Článek
Mnozí si představí stát jako domácnost, která žije „nad poměry“ a jednoho dne se zhroutí pod tíhou dluhů. Jenže takhle to v ekonomice nefunguje. Ve skutečnosti státní dluh nemusí být problém, pokud je rozumně řízen a ekonomika roste.
Domácnost, která si dlouhodobě půjčuje víc, než vydělá, dříve či později zkrachuje. Ale stát funguje jinak. Má nekonečnou životnost, vybírá daně, vydává měnu a jeho dluhopisy kupují investoři, banky i samotní občané.
Zatímco člověk musí svůj dluh splatit, stát ho může „rolovat“ – tedy splácet staré dluhy novými. To zní nebezpečně, ale pokud si investoři věří, funguje to klidně celé generace.
Klíčové není, kolik stát dluží, ale jak rychle roste jeho ekonomika. Pokud HDP roste rychleji než dluh, zadlužení se relativně snižuje, i když stát dál půjčuje. Zjednodušeně, když ekonomika vydělává víc, než kolik dluží, není důvod k panice.
Typickým příkladem je Japonsko, které má dluh přes 200 % HDP, ale přesto si půjčuje velmi levně, protože investoři jeho ekonomice důvěřují.
Stát si často půjčuje proto, aby investoval do budoucnosti. Staví silnice, školy, nemocnice, podporuje výzkum, inovace nebo energetiku, tlumí krize – třeba během pandemie nebo války. Takový dluh může být užitečný, protože zvyšuje budoucí produktivitu a tím i daňové příjmy. Jinými slovy: když si stát půjčí na něco, co přinese růst, půjčka se mu vyplatí.
Bez dluhu by nefungovaly finanční trhy. Státní dluhopisy nejsou jen nástroj zadlužení – jsou také základem moderního finančního systému. Banky a investoři je používají jako bezrizikové aktivum, do kterého ukládají přebytečné peníze. Bez státních dluhopisů by byl finanční systém méně stabilní a méně předvídatelný.
To ovšem neznamená, že je dluh vždy neškodný. Problém nastává, když dluh roste rychleji než ekonomika, úroky se stávají příliš vysokými, stát ztrácí důvěru investorů, nebo půjčené peníze nepřinášejí žádný užitek (např. mizí v korupci nebo neefektivních dotacích). V takových případech už nejde o zdravé hospodaření, ale o špatné řízení státu. Dluh sám o sobě není ani dobrý, ani zlý. Je to nástroj – podobně jako oheň. V rukou zkušeného hospodáře může pomoci rozsvítit, zahřát a posílit ekonomiku. V rukou nezodpovědných politiků ale může způsobit požár.
Státní dluh není znakem selhání, ale součástí moderní ekonomiky. Dokud stát hospodaří rozumně, investuje do budoucnosti a udržuje důvěru investorů, není důvod se ho bát. Nejde o to, kolik stát dluží, ale co za ty peníze vzniká.
