Článek
Když začal pracovat, odstěhoval se, pronajal si byt. A začal žít sám. Jenomže zjistil, že se o sebe pořádně neumí postarat. Celé dny jedl jen párek či vejce. O víkendech chodil na oběd k mamince. Tak to šlo po dva roky a on se vlastně vůbec nesnažil osamostatnit. Práce ho nebavila a maminku žádal, ať mu najde jinou lepší práci. Na řešení problémů je tu stále maminka. Je to fenomén dnešní doby.
Vlastně nepřijal odpovědnost za sebe. Poznání na sobě nebral na vědomí, změna ve způsobu života nepřinesla žádné vyzrání jeho osobnosti. Své vlastní síly nerozvíjel, ztratil schopnost být sám sebou. Když se o to pokusil, poznal, jak je to těžké. V jeho jednání se mu zračila nervozita a neklid, chování měl plaché, bojácné. Jeho maminka se všude lidí kolem sebe ptala, neví-li o nějaké dívce pro syna.
Syn už nemá chuť dát polovinu platu za podnájem, a navíc ztratil odvahu a schopnost riskovat. A stejně tak ztratil i ochotu přijmout nepohodu, bolest či zklamání. Zahalil se do pohodlí domova. Uzavřel se do bezpečí. Nepřijímá potíže či smutné chvíle života jako výzvu. Nevěří, že by jejich překonání ho posílilo.
Zmeškal příležitost produktivně využívat své schopnosti. Jen čeká. Na příležitost, která mu spadne do klína. Připomíná rčení našich babiček, které říkávaly dívkám Sedávej panenko v koutě, jsi-li hodná, najdou tě.
Jediná jeho výhoda je, že je to opravdu hodný, mladý muž.
