky.
Poslední dva roky, ale ne na záchranu jejich kariér, postavení a postů, nýbrž na záchranu jejich voličů. Ti budou po následujících prohraných volbách ve sračkách až po krk.
