Článek
Jako šikovný houslista účinkoval od útlého věku na kostelním kůru a při tanečních zábavách, svatbách a jiných oslavách doma v hospodě i v okolních vsích. Ve dvanácti letech Toník odešel za dalším vzděláním do městečka Zlonice poblíž Slaného. Ve Zlonicích působil hudebník, učitel a příležitostný skladatel Anton Liehnann, u něhož se Dvořák naučil hrát na klavír a na varhany i základům hudební teorie. To on přemluvil Dvořákovy rodiče, aby umožnili nadanému Toníkovi studium hudby a pozdější profesionální dráhu v Praze.
Teď je to Praha
Zatím je to Praha, kam míří za svým cílem studovat na varhanické škole. Po ukončení studia hrál v oblíbené pražské kapele Karla Komzáka. Na podzim roku 1862 byla kapela angažována jako orchestr Prozatímního divadla v Praze. Dirigentem orchestru byl v té době o sedmnáct let starší Bedřich Smetana.
Dvořák chtěl jít ve Smetanových stopách. Byl na mizině, neměl za co koupit libreto, proto pracoval s texty, které nikdo nechtěl.
Prvního opravdového úspěchu se dočkal s hudbou inspirovanou českou básní Dědicové Bílé hory. Jeho pověst špičkového skladatele se potvrdila vzápětí druhým dílem, smyčcovým Nokturnem.
Dvaatřicetiletý skladatel se na podzim roku 1873 oženil se svou bývalou žačkou Annou Čermákovou. Předtím se marně ucházel o její starší a krásnější sestru Josefínu, populární herečku činohry Prozatímního divadla.
Rodinu záhy postihla tragédie. První dítě zemřelo ještě maličké, o rok a půl později zemřela i malá dcerka, která se nedopatřením otrávila. Tři týdny nato umřel tříletý syn Otakar na neštovice. Všechnu svou bolest vyjádřil v první české sakrální skladbě Stabat Mater. Inspirací, ze které čerpal ve své bolesti, mu byla báseň z třináctého století o utrpení Panny Marie.
Konečně svět - Anglie
Dvořák navštívil Londýn a další anglická města celkem devětkrát.
Pro Anglii zkomponoval velká díla kantátová a oratorní:
Svatební košile op. 69 podle balady K. J. Erbena, Svatou Ludmilu op. 71 na slova J. Vrchlického a Requiem op. 89. V Londýně také pod jeho taktovkou poprvé zazněla v dubnu 1890 osmá symfonie G dur op. 88.
Amerika
Pár dní před svými padesátými narozeninami dostal Antonín Dvořák neuvěřitelnou nabídku od paní Jeanette Thurberové – patnáct tisíc dolarů, když přijede do New Yorku řídit Národní hudební konzervatoř, což byla nová instituce, kterou založila. Jeanette Thurberová byla manželkou milionáře. Milovala hudbu.
15. září 1892 se Dvořák rozloučil s Prahou a vydal na svou první cestu do Nového světa spolu s manželkou a s nejstarší dcerou Otýlií a synem Antonínem. V New Yorku se mu zalíbilo, zpočátku měl prý dokonce pocit, že se mu zde žije klidněji než v Praze. Pochvaloval si, že tu neplatí tak přísné dělení společnosti a psal, že milionář i jeho sluha se oslovují navzájem „pane“. Jeho povinnosti na konzervatoři byly především pedagogické a dirigentské.
Ve Spillville ve státě Iowa na americkém Středozápadě byla dokončena symfonie č. 9
„Z nového světa“. Inspirací mu byly Niagarské vodopády.
Jeanette M. Thurber později napsala o Antonínu Dvořáku:
Dívám-li se zpátky na své pětatřicetileté působení jako prezidentka Americké národní konzervatoře hudby, naplňuje mne největší pýchou to, že jsem dokázala přivést do Ameriky dr. Dvořáka a stála tak u zrodu jednoho z nejlepších děl světové symfonické hudby i několika komorních skladeb, které jsou snad ještě lepší než komorní hudba, kterou napsal v Evropě. Dobře si vzpomínám, jak přišli členové Kneiselova kvarteta na konzervatoř, aby za přítomnosti skladatele zkoušeli jeho hudbu! Premiéra Novosvětské symfonie v podání Filharmonického orchestru řízeného Antonem Seidlem byla svátečním dnem v newyorském hudebním životě. Byla to největší událost v historii Filharmonie.
Jeanette M.Thurber: Dvořák as I knew him
(Dvořák, jak jsem ho znala), 1919
Dvořák se vrátil do Prahy roku 1895 po dvou a půl letech v Americe. Byl finančně i profesně zabezpečený a užíval si roli velikána české hudby.
Antonín Dvořák zemřel 1. května 1904. Trasu pohřebního průvodu v Praze lemovaly tisíce lidí, neboť český národ vnímal Antonína Dvořáka nejen jako velikého skladatele, ale také jako svého velikého autora.
Zdroje: Tajné životy slavných skladatelů ISBN 978-80-242-3195-2
Mistři klasické hudby Dvořák ISSN 1212-6160
