Článek
Ferdinand Peroutka kdysi pronesl „Lid je moře, které má své proudy a vlnobití, ale vlastní úsudek o správnosti a vhodnosti je veslo, s nímž se na moře vydáváme. Kdo se odhodlává vždy ve všem hledat ne úsudek svůj, nýbrž úsudek lidu, odhodlává se jaksi plout s proudem jako leklá ryba.“
Problém nastane, když někdo úsudek svůj vydává za úsudek lidu. Viděli jsme to dost často v různých demokratických zemích. Je to jen novověká varianta podávání myšlenek lidských za slova Boží. Končí to nepěkně, často katastrofou.
Za novináře, žurnalistu, mediální osobnost je označován kdekdo. Někdo plným právem. Jiný právem drzého čela, lepšího než poplužní dvůr. Jeden se poctivě snaží, druhý se novinařinou živí a třetí jen zlovolně škodí.
Při troše snahy práci například Mitrofanova, Peheho, Romancova, Taberyho oddělíme snadno od pusté propagandy Besta nebo Holce. Pochopitelně jsou mezi námi tací, kteří k tomu nejsou ochotni. Mnozí ale tento rozdíl nedokáží chápat, a proto se stávají snadnou kořistí manipulátorů. Není nijak náročné je svést na scestí dost možná dobře míněnou, ale rozhodně neobratnou snahou o objektivitu.
Kruhová leč na generála
Ještě před inaugurací se rozpoutal hon na nově zvoleného prezidenta stejně jako na budoucí první dámu. Je vidět, jak výsledek volby leží v žaludku jistým kruhům, zejména těm zaklínajícím se vlastenectvím a posluhujícím Kremlu.
Srovnává se Kolář s Nejedlým, probírá se prověrka Vohralíkové, ale naprosto se zapomíná na stávajícího prezidenta a jeho družinu. Co zapomíná - jak to řekla Tereza Matějčková? „Miloš Zeman je velikán české politiky a já myslím, že bychom nyní mohli být trošku velkorysejší.“
Jak snadno v povědomí lidském zakoření lež pronesená tak brilantním lhářem jako je Zeman. Narážím na „nepovolené“ odposlouchávání okolí Miloše Zemana BISkou. Je to naprostý nesmysl, přesto jej opakují Hospodářské noviny. Přitom BIS technicky vzato bez povolení soudem nepoužije žádnou zpravodajskou techniku.
Zeman je velikán, který téměř všech výsledků dosáhl lhaním. Lží začal svou polistopadovou politickou dráhu na balkonu Melantrichu, prolhal se k vedení ČSSD, do Strakovky i na Hrad. Opravdu máme být velkorysí k osobě, která rozeštvala společnost, poplivala Ústavu právě tak jako právní stát a ruku v ruce s Klausem zlikvidovala pověst politiky, levice stejně jako pravice? Vrchol všeho byla jeho desetiletá diverzní činnost na Hradě.
Tato fakta jsou ignorována, ale hledají se hnidy na lidech v okolí budoucího prezidenta – vždyť se na něj něco najít musí! Určitě se nenajdou miliardy, které Klaus poskytl Sovětům, ani Kremlu Zemanem odpuštěný dluh.
A přesto se do této štvanice zapojují i jindy objektivní lidé. Opakuje se stav, který nastal po posledních parlamentních volbách.
Leze to z vás jak z chlupaté deky
I objektivní Světlana Witowská se tehdy stala svou vlastní obětí. Stejně jako Erik Tabery, který volal po vytvoření kvalitní mimoparlamentní opozice. Jistěže je možno kritizovat prezidenta stejně jako vládu. Neznamená to prý umetání cesty Andreji Babišovi k moci.
Nesouhlasím s touto myšlenkou. Právě naopak, předznamenává to jistojistý návrat zla k moci. Andrej Babiš vlastní cirka třetinu médií, která pracují v jeho prospěch záměrným poškozováním a podkopáváním pozic demokraticky zvolených zástupců lidu. Minimálně další třetinu informačního prostoru zaplavil dezinformační plevel, u kterého je zbytečné ztrácet čas. Jen slabá třetina médií je taková jaká má být, a to včetně lišících se preferencí jak tvůrců, tak majitelů.
Chtě nechtě ale chování jisté, nijak zanedbatelné části novinářské obce neodbytně vnucuje vzpomínku na jejich pokorné přijmutí pravidel hry nastolených Babišem a Zemanem. Na opatrné mlčení a přitakávání, přecházení sprostot a urážek, neochotu nebo neschopnost vymoci si odpověď.
Ovšem dnes, při vědomí lidské slušnosti svých nově zvolených partnerů ve studiích, si užívají svobodu a volnost projevu, odkudsi vybalenou odvahu a útočí tak, jak si netroufli celých deset let. Nechtějí-li se časem opět pokorně krčit před Babišem, měli by si uvědomit, že novinářská objektivita neznamená bezhlavé kopání, ale objektivní informování čtenářů a posluchačů.
Což obnáší i skutečnost nepsat o tom, co se nestalo, ale možná se jednou stane. Objeví-li se po Pavlově boku nějaký Nechutný, s chutí se do něj zahryzněte, hlídací psi demokracie. Prosím, nepřivolávejte ho ale předem, a v mezičase se věnujte třeba Nejedlému. Ten vámi ještě není dostatečně ohlodán.
